Po sobotě si chci jen užít sluníčko, ideální počasí a luxusní asfalty tak, jak je na JALce zvykem. Po registraci si jdu projet okruh a zjišťuju, že v powermetru došla baterka - hm, něco takového včera říkal, ale v postartovním šrotu jsem to neuložil do paměti
Tak to bude bez dat, ono při závodě to nevadí, ale zpětně se to hodí.
Stíhám si projet celý okruh, dokonce ani nejedu sám jako obvykle, ale pokecám s nějakou slečnou, vychází nám to na start akorát, ještě chci kouknout do auta, jestli tam nemám náhradní baterku, ale prý na to mám "kašlat" (no řekla to trochu jinak, ale tak... že jo
). No ale stejně baterka není, start za 5 minut, poslední brázda to zas jistí, ale aspoň jsem rozjetej.
Po startu se pořád stoupá, občas víc, občas míň, přesto jsem pořád na brzdách, ale cpu se úspěšně vpřed. Lidi se postupně cedí dozadu, pořád jsem možná kolem 70 místa, ale už nějak dochází slabší lidi k předjetí. Vcelku ale dojedeme na nejvyšší vrchol trasy, následuje kratší sjezd a dva brdky, první se sklonem 10%. Tady teda balík zapne forsáž a já vrchař stejně beznadějně zůstávám v té horší polovině. Krátký sjezd s rovinkou, cílový brdek a pak luxusní sjezd do místa startu, kde k mému překvapení dolétneme chvost balíku. Vlastně z toho ani nemám radost, protože o to větší šrot to teď do kopce zase bude. A taky že jo, nicméně se ukazuje, kdo jak na tom je a nikdo z té slabší části se neudrží a zas vypadáváme. To jsem čekal a nevadí mi to. Nějak se dostaneme nahoru a docela začínáme jet a točit rozumný tempo. Oba brdky dávám relativně v klidu a užívám si zas luxusní sjezd. Jen jeden borec kazí pohodu, když tam začne řvát, že nejedeme a musíme makat - no a za 5 km v půlce kopce odpadl, což jsem teda nepochopil. Pak už se jede příjemně, upřímně to spíš vypadá, že jsem měl být o skupinu napřed, ale co už, zase docela pohodička.
Začínám tedy spřádat plány na finiš, je to mírně do kopce, což by mi mohlo sedět, ale zase je nás docela dost a loktovačce bych se rád vyhnul. Ale třeba se to někde v kopci, nebo na té desetiprocentní stojce roztrhne, tak je třeba být vepředu.
Poslední kolo, sjezd v klidu, a i do kopce zatím nikdo nic nezkouší. Nahoře pak už je vidět, že všichni šetří, takže si jen hlídám pozici u čela. Před stojkou už za to lidi berou. Mě se jede docela dobře, takže si dojedu frajera na čele, že bychom mohli jet spolu, ale přijde mi, že mám na víc, tak když vzpomenu na Turistu a dám horizont na tři nádechy, je za mnou najednou 15m díra. Tu držím asi kilák, pak mě sjede ten jeden, co byl na horizontu za mnou, ale nevystřídá, na dalším brdku vidím, že má evidentně už dost, což teda já bohužel taky, ale na něj si věřím, tak jedu dál. Úžasnej pocit, když se otočím a vidím, jaký stádo mě nahání, ale jsou blíž a blíž. Zvedám se, ale cíl je moc daleko, takže tak 20m před cílem mě bere první, já to balím a obkládá mě ještě snad 10 lidí. Ale zážitek teda mega. Navíc JALka zas nezklamala, všechno perfektní, všech 5 děr na trati vyznačených, zametený a vysprchovaný zatáčky, hlídaný křižovatky i úzký esíčko, kde by to mohlo být nebezpečný. Co víc si člověk může přát.