Luke –
Defekt nohou pod Táborem
Přiznám se rovnou: Maloval jsem si to hodně na růžovo a přemýšlel o top 10... Po startu jsem docela vzadu a přes ambiciózní děcka se nejde moc dostat dopředu, ale uklidňuji se, že přece bude rozhodovat kopec. I tak tam mám 2x přes 400W ještě před odbočkou z hlavní silnice, ono to ze začátku nebolí, ale pan vrchní to počítá. Pak to někdo odpojí jen co se začne stoupat, má to sotva 4% a už se to cedí dozadu. Super, takže zas 400W a dojet si na konec balíku. Všichni normální lidi tady jsou od začátku a nešlápli, to já mám asi tak 3 vteřiny na vydýchání, než se najede už do opravdového kopce a kdo na to má, do toho začíná bušit. Já se naivně vidím v téhle bušící skupině, takže mě 450W nerozhodí a hákuju co to jde. Že si z toho půlka lidí vystoupila včetně Kapra mě naprosto neznejistí, hopkám si nahoru jak kdybych byl kolumbijec, kterej mimochodem teda drží úplné čelo. Já si odpočitávám cca pozici a kolem 15 místa by to mohlo být. Jsem za Bobkem, někde tady jsem chtěl od začátku být, takže spokojenost, ale zas asi jen 3 vteřiny a pak blik a je mi... no velmi nekomfortně. Těžko to popsat, ale v tu chvíli mi hlavou blikne, že to bude to pověstné zrnění, s kterým se dá furt pěkně jet dál. Sakra dyť to je kopec na 15 minut, tak co řešit. Takže frčíme dál. Zvedám se a chci jít přes Bobka, kterej vypadá, že už mu to taky nechutná. Přece top 10 na dohled. Druhej blik a konec, nohy se zastavili. Místo 300W, který jsem chtěl už udržet až do cíle je 150, což v takovém kopci znamená skoro zastavení. Sem rád, že nepadám. Nevím jak jsem přelezl konec prudké části, ale naštěstí sem se nenatáhl. Sedím a tupě zírám na ty watty, pak mi dojde, že by nebylo od věci se aspoň napít. Kolem se valí další včetně Kapra, zkusím to roztočit aspoň na 280W, což normálně 20 minut dávám, ale to jsem si měl asi rozmyslet už dole a ne tady házet frajersky čtyřskovkama. Nejedu, prostě ne. Marně hledám nějakou odbočku jak se odtud ztratit, ale není tu. Velmi volně dojedu do Chlumu, šotoliny jsem si ani nevšiml. V Chlumu chci rovně a pryč, ale špalír diváků a pořadatelů velí levá vzhůru po kostkách. Nemám vůli se vzepřít a říct, že už na to kašlu, tak se zvedám a na nejmenší možný výkon ve stoje (což se zdá, že je kolem 220W) dojíždím k rozhledně. Jinak to byla super trasa a hezkej závod, akorát já na něj snad radši vzpomínat nebudu.
:: Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze