Kolíkáč –
Naklepané 4 zlaté sekundy!
Tak jsem se na to těšil a když je to tady, tak se vůbec nechce. Svádět velké boje v hlavě a se svým tělem. Na všechno se vyprdnout a sednout někde pod rozkvetlé kaštany na pivo. Ale naštěstí se to zatím vždy překlopí a už nakládám týmové kumpány Luka a Profesora do auta. Frčíme na Jičínskou! Udělat si z úterního odpoledne a večera víkend! Přehodit výhybku do jiného světa.
Z důvodu ještě nedostatku světla na návratovou cestu se dnes odvezeme do Bolky. Kapr už natěšený mává na nás na dálnici. A na parkingu Pepa Němeček a Bobek. Dáme si 45 km na rozjetí, sice chvílemi po rozdrbaných silnicích, ale moc variant tady není. Ale pak být třeba odměněni čarokrásnou Pařezskou Lhotou. Moje nohy za Bolkou jsou na odpis, úplně bez síly se motám v háku. Když přijdou první brdky, tak to zkusit roztočit, ale jo, snad se to pohne k lepšímu.
Prezence a projet si úvodní kopec na Klepandu. Rozbitý asfalt a marně hledat v hlavě čudlíky na zapnutí závodních buněk. Teplota kolem 11 stupňů, ale jdeme do silniční kombošky. Žádný výmluvy, žádný návleky, žádný gram na víc! Kapr přijede, ťukneme si pěstičkou, a jeho hlášku: "Pepu dnes dáš!" budu dlouho slyšet. Prásk, frčíme!
Wattmetr zčervenal a držím tam čísla začínajíc 4. Přeletět mladý kluky z Jičína, který jen zařvou, co to je za howado? No nic, jeblo mi, a ještě si chci dokázat, že pod kaštany na pivo nepatřím! Ono to snad přišlo! Stavy, kdy tělo pracuje jako dobře namazaná mašina, poslintaná brada a pocit, že se vznášíte! Nechat tam velkou, dnes se shazovat nebude! Na vrcholku Klepandy si zabzučet na 52x11 a narvat to do sjezdu, kde jsem před rokem ztrácel. Držet se dole v aero pozici, nedělat zbytečné chyby. Hlavně do té točky dole nebrzdit!
Povedlo se, nalítnout do brdku do cíle, zkouknout stopky, kde to začíná 11 minutami. To povzbudí, navíc přede mnou 2 borci, které musím obložit. Už už bych chtěl vidět cílový prapor, ale je ještě kudla daleko. Ale v hlavě zimní virtuální gumovačky, kdy jsem padal vysílením do řídítek doma v ložnici. Zvedni se! Dávej! Znáš se, jak si těch pár sekund pak doma vyčítáš, když je ztratíš, třeba dnes budou rozhodovat. Cíl!
Mačkám budík a mělo by to být lepší jak před rokem. Kolem 15:20. Doráží kluci se zkřivenými obličeji, nechali tam taky všechno. A je tu Pepa, který jen kroutí hlavou. Ptám se pod 15 vid? Ne, mám to kolem 15 a půl. My snad budeme muset čekat na vyhlášení. Kosa, kosa, a hadry se teprve vezou do cíle. Naštěstí mě zachraňuje bundička z jednoho cizího auta, děkuji!
Vyhlášení, je tu TOP10 a vítězové jednotlivých kategorií. Jó stojím tam, čekám vlnu emocí, ale jen se blbě uculuji. Vždyť to bylo tak jednoduché… Týmoví kumpáni gratulují, raduj se woe, vždyť jsi dal vrchařskou legendu!
Děkuji bejci, Kapr pozval Pepu Vejvodu a nařídil mi, že veteránské zlato musí zůstat v našem držení...díky všem za podporu, bez vás bych tam nikdy nebyl!
Navléknout se do hader a frčíme k autu. To je let! Mladoboleslavská bez provozu, hladký asfalt a rychlé špice! Pomoc Profesorovi, který trpí, ale visí. Tyhle vytočení nohou jsou tak omamné. Zapnout v autě topení a spustit tiskovku. Vyložit kluky a pak sám v autě si konečně z plna hrdla zařvat, kudla, je to tam! A pokorně si přát, snad se ještě letos někdy zadaří…
:: Propozice ::
Celkové výsledky ::
Diskuze ::
Foto