Temelín. Mistrák UAC. Mohutné věže chladících věží rámují tento skvěle zorganizovaný víkendový etapák. Projet si trasu sobotní časovky v týmovém hloučku a pak ještě s Lukem první nedělní kopec hromaďáku. Nasoukat se do kombošky, přiklapnout štít na kapce a osedlat kozu. Jen kvůli této atmosféře to zase chci zažít, zkusit si užívat kouzlo časovky. Na startu povzbudit orange a snažit se to pořádně nabombit hned od startu, vždyť tady rozhodují sekundy. Jana fotí a fandí a je tu první sjezd, kterého jsem se bál hned při rozjezdu, a teď najednou při závodě letím v nástavcích jako nic. První probržděná točka a teď to tam poslat. Ale ouha, dostat se přes 300 wattů nějak moc nejde… ale bojuji, další točka, hlavně opatrně, tady hold ztrácím určitě cenné sekundy. Po chvíli další zatáčka a přichází hodně rozmydlený a technický úsek pod viaduktem. Nějak jsem to přeskákal a nasávám energii od fandícího Luka, který řve, že to mám pod 10 minut. Tak to povzbudí, další kolo tam fouknu úplně ve stejném čase, brada se změnila v poslintaný bryndák, ty wado já si to snad i užívám. Navíc dorazily moje holky, které také zafandí a povzbudí. Poslední kolo, ale zajíždím již o pár vteřin hůře, nejvíce ztrácím pod viaduktem, kde to fakt chce vypnout hlavu a tupě to tam prát hlava nehlava a nevnímat ty nárazy do galusek od panelové cesty. Nakonec čas 30:28, NP 278 W, no není to žádná sláva, i když v kategorii UAC by to mohlo stačit ne? Nervózně se přehrabuji na displeji telefonu pořadím a s hrůzou zjišťuji, že Vodička z Brna je v UAC a stává se tak mistrem a já jen pouhým vicemistrem
Ale byli jsme vidět, kluci zajeli parádně a jen těsně jim to uteklo na pódia! Díky za repre!