V sobotu jsem si pochvaloval, jaké letos je na závody počasí, že jsem nezažil déšť a zimu a v neděli nevěřícně koukám na radar, jak se na Temelín ženou zelené příšery. Roztočit nohy na start z ubytování, zalézt do budky v Dříteni a poslouchat nesmělé bubnování kapek do střechy. Vždyť je to vlastně jedno, stejně dnes budu promočený, ale lézt na start s mokrým zadkem se mi nechce. Na parkingu k Lukovi do auta odhodit zátěž a v nejlehčí variantě se vydat i s Kaprem na týmové rozjetí. Taktika je dnes jasná, uviset co půjde, startujeme všichni dohromady a určitě takových 50 lidí je výkonnostně trochu někde jinde…
Sjíždíme k přehradě a kousek za ní se opravdu zastavuje a vycvakává. Takže ostrý start hned pěkně do kopce, nějak nemáme sílu se cpát do předních linií, snad každý ví, kde je jeho místo
A už se to drtí, vůbec mi to nechutná, i když se až tak nejede a je to vcelku spojené. Magnetem se mi stává zadek Luka a Kapra, který se nějak dobře nasnídal a posílá to tam neuvěřitelně. Už jsme nahoře a já jsem slušně poblitej. Jak já ty starty v maximálkách nemám rád. Tuchonice a další brdek hezky na hrubo, jsme stále součástí čela a za tohle budeme určitě inkasovat solidní účtenku od pana vrchního. Ale nechci svěsit, když furt před sebou se mi vrtí 2 orange zadky!
Dolní Kněžeklady ukazují odvrácenou tvář cyklistiky, borci se sbírají z asfaltu, ze dvora vyjíždí vracející se Jarda Halík a v následném brdku jeden borec zastavil přímo uprostřed silnice. No uff, tohle jsme naštěstí přežili, ale tu krutou lajnu, co se poté rozjela, to prostě nechceš! Anebo chceš? Když jsi neodpadl, a přitom za Tebou zůstal Pepa Vejvoda? No ty bláho, spíše ho lituji, jelikož se ani nedostal k tomu, aby ukázal vrchařské kvality, ale spíše si někde více přibrzdil v tom zmatku a někdo to odpojil. Mě zachránily zase ty oranžové magnety, díky, že jste tam byly!
Padáme k řece a jedeme další okruh. Kapr do stoupání najíždí znovu skvěle blízko čela a zkušeně se pak prosívá, abychom nahoře zapadli za Luka, který to za nás vše vyřeší. No není to u mě vůbec zadarmo, ty začátky kopců, jsou tak bolavé, ale ty vršky zase tak opojné! Luku díky! Jana fandí, Kapr hlásí, že už další brdky nedá, ale furt tam je. A v grupě je i z naší kategorii Kamil Ježek, Jirka Halamka, Mirek Pechouš, tak safra tohle je přece motivace! Já jsem ale spíše na ocase s Milanem Millerem a Jirkou Šrainem, tihle dva jsou jistota, že by to nemělo odjet. Ale asi nejzásadnější stoupání na Horní Kněžeklady se mi vůbec nejezdí v pohodě. Stále čekám, že v dalším okruhu se trochu srovnám, že se snad trochu zpomalí, ale to se tak neděje. Takže na krev to nahoře díky Lukovi dolítáváme zpět do skupiny, ale počítám, že už v dalším kole se to taky nemusí povést.
A je to bohužel tak, Kapr si ve 4.kole vystupuje hned u řeky a já nahoře před horizontem vím, že je i tady můj konec. Ale Luke tu zůstává se mnou, formujeme se do mini grupy a zkoušíme sbírat odpadlíky. Navíc jsou tu i moje holky s bidonama, což taky dodává sil. Pijeme, co hrdlo ráčí, tohle je prostě super servis. Luke jede dlouhé a tvrdé špice a hle, jsme odměněni, Pechouš je náš! Valíme do posledního okruhu s nadějí, že by třeba ještě někdo vypadnul, a hlavně, aby nás zezadu nedolétl Pepa Vejvoda.
Tohle je nesdělitelné, když vám týmový kumpán táhne špic a mele vás na marmeládu. Ale nohy mi jedou, jsou bez křečí, tak ten poslední cílový brdek tam zkusíme poslat hned od přehrady. Hákuji Honzu Píchu, odskočili jsme zbytku, ale tohle je na mě moc, Honza odjíždí, ale zezadu přijíždí znovuzrozený Luke. Tak to má grády, valíme společně k cíli, tohle se nezapomíná… byl jsi skvělým odšťavňovačem, vymačkal jsi ze mě úplně všechno. V cíli se mu složit na záda a šeptat, že za dnešní závod má u mě večeři v Tančícím domě s výhledem na hrad!
Nakonec 7. flek v Déčku a na mistráku UAC je přede mnou jen Jarda Halík. Tak to byl můj vicevíkend, jak má být! Užil jsem si ho, díky kumpáni! Jo a nakonec ani nekáplo!
