Ztěžka se vracet z toho alpského cyklistického ráje zpátky do reality Petříkova, Habru, Romanova a podobných brdků
Navíc po dlouhé cestě i jízda autem mě vůbec neláká, do toho rekonstrukce kuchyně doma, prostě celý víkend mistráku nedám… Časovka tedy se slzou v oku odpískána, ale nedělní hromaďák je lákadlem. Kopcovitá trať, start oddělený po kategoriích, a navíc jediný rok zase po 10 letech, kdy tam můžeme společně bojovat s bráchou v jednom balíku. Jedu! V sobotu roztočit nohy s Lukem, po tom týdnu bez kola to jde tak zlehka, na rámu ještě prach z Galibieru a kapky vody z Alpe d´Huez, kterou jsme si lili na hlavu, jó to posiluje!
Sednout v neděli do auta a v temném rytmu Depeche Mode si to sunout na jih Čech. Kapr obětavě zařizuje prezenci, Jana mi připíchává číslo, děkuji moc! A na mě je tedy jen to tam pořádně poslat. Vidět známé maratónské tváře jako je Indian, Robert Skřeček, Kamil Ackermann a další a do toho náš nezlomný Strejda, který bojuje ve svém balíku. S Kaprem probrat závodní taktiku a sdělovat si, jak jsme v háji a že nám to po prvním brdku odjede. Na lajně Pepa Vejvoda, Marcel Boháč, Jarda Halík, Standa Prokeš … je nás kolem 40 hlav … jo dnes to nebude vůbec jednoduché, kdo chce mistrovský dres, tak tu prostě je.
Orange pěsti ťukly o sebe, snad to vrchařské souznění z minulé neděle zase bude fungovat. Závodit se prý začne až za přejezdem, ale znáte to, raději to kontrolovat zepředu. Michael Mullen určuje tempo, já testuji s hrůzou svoje nohy a ventilační systém, jestli bude vše stíhat. A zdá se, že by neměl být problém, do závratných špiček se nejde, první horizont zdolán bez problémů. Trať bez aut, široká silnice, jen v protisměru občas minout závodící skupinku z jiného balíku. Blíží se nejvážnější kopec na trati,
Boletičák, najet si k čelu a kontrolovat případný únik. Ale nic se neděje, zase stíhám, nahoře jsme v menším počtu, ale v následujícím úseku se moc nejede, a tak zezadu se to zase vrací, včetně našeho Kapra! Tak paráda!
Scénář se opakuje i v následujících fázích závodu, nikdo se o nic nepokouší, každý ví, že stejně rozhodne poslední cílový kopec. Do druhého kola tak můžeme s Kaprem na špici vychutnávat pocity, že aspoň chvíli jsme virtuálně amatérskými mistry ČR
. Sjezd do Boletic je nádherně přehledný, a tak si tady děláme i maximálky ve sjezdu přes 80 km/h, to jsem ani v Alpách nedal. Druhý a poslední
Boletičák je tu, snažím se zase blízko špice a po jeho zdolání zkouším Marcela, jestli by se nevydal do úniku. Ale je to marné, tady si to prostě nikdo nenechá ujet, takže se zase vezeme v klidu ve skupině. Pak to nenápadně zkouší i Standa Prokeš, taky mu skáču do háku, ale razance a odhodlání k tomu risku nám oběma chybí. Tady to chtělo ještě nějakého dalšího týmového spoluhráče a třeba ve 3 za to vzít a zkusit to.
Takhle se motáme k cílovému brdku, ještě zkouší překvapit nástupem škarpou cyklo Jiřička, který se vybuduje náskok. Takže teď se možná přizabijeme ve sjezdu, ale nakonec nalítáváme na cílový
Kapradinec hezky poskládaní a odpočinutí. Kapr furt do mě leje litry optimismu, že to prostě musím vydržet s nejlepšími a pokusit se o nemožné. Visím na 7.fleku zuby nehty, ale jak se to ještě více utáhne, mezera naskakuje. Chlácholím se, že tu stále není Pepa, a že třeba až přijede, že ho háknu a posunu se vpřed. Wattově to je na mě celkem palba, stále přes 330, ale prostě na nejlepší to nestačí. Aspoň toho uprchlíka Jiřičku se snažím dojet, když v tom tu je Pepa za mnou, který hlásí, že to bylo těžké mě sjet a letošní Benecko mi chce oplatit. To se taky děje, Jiřičku jsme předjeli a Pepa se v další rampě zase zvedá a já jsem bez nároku. Tak teď si jen pohlídat v pořadí tu šťastnou sedmičku, vylámat poslední dvojciferná procenta sklonu a konečně svěsit za cílovou lajnou…
::
Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze ::
Foto
:: Flyby