Luke –
Pos... lední Brdy
Nějak se nechce končit, nohy se občas ještě vzmůžou, tak dostanu nápad přihlásit se na Brdy. No moc jsem o tom nepřemýšlel, rezerva byl zimák, ale jak se závod blížil, prostě se chtělo závodit a jednice vyhrála. Dyť přece když je to jen pro silniční kola, tak to nemůže být tak hrozný.
Že to nebude asi úplně normální závod mi došlo, když jsem projížděl asfaltový ovál na kterým byl start a hledal kudy se dostaneme na silnici. Páskou vyznačenou část přes podmáčenou trávu nebo bahno jsem pokládal za omyl, případně za součást nějakého doplňkového závodu. A tudy se mělo jet i do cíle. Co se tak ptám kolem, tak všichni nesměle kroutí hlavou, ale nikdo přímo nepotvrdí, že fakt tudy. No ale jiný sjezd tam není...
Dobře, je tu start, nestojím zas tak vzadu, navíc ostrý start bude až někde v lesích, takže pohoda. Travnatej přejezd to ale dost zašpuntuje a úvodní sjezd na kostkách (kdo to vlastně vymyslel) se nejede, aspoň v části přede mnou, takže balík je v pr... teda už na výjezdu ze Strašic. Kličkuju po kostkách mezi dírama, lidma co přijeli na výlet a spoustou válejících se bidonů. Fakt super začátek. Ale zase nemám stres, že se to přede mnou smotá, nikdo tu totiž není a když, tak se dá vcelku úspěšně minout. Nájezd do lesa, kde asi měl být ostrý start. Balík nikde, super zvládnuto, minimálně 50 lidí už tu není...
Nohy ale docela jedou, tak chci stihnout aspoň nějakou odpadlou skupinku, ale to už vidím konec balíku a během pár minut se tam přisávám. Tak to bychom měli.
Moc se nejede, takže bych se i nacpal trochu dopředu, ale to nejde, protože konec balíku je zaplaven bikery. Na týhle úzký cestě se klidně vejdou 4 silničky vedle sebe, ale jen dva bajkeři, takže se nedá předjíždět a navíc se jich i trochu bojím. První horizont se blíží, vepředu se nastupuje a já čekám až odpadlící uvolní cestu. Samo je to pozdě, takže když můžu jet, nejlepší jsou dávno v ři... za horizontem. Nohy ale jedou krásně, když zrovna nemusím brzdit, dává to přes 360W, což je na mě super a do kopce míjím jednoho jezdce za druhým.
Do sjezdu dost osamocen, neznám to, tak to moc nehrotím. Stejně to odjelo. Když se ale první letec přežene kolem, osmělím se a přidám. Pak mi padne do háku a nestřídá, ale za to jsem vlastně rád. Trochu to tu znát, dalo by se jet i líp, ale i tak mě přijde, že máme docela tempo a na dlouhých rovinkách je vidět, že před námi je ještě kam jet. Bohužel silnička fakt uzoučká, na prostředku občas štěrk. Jednou mi ustřelí zadní kolo, tak se musím trochu mírnit. U Nové Vsi už jsme ale za grupou kde je i Jirka Baier, což je aspoň nějaká motivace, ale taky asi úplně ten start nezvládl. Jo a taky jsme cestou jak patník minuly Radka Vodvářku na biku, takže na bike tenhle závod moc není... Začínáme stoupat, doskakuji do grupy s Jirkou, ale přijde mi, že mi to docela jede, tak jdu na čelo hned udávat tempo. Před námi je ještě 30 metrů konec balíku, tak by to možná šlo, ale asi se tam začalo závodit a vzdálenost se brzo přestala zmenšovat, spíš naopak. Koukám za mě, kdo by jel a v zásadě nikdo, takže se poprvé pakuju do háku, i když do kopce to zatím moc význam nemá. Bohužel když se to srovná, tak přichází hrubý kostky a ty se mi nejedou vůbec dobře. Balík zmizel a stejně tak zmizela chuť nějak závodit. Kostky mě se... moc nejdou, takže chytám odlepa, kterýho bych možná ve sjezdíku dolepil, ale s kvalitou zdejšího asfaltu se mi spíš nechce riskovat. V jednom rozbitým mezisjezdu mě naopak doletí Radek V., takže chvíli kecáme, jestli to je víc na prd na biku, nebo na silničce. V dalším sjezdu mě začnou brát další bikeři. Povrch hodně hrubý, biker přede mnou ani neukáže a hop do díry 3x2 metry vystlaný hodně hrubým makadamem. Dík vole! Nedá se nic, jen pokus o odraz a přeskok výjezdový hrany se nějak podaří a přežívám. Vidím ale další jdu na brdy a balím to definitivně. Tak tohle ne, tohle si Lapierre nezaslouží.
Nechávám grupu odjet, ale na další rovině je dojedu a v kopci nechávám za sebou. Ne že bych se rozjel, ale do sjezdu za nima už nepůjdu ani náhodou. Dojedu do skupiny před, tam nikdo nestřídá a nechce jet. Takže je pár km táhnu za sebou až do dalšího gravel úseku. Ten se pozná tak, že rozstřílenou silnici nahradí aspoň upravená šotka. Trochu bahnitá, takže kolo bude pěkný a uprostřed louže přes celou silnici, aby si to užily i hadry. Normálně brzdím a louži projíždím krokem. Zbytek grupy odjel. Stejně si jedu v klidu tak, abych neměl defekt a nic se mi nestalo. Tak jedu i sjezd z Prahy nebo jak se jmenoval ten krásnej vrch, kde nebylo nic vidět kvůli mrakům kolem.
Jsem asi trochu hořkej, takže i report bude mít šťávu, říkám si. Sjezd je vyloženě za odměnu. Ruce nádherně brněj a je problém se držet. Navíc i když rovná část vždy vypadá ok, tak v zatáčce je štěrk, nebo jen drť kamení, v lepším případě kostky. Skvělá trasa. Já jdu v každý zatáčce skoro do zastavení a nepřekvapivě mě brzo přežehlí nějaká trojice ostřílenějších borců. Jak se to trochu srovná a je třeba šlapat, tak ale zase lidi začnu předjíždět. Nohy fakt docela jedou, škoda, že není o co. Míjím trojici co mě dala ve sjezdu, přijdu jim asi jak magor, tak mě radši nehákují. Za chvíli dojíždím i svojí původní grupu co se nebojí louží a sjezdů, ale když se dá jet, tak nejedou. Zrovna je šlapavej sjezd, takže je tak objedu a oni se asi spíš dívaj po sobě, kdo to dolepí, než aby se zvedli. Dál teda jedu sám, 18 km do cíle, neustále na to koukám, protože to už chci mít za sebou. Následuje docela pěkná šlapavá pasáž a pak víceméně rovina. Bohužel kostkové úseky nejdřív jednou za kilometr, ke konci už snad co 200m. Nemůžu pořádně držet řidítka a co si z mapy pamatuju, tak zkratka do cíle nebude, tak mi holt nezbyde, než to nějak dojet. Nějakejch 7 km do cíle mě dojede mě dobře známá grupa. Takže mám hezký 4 závaží. Nevystrčí hlavu z háku, takže čekám, jak mě pěkně ospurtujou. Je mi to ale v zásadě jedno, prostě to jen zapadá do dnešního dne. Hádat se, nebo hrát nějaký hry s nima se mi ale fakt nechce, tak jedu dál, jak kdyby tu nebyli.
Poslední km do cíle, nádhernej rozdrbanej asfalt a kostky trochu do kopce, čekám kdo za to vezme, ale nikdo. Až travnatej najezd na ten asfaltovej okruh v cíli rozhodne. Biker využívá bika a bere to bahnem, silničář mě aspoň vytlačí ze zatáčky, aby si pojistil 59. místo. Dál do cíle už volně, protože jim to přeju a oceňuju, jak to zvládli takticky.
Tak tolik Brdy, tedy Tour de Brdy, abych těm kopečkům nekřivdil. Na bika to není, to už ví Radek, na silničku to taky není, to teď vím zas já. Gravela nemám, ale asi by mě na něm taky spíš bavilo něco jinýho... Jinak co říct k organizaci. Nechápu jak můžou pustit mtb (nic proti bajkům, ale má to bezpečnostní důvod, proč je to v pravidlech) do balíku silniček, navíc když ten závod je o poziční jízdě na začátku, ale ok, organizátor si to může vymyslet jak chce, ale že je to v UACu, JALce a RoadCupu??? Ale byli i pozitiva. Sice jeden z nejdražších závodů, ale oběd zrovna došel, pivo je prej hnusný každej rok, tak jsem to radši netestoval, s nikým nekecal a byl aspoň včas doma. Dost lidí se vyválelo, já málem. Defektů jsem viděl nespočet. Ale formou výletu se to dalo projet docela bezpečně. Dál je taky super, že je to bez dopravy. Sice proti stejně jedno auto jelo, takže se na to spoléhat nedá, ale jinak to bylo naprosto geniální, asi jako pořádat závody v Modřanech na cyklostezce. Lítat na 2m široký silnici přes 50 je prostě adrenalin, obzvlášť když za zatáčkou může čekat balík babiček na elektrokolech co jedou 12 km/h a zrovna volaj na helpdesk, jak se to zastavuje. Já tam naštěstí jel 20, protože jsem srab...
Myslel jsem si, že jsem umanutej magor, co na všechny závody píše oslavný ódy. Díky tomuhle jsem zjistil, že ne vše se mi líbí. To je taky plus. Ale jinak to byly moje první a poslední Tour de Brdy. Tak dík...
::
Propozice
:: Celkové výsledky
:: Diskuze ::
Foto ::
Flyby