Luke –
Průlet mezi alpskými velikány II
Maratonská euforie dostoupila vrcholu, Kitzbüheler se mi vryl tak hluboko, že asi nebude lehký to někdy přebít, ale po týdnu je tu další maratonská neděle. Říkal jsem sice už loni, že to je pro sprintery, ale vím jak super svezení to může být a ke konci se můžou dít zajímavé věci.
Ráno je prý 12 stupňů, beru jen krátký a jedu na trať na kole. První km z kopce jsou dost mrazivý, ale nechci táhnout nic navíc, na závod to bude OK. Nakonec celou dobu kolem 17, naprostá krása, jen ke konci to šlo na 23, ale to se zas jelo furt přes 40, tak příjemně foukalo.
Ale hurá na start, stojím dost vzadu, ale vím, že nemá smysl to moc řešit, na 2. km je hned první kopec. Teda on je to spíš test na 2x8 minut, jen ten oddech po rovince asi nebude dostatečný. Tak nějak to taky chci jet, nahoře bude grupa dne a pak už se to asi moc nepromíchá. V kopci už vidím na čelo a nasazují 300+ a čekám co jako nohy na to. Vše funguje, nálada dobrá a snažím se trochu ještě přidat, pokud se někdo valí přes. Teda těch pár co jen proletí jak na motorce ne, ale zbytek se hákovat docela dá. První část tedy utekla, rozjedu stíhání dalších před námi a do další části kopce pak chvíli jedu v háku. Posbíral jsem vcelku ambiciózní borce a tak je druhá osmiminutovka trochu rychlejší, ale nechce se nechat je odjet. Takže z 300+ je postupně 350 a na horizontu si ještě zaspurtujem. Huuuu! Ještě poslední část kopce na 3 minutu zas hodně přes 300 a jde se na sjezd.
Oproti loňsku sucho, ale mám z nej respekt, nejsem nejrychlejší, ale bezpečně se spouštím a dole v 80 krásně doletím do grupy bez šlápnutí. A to je dobře, protože z další křižovatky se spurtuje all out a nemít čerstvý nohy, tak by mi to snad odjelo na rovině. Teda ono to úplně rovina nebude, když tu máme průměr 52. Ale jede se pěkně. Tohle jestli nebude grupa snů tak nevím.
A asi je. Furt se jede, já sem někde ke konci a jen stínuju borce co vypadá, že už to jel tak 30x, asi místní Kapr a dycky to praská za nim. Až před dalším sjezdem se posouváme vpřed a já pak skoro na čelo, abych měl sjezd v klidu. Ale i tady je vidět, že jsem se v tom dost posunul. Pak jsou z toho i hezký fotky.
Jsme zpět dole v Kufsteinu a já se držím v první třetině balíku a občas se otočím na špici. Nechci se úplně motat vzadu, ale asi to tady prasknout nemůže. Zas je nás tolik, že vlastně ani nevím, kde je konec. Před jedním z brdků se cpu do čela a brdek vytáhnu celý, ale pak mi dojde, že jsem si blbě zapamatoval místo, kde mám fanklub a musím počkat na další kopeček.
Ten přichází vzápětí, někdo nám odjel, tak ho ještě doskočím, pozdravím fanklub, ale před hlavním kopcem závodu nechci víc blbnout a jen se v klidu najím a počkám na balík. V něm je pak klid až pod kopec.
Kopec najíždím ze špice a zkusmo nasadím radši 300-, přeci jen hlavní část má 4 km a skoro 10%. Po chvíli jde pár lidí přes, tak přidám a držím se v top 10 celý kopec. Nikdo neodjíždí. Ke konci už to teda bolí a před rovinkou se ještě spurtuje, páč každý chce být v háku. Pak ještě trochu nahoru, sjezdík a 1,5 km do 12%. Držím 5 pozici ze skupiny, 300W a nechci to víc hrotit, stejně se to dole sjede. 4 odjeli, ale ve sjezdu je mám a zas akorát čas najíst a napít. A za chvíli nás je přes 20. Vlastně netuším, kde se ty lidi berou.
Pak hezký svezení až pod nenápadný brdek 25 km před cílem. Ten se stává ikonickým, má jen 2 km, 5%, nějakou tu 10+% rampu. Ale hlavně je na trase obou závodů, takže ho jedu po čtvrté a vždycky se tu něco stalo.
A děje se i dnes. Rozhodně je to super místo k nástupu a dnes si to myslí dost lidí. Hákuju cokoliv se pohne a nahoře jsme odjetý v 5ti. Točime a dojížďíme další skupinu, pak sjezd, kde je trochu pocucháme a valíme dál, je nás 11, blížíme se k další grupě, když mám chvilku mrknout na Garmina, je tam většinou 47 nebo podobná rychlost. 4 km před cílem brdek, kde se za to bere, ale nohám se to líbí, a tak ještě přišlápnu za horizontem, kdyby snad někdo nedával pozor.
Blíží se cíl, držím i plánovanou pozici na spurt, ale 800m před cílem dojíždíme menší grupu. Najednou víc lidí a vlastně ke spurtu se vůbec nedostanu, protože nebylo kudy projet. Ne, že by to vadilo, nebo nějak kazilo zážitek, ale poslední km je technickej a chce tam být nejhůř na 6 místě, spíš ještě blíž čelu, tak příště.
Ale jelo se mi dobře, hlava i nohy top, jak mě to před 3-mi týdny už unavovalo, dal bych si teď ještě něco. Oproti loňsku o 9 minut lepší čas, většina trasy PR a to jsem loni zajel dobře. Myslím, že to byla nakonec hodně snová maratonská sezóna.