Ve dvě sraz s Lukem v Oknech (jako fakt se tak ta vesnice jmenuje), ale Lukovo auto vidím před sebou už v Boleslavi. V rádiu hraje
Gloryhammer - Hootforce: "...fight for fight, power of the glory, fight for the enchant stories", nějak mi to k dnešku sedí, ani nevím vlastně proč a tak si tou pouštím víckrát. Zaparkovat, sundat kolo, vzít věci a hurá na start. Cesta po větru docela ubíhá, takže to stíháme i v limitu. Na startu už frmol, ale všechno probíhá hladce, pozdravit se, potkat Kulhoše, předat číslo Žábovi a už je tu start.
Snažil jsem se startovat někde vepředu, ale úplně to nevyšlo. Ale nakonec jsem se zabudoval někde kolem 20tého místa. V Čečelicích se klasicky cedím směrem dopředu na přejezdu po sjezdu chytám trochu díru, ale jsem pořád kde chci být, na hlavní se to tak už moc nemíchá. Na prémii na Řepín najíždím blbě zezadu a jsem tam zavřenej, takže se k čelu ani nepřiblížím, ale neva. S Žábou jsme se domluvili, že si to dneska jedem hlavně užít a bavit se a já teda mám cíl se ještě úplně nezrušit před Mamutem. I tak za Řepínem pro zábavu zkouším nástup, nechci se celou dobu jen nechat vláčet balíkem.
Takže chvíli jedeme s Pavlem Kwiecienem a Čespou, aspoň se to trochu rozjelo, ale balík je za chvili za námi. V jednu chvíli si říkám, že je divný, že tu není Sukes, ale při nájezdu do Kokořínského údolí se to spravuje. Tak ho pozdravím a on mě za odměnu před výjezdem na Romanov posílá dopředu. V tu chvíli najednou balík začíná nabírat rychlost, čelo se dost přesýpá a v kopci se nakonec zvedá Míra Horváth. Dělá si díru a pak se drží zbytek kopce kus před námi. Chvíli mi přijde jak když jedeme o prémii, asi jsem blbě přečet rozpis, ta přeci byla pro první balík. Za prémií mi přijde, že Míra svěšuje a tak ho nějak vypouštím, čelo původního balíku pokračuje a dělá se grupa cca 15 lidí.
Kus za Mšenem si vzpomínám na Míru Horvátha a přijde mi divný, že tu s námi není. Pak mi ještě o kus dál přišlo divný, že už před námi není ani zaváděcí auto ani policie. Ale tak nějak mi to celý nedošlo až do cíle.
Za Mšenem mám pocit, že už se vlastně jelo po rovině, sem tam nějakej brdeček, někdo občas přišlápnul, ale nic zvláštního se neděje (cestou na start to vypadalo hůř). Kromě toho, že se špice ujímá David Šulc, kde střídá Čespu a Pavla Kwieciena a víceméně nás přiváží pod kopec (aby se nakonec nechal ospurtovat hromadou lidí, co jeli celou dobu někde na konci). Po nájezdu na hlavní se ještě ptám Žáby, jestli chce nějak rozjet dojezd, ale říká, že ne, že je KO. No KO u něj asi vypadá jinak než u mě, protože velkou část dojezdu valí někde u špice.
V cíli se taky vysvětluje záhadou s Mírou - Čespa to za ním úplně nehrotil a tak nám úplně jednoduše ujel o víc než dvě minuty - klobouk dolů.
Nutno též podotknout, že Kolíkáč s Kaprem odvedli obrovský kus práce a organizaci měli fakt zmáknutou do posledního detailu, takže všechno šlapalo jak na drátkách. Nezapomněli objednat ani ideální počasí - sluníčko, ale ne moc vedro, prostě tohle byla reklama na totální cyklistiku a krátký-krátký. Díky borečci a všichni co jste se jakkoliv na organizaci podíleli, dnešek jsem si fakt užil mnohem víc než jsem čekal.