V pátek večer pár zpráv na WA s Lukem co s Šlapkou, tedy tou Lužeckou. Z Unlimited určitě dorazí Martin Kubišta a David Fanderlík, takže jejich taktika určitě bude dovézt ho pod kopec a nechat ho jet, což řekněme si upřímně nemáme šanci, vzhledem k tomu, že od něj na JCL dostávám běžně minutu. Nakonec se předběžně domlouváme, že teda se zkusím zašívat a uvidí se jak se to vyvrbí...
Ráno se sjíždíme v Lužci, z Unlimited ještě PavelD a Hulk, pak pár lidí co neznám, Pavel Kwacien a Marek Joska. Za chvíli se startuje. Letos tak nějak všechno dost v klidu, chvíli se ohřívám na špici někde okolo 280W. Starobydžovský nakopávač najíždím ze špice, tempo co mi vyhovuje, žádný nástup. Sukes v pohodě hákuje. Divný.
Sjíždíme ze Staráku směr Smidarská Lhotka. Tam se najednou dělá díra, před dírou Žába, Luke, Hulk a někdo koho neznám. V balíku jsem na špici, přemýšlím co s tím, nechávám je jet. Vzpomínám na teorii her. Jak to bylo - jeden maximalizuje zisk, druhej minimalizuje ztrátu. Počítám na které straně dneska jsme, s ohledem na MartinaK asi čas minimalizovat ztrátu. Žába na Sázáváku zajel famózně a s Hulkem na tom budou relativně podobně, Luke mu pokryje nástupy a pokud něco, tak takhle máme šanci něco urvat.
Nikdo nemá snahu mě střídat, tak pokračuju někde okolo 220W a jedu si svoje. Náskok úniku postupně narůstá, na špici se občas otočí PavelD, Kulhoš mě v tom taky nenechává, semtam někdo jinej, dost se snaží Pavel Kwecien, ale nikdo se nesnaží to vyloženě sjet. V rámci teorie her zůstávám u špice, abych si mohl pokrýž případné pokusy od Unlimited doskočit do úniku. V Ostroměřském brdku tradiční nástup od Davida, ale tak nějak to nemá žádnou šťávu, pak ještě jeden, ale nic z toho.
David s Martinem se vezou někde na konci, evidentně jejich taktika je, že se pod kopec buď sjede únik a Martin vyrazí nebo počítají s tím, že náskok bude dost malý na to, aby to sjel v kopci.
Za údolím kontroluju s Kulhošem na Garminu jak je únik daleko - cca 1km. Kotvím to dál, jedeme na Vidochov - MartinK jde v zatáčce na špic a začíná chvíli drtit solidní tempo. Ve stojce si nastupuje David, trochu přišlápnu, ale nesjíždím ho, jen aby neodjeli s Martinem pohromadě, ale nechávám ho v klidu větrat. Tohle nedá. Je to celý po větru, jaká změna oproti jiným ročníkům.
Další kontrola strategie z teorie her ve sjezdu ze Studenova. Kulhoš mi tam parádně podržel špic ve sjezdu, ví že tohle fakt nemám rád (a fakt za to dík potom, co jsi přijel rovnou po noční z práce). Takže zpátky k naší teorii her - únik je 1.5km před námi, což znamená, že už pomalu sjíždí k Vrchlabí. Tohle vypadá, že MartinK bude muset fakt máknout, pokud to chce dojet a tudíž je to teď mezi klukama v úniku.
Ještě jeden skoro nástup nebo špic od Davida, moc nevím k čemu. Najíždíme pod Benecko. MartinK nastupuje, když tam mám 350W a on pořád jede tak svěšuju. Jedeme ve 4, konstantní tempo - v háku tak 280W na špici něco jako 300-310W, celkem nám to všem vyhovuje.
Tentokrát po větru, vítaná změna. Na Benecku jsme už jen tři, Marek Joska lehce přišlápne, tohle už nechytám, druhý kolega mu padá do háku. Ale mezera se moc nezvětšuje. Před sjezdem kolegovi padá řetěz, takže zastavuje. Nakonec sedmý místo.
V cili Luke říká, že MartinK se sice děsivě blížil (dal nám v kopci sám víc než minutu - holt talent), takže se musel přestat flákat, ale nedal ho. Takže nakonec 1. místo pro Hulka (velká gratulace - po všech peripetiích se zdravím zaslouženě), 3. pro Žábu a 4. pro Luka.
Teorie her uvedená perfektně do praxe. Cyklistika je sice krutá a počítá se hlavně výhra, ale střízlivě zhodnoceno jediná šance vyhrát byla takhle, nevyšlo to celkem těsně a MartinK dojel až na pátým fleku.
Cestou zpátky výlet, hořické trubičky, zmrzlina, lehké mrholení, divný řeči, že jedeme jako hovada. No prostě klasika. Tahle sobota neměla chybu