V pátek večer prudit Jezinku, že mi přerovnala věci tak dlouho, až doma zapomenu čočky. No super začátek mistrovského víkendu. Nakonec naštěstí domluva s Žábou, že mi čočky v neděli ráno nabere. Jezinku nakecám do drezu, aby ji na benzince poznal. No celkem legrace - Šlapka (Vinohradská) ráno v 7:15 na benzínce s kabelkou
...
V sobotu natírání plotu v Bydžově, no jde to trochu pomaleji než jsem si myslel. Macík má slíbeno prodloužit trénink na 40km, takže to je jasná priorita. Vyrážíme až ve 4 odpoledne, na zmrzku do Chlumce a pak zpátky. Potom, co ho vysadím ještě aspoň lehké rozjetí sám. Ke svačině si nechávám napéct žloutkové věnečky - už dvakrát jsem měl pocit, že v nich je správná kombinace něčeho, co se druhý den mění na nohy z nebes...
Luke mi píše, jestli nechci ráno nabrat, že to má po cestě, neodmítám. Pak už jen namíchat pití ať ráno není stres a trochu se vyspat.
Ráno všechno běží podle plánu, čočky jsou na cestě, Luke mě nakládá přesně v 7:45, jak kdyby čekal za rohem až to vyjde přesně. Probíráme jak to dneska pojmout, cesta ubíhá a není moc prostor stresovat z mistráku. Žába nakonec jede s Technikem a potkáváme se přímo v kanceláři závodu. Ideální timing.
Chvilka na rozjetí, řadíme se na start, slečna/paní od Míry Horvátha mě zbavuje banánové slupky - díky! A je tu start, nemůžu nacvaknout, ale zjišťuju, že to vlastně vůbec není stres. Jede se tak nějak normálně. A vlastně celý první kolo - je to jen taková oťukávačka, žádný blbnutí. Prostě projet trasu, občas přišlápnout, najet sjezdy. Po prvním kole pocit, že se vlastně nejede.
Druhý kolo už v kopcích občas trochu zabolí, ale balík se moc netrhá. Zjevně nikdo není o level jinde, aby se zvednul a odjel. Ve sjezdech zjišťuju, že i když jsem tragickej, není to tak hrozný. Díry dokážu umlátit wattama jak všude jinde.
Ve třetím kole náš balík pohlcuje Sukese a jak zjišťuju záhy taky Luka. Ten nabízí pití, gely a chvíli potáhne, aby mi zalepil díru - díky - každý ušetřená watt se hodí. Ve stoupání do cíle se podiví: "Jo vy to takhle jedete hned odspodu", to když se vyhýbáme dírám hned dole a jedeme rovnou vlevo. Každopádně tohle stoupání začíná bolet. Ale nahoře jsem pořád tam, kde chci. Teda vlastně mi v uších zní, jak mi Luke na Mamutovi říkal, že bych asi měl jezdit o skupinu víc vepředu. Tak si to cpu do hlavy, že na to čelo tady prostě patřím.
Brdek za cílem bolí o něco víc než předtím, asi tam necháváme pár lidí. Ale v hlavě mám pořád Lukovo radu a vím, že tady prostě budu. Nahoře jsem tam. Doteď jsem se nikam necpal, ale najednou v posledním kole se motám dost kolem čela. V hlavě pořád držím to, že v tý přední grupě zůstanu. Párkrát se formují 3-4 lidi, co asi mají šanci to urvat. Pořád mám pocit, že tam chci být, takže už žádná taktizace a prostě to sjíždím. 6km do cíle, Žába sjíždí další nástup, cuká loktem, Míra Horváth ho tam nechává větrat o pár vteřin dýl a jen se protáčí na špici. Vím, že jsem celou dobu šetřil, tak to prostě dotahuju. V nohách začíná cukat, hmm asi se trochu jelo. Nájezd do posledního brdku, nohy nabíhají na křeč.
V uších pořád - máš jezdit o skupinu vepředu. Ok, nohy do toho nemají co mluvit, sem patřím. V občerstvovací zóně to už nohy chápou, hlava vyhrává, houknu na Žábu pojď, míjíme ještě 1-2 lidi. Nakonec 9tej flek, Žába hned za mnou.
Zdá se, že žloutkové věnečky jsou dobrej matroš a druhej den to po nich fakt jede!
Mám cukání v tom Luka nenechat další kolo samotnýho, ale když nás dojíždí, tak ve stoupání zjišťuju, že bych ho jen brzdil. Soráč!
V cíli pokec, pohoda, na to množství lidí to vlastně celý bylo moc pěkný. Za mě ideální závod - balík tak akorát, nikde jsem neměl moc pocit, že se jde za hranu, prostě paráda!
Jezince a Technikovi se Žábou patří dík za ranní schůzku na benzínce a předávku kabelky s čočkama (tohle mi zachránilo závod) a Lukovi za luxusní dopravní zajištění. Další super víkend!
