Akce Dolomity Cavalese 2024

Akce Dolomity Cavalese patří do kategorie Soustředění. Datum: 2024-07-29.

:: Diskuze :: Foto
Pondělí 29.7.2024 - Cavalese - Campolongo - Compet - Passo Manghen
Úterý 30.7.2024 - Cavalese - Passo Lavaze - Oclini - Obereggen - Karrerpass - Passo Pellegrino - Passo Valles
Středa 31.7.2024 - Sella Ronda
Čtvrtek 1.8.2024 - Sevignano
Pátek 2.8.2024 - Passo Manghen, Passo Brocon, Passo Rolle
Sobota 3.8.2024 - Fedaia, Falzarego, Valparola, Gardena, Sella
Neděle 4.8.2024 - kolem Kronplatzu

• Kolíkáč – Techniku velké díky, že jsme mohli!
  
  Technik zve a láká do dolomitského cyklistického ráje. Minulý rok jsem jen tiše záviděl, když si dávali ikonická stoupání přes místa, kde jsem lyžoval. Letos chci, nesmí se váhat, a když to potvrzuje i Kapr, je vyřešeno. V neděli po Posázaví si potvrdit pondělní odjezd na noc. V autě je ještě jedno místo, a tak lákám ještě někoho. Nakonec se chytá Pepa Vejvoda, což slibuje vrchařský zážitek a Žába se aspoň s námi nebude nudit. Zdlouhavá cesta přes Rozvadov, Mnichov a Brenner se hlavně díky Pepovi mění v kabaretní představení a historickou přednášku o amatérské cyklistice. Rádio jsme nezapnuli, to nám hrálo stále ze zadního sedadla S Kaprem se protočíme u volantu a přesně ve 5 hodin ráno brzdíme u luxusního ubytka. Technik nás s mateřskou péčí ukládá do postelí, abychom trochu sklepali únavu. Ale natěšení je veliké, počasí je na průhledné záda, tak už nedočkavě mažeme nohy, aby to objely.
  
  Úterý 30.7.2024 - Cavalese - Passo Lavaze - Oclini - Obereggen - Karrerpass
  Etapa, kterou jsem si tak přál. Vidět Lavaze a Oclini bez sněhu v krátkým krátkým a stát před hotelem s kolem nad hlavou, když jsme tady prožili tolik zimních týdnů, učili holky lyžovat a zažili mraky sněhu. Bylo to těžké stoupání z Cavalese, tady jedeme každý podle svých možností, já mám stále v hlavě další dny, tak to hlavně ustát se ctí a důstojně. Celá etapa je furt nahoru a dolů, tady žádné přejezdy v háku nejsou, buď to smažíte z kopce rychlostí 70–80 km/h. anebo drtíte 7-8 procent do kopce. A někdy i více, ty dvouciferná procenta mně vůbec nechutnají. Na kopcích se čeká, já zakládám tabák s Kaprem. Každý pohled kolem sebe bere za srdce, a tak fotíme a fotíme, i když skutečnost je vždy ještě krásnější, to žádný foťák neumí zachytit. V San Giovanni di Fassa se dělíme na A a B, já v Béčku s Kaprem, Pepou a Nemim již kolem řeky na ubytko, Technik se Žábou si dávají ještě další stovky metrů nahoru. Nemi drtí špice, vlajeme za ním, u mě přichází solidní únava, kterou trochu smývám na místním splavu, tohle cachtání je nezapomenutelné. Kapr taky neváhá a potvrzuje svoji přezdívku v naprosté dokonalosti pod hladinou. Pepa alias Trubač předvádí pak svoje kulinářské umění, vytahuje kýbl rajčat a svůj papírový bloček aneb tréninkový deník a nálada graduje. Tohle jsou chvíle, v hlavě jen cyklistika, jak se dobře najíst, napít a vyspat, aby člověk dal i další den.
  
  Středa 31.7.2024 - Sella Ronda
  Dnes autem se šoupnout před Canazei a vrhnout se na vyhlášený okruh. Mám chuť hákovat Trubače, ale po chvíli si raději vystupuji, to stoupání je dlouhé a nechci se zavařit na prvním hrbu Tady intenzita provozu je o hodně větší, motorky, karavany, auta, každý chce vidět ty hory z reklamních materiálů na vlastní oči. Ale stejně si to nejvíce vychutnáte, když se tam dopravíte vlastní silou. Kluci zase čekají na pasech, chtějí trénovat a my zase fotit a kochat se, tak v Arabbě lezeme s Kaprem do pizzerie doporučené Technikem a užíváme si těchto okamžiků. V zimě jsme to tu objeli taky na lyžích, a tak teď hledám vleky a zelené travnaté sjezdovky, které jsme zdolali. Passo Pordoi je pecka, jel jsem ho i na Rouvy, tak teď konečně v reálu. Nahoře se vyvalit do trávy a koukat do toho romantického údolí obklopeného monumentálními skalními masivy. Zasloužené nekonečné sjezdy jsou trochu znehodnoceny auty, mezi kterými se musí brzdit. Večer je doplněn kytarovým virtuosem Nemim, další velký zážitek, to bude VH letos veliká
  
  Čtvrtek 1.8.2024 - Sevignano
  Odpočinkový den, jedeme vytočit nohy, každý podle svého gusta. Já si vybírám Trubače s Nemim a vrhám se tak bezděčně do jámy lvové. Nemi drtí špice a Trubač nesnese, aby ho někdo předjel. Takže rovinatější úsek je za trest, furt v závodním vláčku, ale je to opojné, když to nemusíte mydlit do kopce. Ten nakonec taky přijde, i když v porovnaní s ostatními dny, je to jen takový výhup. Pak kolem krásných koupacích jezer, ale tady se nezastavuje, prý ať raději ležíme doma na posteli v chládku a střádáme síly na další den. Já znovu neodolám a jdu na splav, tekoucí voda z hor dodává nejvíce sil. A do toho i pravá alpská bouřka, no slušný slejvák, takhle durch jsem dlouho nebyl.
  
  Pátek 2.8.2024 - Passo Manghen, Passo Brocon, Passo Rolle
  Pro mě královská etapa, navíc se stresem, že musím jet naplno. Kapr s Trubačem si totiž dávají senior-trasu a já chci objet celý okruh smrti s těmi rozdováděnými zvířaty. Hned první Passo Manghen přináší epochální zážitek, stále nahoru se kroutící úzká silnička, málem bez provozu, hladí a hladí silničářskou duši. Žába wattuje s Trubačem, já se přetahuji s Nemim, Technik se pomalu rozjíždí s bolavým zadkem a Kapr to bere na pohodu s výletem do lopuchů a voláním manželce. Ten závěr je úplná pecka, vzpomínal jsem na Zoncolan, prostě přírodní divadlo, které se dá zažít jen tady. Následující sjezd bere za srdce, a hlavně za brzdy. Znovu úzká namotaná silnička, bez svodidel a s pekelnými srázy do údolí. Měl jsem pěkné závratě a po chvíli si říkám, že to tady nějak znám. Pak mi to celé teprve doklapne, to je ten sjezd z Rouvy, kde vždy vytáčím nohy, na obrazovce 72 km/h. a jen se kochám full hd rozlišením. V reálu je to ale úplně jiná káva, rozlišení je o hodně vyšší, ale hlavně koncentrace musí být úplně jiná, aby člověk neskončil v kotrmelcích mimo tohle ikonické cyklistické hřiště. S Nemim jsme se stali velmi dobrými kamarády, kopce nahoru i dolů jezdíme hodně podobnou rychlostí, takže se navzájem stále kontrolujeme. To Technik se Žábou mizí, ale solidárně pak čekají a valíme dál. Moc rovinatých přejezdů tu zase není, takže povětšinu každý za svoje. Na Passo Brocon ztrestáme místní restauraci, dávám jednoho zrzouna, tenhle švih si to zaslouží. A zase letíme nekonečným sjezdem dolů, abychom se přiblížili pod top kopec dnešního dne. Žába mě obšťastňuje svojí tyčinkou a vyráží s Technikem napřed, já s Nemim začínám proklínat každé zvednutí sklonu. Tady už mi to moc nechutnalo, bylo to nekonečné a nohy už odmítaly poslušnost. Navíc docela široká silnice s provozem, tohle moc rád nemám. Ale závěr už byl v euforii, výhledy parádní, tohle zase stálo za to. Pár fotek a letět svobodně jako ptáci na ubytko.
  
  Dolomity předčily očekávání, kopce, kam se podíváš a ty panoramata fakt brali za srdce. Navíc, když mi kluci splnili sny a viděl jsem to, co jsem projel v zimě na sjezdovkách a na vlecích a tajně si přál to zažít s milenkou. Co s milenkou, zažil jsem to i s bráchou, se kterým jsme si úterý a středu užili ve wobjížděcím tempu, ležet na Pordoi na zelené louce a čumět na tu krásu, to prostě chceš. Pro kluky jsme přivezli mistra ČR Pepu Vejvodu, který jim to peprně zpestřoval. Páteční královská etapa tomu nasadila korunu, nekonečné kopce a sjezdy, navždy bude uloženo v mé mysli. Techniku velké díky, že jsme mohli!
  
  
• Nemi – Naplněný sen
  
  Každý den strávený v Dolomitech, se základnou v Masi di Cavalese, by si zasloužil vlastní report. Omlouvám se proto za tento pahýl, který nemůže obsáhnout ani zlomek našich zážitků, nicméně alespoň pár svých dojmů se pokusím zvěčnit. Slova nedokáží vykreslit fantastická panoramata, která na každém metru povznáší duši. O čem jsme snili v zimě na Rouvy, se stalo skutečností. Pekelné horko a kopce až do nebes. Zvláště jeden mi vryl do paměti nezapomenutelnou vzpomínku. Passo del Manghen. Skoro 1600 metrů převýšení s progresivním sklonem na 22 kilometrech. Jeli jsme ho z obou stran. Každý sám. Stoupání až nad mraky doprovázené cinkotem zvonků krav křižujících jinak prázdnou silnici. Příhodné místo a čas na rozjímání o smyslu života. Sotva se však přehoupneme přes sedlo, začíná úplně jiný zážitek plný adrenalinu. Ve sjezdu z Passo Fedaia v rychlosti 82 km/h přibržďuji, i když jedu rovně. Pomalu získávám sebevědomí a zkušenosti, které zúročím již za pár dnů při předjíždění kolony aut ve sjezdu do Litvínova na Krušnotonu. Kopce vyjíždím opatrně s obavami, kolik toho mám ještě před sebou. Technik veřejně odhalí, že se flákám a jsem líný pořádně přišlápnout. Všechno je to v hlavě. Věřím, že je kam se posouvat. Alpský týden ve výborné společnosti mě hodně naučil. Soustředění bylo nádherné a doufám, že jsem tu nebyl naposledy. Moc díky!