Vendu –
Tour de Mácháč – Jak může pořadatel zkazit jinak hezký závod
Tour de Mácháč - Jak může pořadatel zkazit jinak hezký závod
Plán na víkend zněl skvěle, sobota vyjížďka u Lentilky na Mácháči, večer grilovačka a v neděli závod na 72km - Tour de Mácháč. Vše proběhlo nad očekávání, počasí parádní, večer taky. V neděli jsem se probudila v 8.30 a budím Lentilku, abychom sjeli na 2,5km vzdálenou prezentaci, z vedlejšího pokoje se ozve: "Vendulko, já nejedu, pojedu s ostatními na výlet." Mastím kolmo sama na prezentaci, platím hříšných 450Kč a fasuji číslo 13.
Mezitím na baráčku vstal Dalča s tím, že Lentilka a Gina jedou na golf a on pojede se mnou na start, lehce protočí nohy a zkusí, jestli je viróza pryč. Na startu se dozvídáme, že dlouhá trať měří 60km a ne 72 a jsou to 2okruhy tratě krátké, která je tvarem 8, tzn. cílem projedeme na dlouhé trati 4x. Start je v 11.00, cíl se zavírá v 16.00, 5hodinový limit je víc než dostatečný.
V 11:00 vyrážíme na trať, 1,5km po silnici, pole se mírně trhá, hloupě jsem si stoupla do poloviny startujících, na což jsem doplatila hned v nájezdu do terénu, kde technicky slabší jezdci slézali v 1.kopci a donutili slézt i ostatní za nimi. 2km kopec je na můj vkus pomalý, pole už je roztrhané a od tohoto okamžiku jedu de facto sama, 5km nádherných zvlněných singlů. Na 10.km na silnici mě dojíždí Dalibor a hecuje mě k rychlejšímu tempu, jedu mu v háku, projíždíme cílem do 2. smyčky 1. osmičky. Na 20.km vyletíme z asfaltu do písčitého terénu, valíme co to jde (a že mě to moc nejde, únava ze sezóny je znát) a najednou stojíme, nevíme kudy jet - rovně nebo vpravo? Po cestě vpravo dole pod hřebenem vidíme postávat skupinku závodníku, co jeli před námi, jedeme k nim, taky neví kudy kam. Pak nás spasí místní chalupář, prý po horní cestě jela před chvílí crosska před 1.jezdcem. Vyrážíme zpátky do kopce a potkáváme ty co, dojeli nás a ještě jednu skupinku, co jela před námi. Chabým značením tak organizátoři pokazili závod cca 30 bloudícím lidem. Najíždíme na cestu a cca 1km od ztraceného značení vidíme "mlíko" na stromě a víme, že jedem správně. Dlouhý asfalt, na kterém mi ujíždí 2 nadupaný baby a Dalibor mě hecuje, že je dojedeme, vztekám se, že nemůžu, že mám před sebou ještě 40km a ty mlaďounký kočky, že určitě jedou krátkou, tak že se s nimi nebudu honit. 4km před průjezdem do 2.kola mě Dalča opouští s tím, že se jede kouknout do hospody na DavisCup. Projíždím cílem a měla jsem pravdu, holky v tyrkysových dresech tam cepuje trenér, že jely nic moc (no nakonec byly 2. a 3.)
2.kolo jedu úplně sama, výjezd je výrazně rychlejší, vrchní single taky, asfalt pomalejší, najíždím do poslední smyčky poslední osmičky a registruji, že kluci, co mají zapisovat čísla projíždějících, kecají mezi sebou a vůbec o mě nevědí. Na posledních 10ti kilometrech ze sebe ždímu všechno, co ve mně ještě je, dojíždím do cíle a tam nikdo! Jako vůbec nikdo!!!
Zmateně jedu směr prezentace a potkávám chlápka s mobilem na uchu, kterej na mě mírně ječí: "No třináctko, kde jste, už vás jeli hledat!" Absolutně nechápu, co se děje. Na prezentaci potkávám závoďáka, který se semnou bavil na prezentaci a ten mi vysvětluje, že ti chytráci zkrátili v průběhu závodu limit. Prostě se zeptali vítěze na krátké trati, jaký to je, on jim řekl, že sakra rychlý, tak se rozhodli zkrátit na dlouhé trati limit z 5ti na 3hod. První žena dojela více než 5minut po 3hodinách, 3.muž v kategorii nad 50let by přijel chvíli přede mnou, ale stihli ho stáhnout z trati, stejně jako pár lidí přede mnou a po mě, jen mě nezaregistrovali a nechali mě dojet. Většina závodního pole na krátké trati má časy přes 1,5hod, takže 3hodinový limit na dlouhé je holý nesmysl.
Takovou bezmoc jsem už dlouho nezažila, se slzičkami v očích vztekle a zmateně naskakuji na kolo a odjíždím. Po necelém kilometru si to rozmýšlím a v bojovné náladě jdu jednat s pořadateli, po chvíli dohadování a předkládání logických argumentů mi uznávají čas z mého Suunta, hrdě se stavím na stupně vítězů a je mi líto těch, které pořadatelé nenechali dojet.
Suma sumárum: trať hezká rychlá, blbě značená, startovné jako na velkých velo-sériích, servis neodpovídající startovnému, svévole pořadatelů bezmezná a příští rok si hodně rozmyslím, jestli pojedu.
Ještěže jsme vyhráli ten DavisCup a Lentilka s Ginou si užili golf :)