Luke –
Kalibrace výkonu
Celý týden se nesl ve znamení pátečního pádu na Lawi GT, kdy postupně všechny naraženiny přicházely k sobě a na kolo jsem se poskládal až ve čtvrtek. V sobotu se mi ale už chtělo závodit a neděle skýtala řadu možností. Na další ČP gravel jsem při pohledu na modré rameno odvahu nenašel. Časovka nebo hromaďák do kopce není můj šálek kávy a tak padla volba na Kozí prd. Silniční hromaďák je pro mě stejně top a navíc tady na jihu se přeci jen nadváha a podvýkon tak nějak lépe skryje než na vrchařské časovce.
Pokus nepřipouštět si, že jsem se tu loni na mokru natáhl, vzal za své, už když jsem otevřel dveře od auta a ozvalo se: "Tak letos snad na suchu a bez pádu." OK, démonům je prý třeba čelit, tak se jdu obléct, pro číslo a přiměřeně rozjet (letos asi prvně).
Po startu zjišťuju, že sem letos asi prvně v pořádném balíku, naštěstí atmosféra tu je velmi přítelská a nějak mě to nestresuje. Ale intenzita zážitku to je větší, než je člověk zvyklej v těch 100 km samotkách na UB. Přichází první kopec, kde jsem si loni neznaje trať nejdřív nastoupil, abych pak zjistil, jak je to dlouhý a zase si vystoupil. Tentokrát zkušeně ťapkám první stojku v zákrytu a když se to trochu srovná, řikám si, že ještě bude na to případně přitopit.
Přitápí se hned v zápětí a jak začínám míjet lidi co to balí, zjišťuju, že jsem neměl asi ideální pozici pod kopcem. Otázka je jak moc to vadí, protože proplétat se pěnou za balíkem je docela dobrej booster sebevědomí, až z toho zapomínám, kolik kilo sádla teď vozím navíc. Před horizontem už si jsem vcelku jistej, že bych případnou ztrátu i dojel ze sjezdu, ale čelo i trochu zvolňuje a watty na budíku zas konečně začínají tou vytouženou trojkou...
Ze sjezdu to trochu prasklo, ale nic co by se nevyřešilo, jen teda dole nemám úplně chuť se cpát dopředu, když jsem byl nahoře jeden z posledních co přežili selekci a tak nějak jsem asi na řadě. Ambicionější Luke by se tam asi nacpal a měl by samozřejmě pravdu. Místo toho ale v další stojce dostávám solidní facku, nejsem schopen držet aspoň 500W v krátké stojce a jsem nemilosrdně zanechách v příkopu. Osobně bych tuto zprávu o své výkonnosti přijal a v pohodě zpracoval, ale kolega s výsledkem kalibrace není spokojen a hecuje to ke sjíždění. Po chvilce jsme zpět, těsně před další stojkou, takže přichází opětovná kalibrace výkonu, která ale dopadla úplně stejně. U mě 450W a palec dolu. Největší optimista se opět vydal stíhat balík, já zůstávám ve dvojici smířených.
O pár km dál v magnetu mi kolega odmítá vystřídat, což je teda hlavně tím, že má už asi 10m díru, ale jak se ukáže později asi správně vyhodnotil situaci a čeká na skupinku s Jirkou Baierem. Vyhodnotím to podobně, jsou tu hned a plní sil, takže se dál docela jede, jen se moc nestřídá, tak velkou část jedu i řekl bych tak zadarmo, nebo minimálně dost se slevou.
To se změní o pár brdků dál. Když Jirka v jedné stojce přitopí, přijde mi, že mám dost sil a přikládám nohy k dílu ve zbytku kopce a přes horizont. Na složení skupiny to ale vliv nemá, jen se začínáme přibližovat skupině před námi, což ve zbytku skupiny začíná probouzet ty nejnižší pudy a následné brdky se docela jedou a to až tak, že v posledním už mám pocit, že jsem se dostal kamsi na limit. Naštěstí si hned vzpomenu, že následuje dlouhý rychlý sjezd, takže si můžu dovolit poslední horizont nejít do spurtu s posedlou skupinou a dojíždím si je o pár set metrů dál.
Následuje nějakých 8 km po rovině pod cílový kopec. Nejvíc tahá Jirka Baier, zajímalo by mě, jestli by se všichni přidali, kdyby se začlo točit rychlejc, ale nějak nemám potřebu to tady hecovat, prostě jedu co je třeba. Nakonec do kopce nasadí Jirka pěkný tempo, vydávám se ho stíhat, ale jednak mi zmizela trasa, tak nevím kde je konec a druhak jsem si konečně připomněl svou váhu a od půlku kopce vadnu a je to boj o udržení tempa, bez nároku zrychlit. Nakonec jsme se promíchali se skupinou před námi, ale pro mě z toho stejně bylo místo na chvostu, kde fakt na poslední přišlápnutí nebyly nohy ani hlava.
O to víc pak překvapilo, že se jelo o 4 flek v kategorii.
No co... důležitý je, že sem si to fakt užil, bavilo mě to a těším se na příště.