Luke –
Křišťálová váza
O tomhle závodu vím už pěkně dlouho, z chalupy to je na kole hodinka a přesto jsem se sem nikdy nedostal, až letos. Mou premiéru svou premiérou podpoří Kapr a tak je cesta i celý den tak nějak růžovější, totiž oranžovější.
Pokec cestou tam a u prezence koblihy. Hezky nám ten závodní den začíná. Rozjetí jsme, trasu znám, tak jen zkouknout cílový sjezd, respektive stav zatáček nahoře v lese. Vhko.
No škoda, věřím, že bez riskování tu o pořadí ve skupině rozhodne pořadí nahoře za horizontem, respektive před zatáčkou, pak nebude kde předjíždět. Je to vlastně závod o jednom dlouhém schodovém stoupání. Pár lidí přitom brblá, že je sjezd do cíle. Moc tomu nerozumím, když je někde kopec, musí být i sjezd a jestli je páska na horizontu nebo za sjezdem, zas takovej rozdíl není. Nicméně se prostě bude bojovat místo o pásku o první točku. A nebo někdo přijede sám.
Jde se na první kolo, držím se u čela a jak se začne stoupat, akorát u kraje fandí Kája s Verčou, tak si nastoupím, abych se trochu předvedl. Překvapivě to všechny vyprovokovalo a uklidnit to už se nedaří. Takže se docela jede a zůstává nás možná 15. Kopec stále utahuje a povoluje a mám to tak nějak na limitu, ale jsem tam. Nahoře spurt na horizont a místo do sjezdu, nechám to být (čti jen 9 wkg místo all out), přece pak bude rovina na začátku dalšího kola, tak snad bude klid. Sjezd si dám z konce a dole už je to prasklé. Nicméně se vracíme zpět. V mezičase odjel Jarda Hradecký +2, nikdo v mojí kategorii, tak mě to netrápí. Navíc teda spíš myslím na odpadnutí v dalším kole / kopci.
To se taky střídavě děje a neděje, jak se kopec utahuje a povoluje. Jako docela rád bych si to odpustil, ale neplandám sám, byla by škoda tu zůstat jediněj. Tím, že to je vždycky pár metrů, tak se zase vracím a jsme nahoře. Vybírám lepší pozici do sjezdu, i když se nikam netlačím a dole jsem v pohodě. Poprvé pokuju kdo je kolem a přijde mi, že lidí 40+ tu moc není. Tak to ještě kolo vydržet a byla by i bedna?
No, radši si nepředstavuju tu bolest ve festivalu nástupů v posledním kopci. Zase tam vlaju až směšně, ale nejsem sám, zas pár lidí zůstalo rozvěšeno po škarpách, já si úspěšně koleduju o zánět spojivek, ale za oči visím. Celkem už je nás jen osm, ale vím prd kdo je 40+ a kdo 50+, protože jsem si loni řekl, že od 40 mám tak 10 let bez beden a nemusím to řešit. V týdnu jsem to oficiálně "oslavil", zopakoval si to a teď nějak tápu.
Tápu, ale visím. Předposlední schod, nástup, tvl a já to lepím. Bych fakt chtěl někdy svojí hlavu pochopit. Nájezd a poslední spurt přes horizont, s rezervou v módu "vlaju a čekám na příležitost". Buď se zvolní a jdu a nebo nic, loktovat se o zatáčku nechci, na to byla moc vlhká.
A za horizontem se svěšuje. Tak dík! Beru to zleva a jedu pryč. Před první točkou náskok, takže brzda a mód bába v chodítku, přece se nezrakvím. Druhou točku taky opatrně, ale ta je už poslední mokrá. Bere mě Karlos Petera a Dominik Kvitský. Nabírám rychlost, na suchu si věřím, nebyl jsem v měsíc v Alpách jen tak pro srandu. Dominik do čela, já za ním. Poslední kus kde se dá bezpečně předjet, za ním točka, kam se brzdit nemusí, ale rozhodně na to nevypadá. Ale jel jsem jí dneska už 3x. Beru Dominika venkem před točkou a za zatáčkou mám díru. Tak a teď se z toho nepodělat, euforie může být sviňa. Další 2 točky s rezervou a poslední odbočka do cíle. Mírně jsem přebrzdil, tak se radši ještě zvednu, ale je to tam, i s chvilkou na úsměv do kamery. Huuu. Celkově 4, v kategori numero uno.
Pak pokec, birel, gulášek. Kapr taky bednil, takže sluncem zalitej den. Nachystat se na bednu, kde mi dělá společnost Tomáš Malík a Ultra legenda Dan Polman. Kříšťálovou vázu a další propriety autem posune paní Pepínová a my si s Kaprem a Pepínem dáme cestu zpět na vyjetí v nádherném pozdním létě. No to jsou mi věci takhle k stáru.