V sobotu roztočit nohy na koupačku na Slapy s emanželkou. To by člověk neřekl, že to je málem kilo a 1400 up. Se štěstím dojíždíme domů na jednu baterku. Pod sebou retro Fočuse a potvrzovat si, že ten vývoj techniky šel zase dopředu. U hráze Starouš, co chutná jako Plzeň. U mola nádherná osvěžující průhledná voda jako ve vysokohorském jezeru. Cestou nazpět třešně ze stromu. Jo tohle je ráj! O 24 hodin se brodit ve wattovém pekle a nadávat, jak mě to nebaví! Ale vedle sebe oranjes zadek Nemiho, který taky trpí jako zvíře. Bojujeme do soutěže týmu, a to přeci za tu bolest stojí, díky kámo!
V neděli vstávat a klepat se nervozitou. Proboha proč? Tělu se nějak nechce, doplácat se za Nemim před barák a zaplout do jeho korábu. Probrat všechno o tom našem koníčku. Navigace nás vede přes Lukov. To prostě chceš. Nádherná zelená příroda a do toho magické výhledy. A v hlavě Krušnoton, navždy zasetý a nezapomenutelný.
Start, prokousat se dopředu a na dohled Nemimu. A už tu je první kopec, Michal Ippoldt si shazuje řetěz. Háknout motorku Milana Millera a nechat se unášet nahoru v levé škarpě. Nemi řve, že to nedá, že to přepálil. Heká, ale věřím, že to dá. Za námi zůstává Laco Šindelář, Venca Cafourek, Karel Kopr, Tomáš Papež, přede mnou Milan Beránek. S ním jsem přeci jel před týdnem, musím! Kopec nekončí, ale jak se to trochu narovná, tak asie pode mnou letí jako splašená. Safra, to je tak opojné! Nemiho zabíjím hláškou, že už je to jen 35 m up. Úplně ho to zlomí a řve, nečekej! Milan Miller odjel, Milan Beránek taky, ale je na dohled. Konec kopce a sjezd po rozbitějším asfaltu zakončený prudkou pravou. Brzdím, v hlavě furt točka pod Ondřejovem, kde jsem šel málem do pangejtu před 14 dny. Tady mi to odjíždí. Ale kolo letí, a já nechci jet sám. Sjíždím si asi 4 borce, včetně Milana Beránka. Točíme! Zdá se, že docela jedeme, ale je to jen zdání, zezadu po chvíli přilítne velká grupa, i s těmi, které jsme tam nechali. Ale především s Nemim! Teď už věřím, že se do cíle od sebe nehneme!
Fouká bočák zleva, tak točíme. Ale pro někoho to je nepředstavitelný problém. Dlouhé špice, odstřídání do půlky skupiny, jízda vpravo, abychom se neschovali, prostě velká škoda. Tady jsme mohli frčet furt přes 40 a ještě si někoho sjet. Projíždíme cílem a jdeme do dalšího okruhu. Rozdrbaný výjezd a mně se jede strašně blbě. Nemi povzbuzuje a světe div se, v půlce se to vždy nějak obrátí a nohy jedou. Malý sjezd a nejdelší kopec je tu. Vždy ho protrpět, tady kraluje Zdeněk Zof a v 59 letech nám solidně natahuje držky. Ale je motivací, Tuchořice jsem s ním jel, tak to přeci musí zase fungovat. Dojel si nás Michal Ippoldt a po chvíli i odjel a odtáhl další dva z naší grupy. Docela jsem si nadával, že jsme to mohli s ním zkusit, ale když jsme pak sjeli ty dva, co s ním odjeli, tak to asi stejně nemělo význam.
Když už si myslím, že jedeme do cíle, tak mě uzemňuje pohled na budík, kde svítí ještě 25 km do konce. Tak to bude ještě zajímavé. Bidony chrastí a nádrže v těle už jsou taky u dna. Ale je tu Nemi, oranjes magnetismus funguje a dodává vzájemně mnoho sil. Hodně pobavila jeho hláška, když mi říká, že v půlce kopce mám nějaké vyměněné nohy, a že to asi budou nejspíše jeho
. Poslední kopec, Tomáš Papež mí sděluje v totálním šrotu, že tady nechce zůstat a jet sám. Já s ním plně souhlasím, že to asi nikdo z nás. Zděnek Zof si nás znovu táhne nahoru, s Nemim jsme s ním, ale Tomáš se nakonec láme. Takže jsme tam zas někoho nechali, a teď jak to vykutálet před cílem, který je po sjezdu a po ostré levé zatáčce mezi domy, kde na to nějak nemám koule to tam poslat. Zdenšk se vyřeší sám, když si vypochoduje do trávy, a já po chvíli také, když chytnu masivní křeč do levého stehna. Nemi bojuje ještě ve skupině o cenné bodíky, já si hraju s křečí, která naskočila i do pravého stehna. Tak to je moje super finále dnešního vrchařského pekla!
V oranjes partičce nad halušky a kelímkem už to ale hodnotíme pozitivně. Kostka nezklamala... tvrdá, náročná a spravedlivá trať ve skvělé konkurenci, a navíc jsme se s Nemim vyladili na stejnou notu, takže to byla jedna velká skupinová show!! Jíťa a Strejda na odděleném startu parádně bojovali až do konce a přinesli nám cenné body do týmů. Bílina byla všude, ale oranjes se jen tak nevzdávají, věřím, že v dalším závodě Kolem Posázaví nás bude ještě více!
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Garmin ::
Foto ::
Flyby