Jíťa –
A kde jsou všichni ti prestižáci?
V Lužci jsem ráno mezi prvními, vedle parkuje nějaký velký týmový vůz, ale nakonec z něj jede jen nějaký junior z Active Tour, zbytek tvoří početná rodina. Pak už se to sjíždí, potkáváme se s Gurtem. Po registraci obhlížíme osazenstvo, čekala jsem dle loňských reportáží zástupy prestižáků z Unlimited či jiných týmů, ale nikde nikdo, kromě juniora ještě jeden v repre kombinéze, na toho sázím, že bude favorit. Organizátoři prozměnu marně hledají zástupy Šlapek, tak je omlouvám kvůli jejich indispozicím a budeme se snažit s Gurtem nepokazit reputaci. Startuje se kvůli defektu jednoho účastníka trochu se zpožděním a Gurt hned na špici. Po pár km se eliminuje skupinka asi 8 lidí, která se ještě redukuje. Další desítky km jedeme ve stabilní skupině 7 lidí, střídáme všichni, ale nejvíc na čele zatápí ten v repre. Na Pecce se octnu na čele já a místo koukání do navigace jedu časovku na Pecku, takže balík zatáhnu nechtěně kam nemám🫣, návrat a už jedeme správně kopec směr Borovnice. Tam za to ten v národním týmu vezme, stačí mu jen ten mladík z Active Tour, ostatní odpadáme, ale zbyli jsme už jen tři - Gurt, já a nějaký solidní vrchař Jindra středního věku. Ostatní si vystoupili už pod kopcem. Ze závodu se stává vcelku příjemný švih, kdy si tempem vyhovujeme, nad Vrchlabím zkouším v kopci pár nástupy rozzávodit oba kolegy, odjet si mě ale nenechají. Protože moc nevím, kde kopec končí, resp. kde je ta hospoda na Benecku, tak nastupuji v dost náhodných místech a v tom posledním mě oba dva přežehlí a už se jede dolů. Sjíždím je přesně před cílem u hospody, tedy na 3. místě ve skupince, 5. celkově. Na parkovišti se s námi dá do řeči ten repre, vyleze z něj, že je Martin Kubišta a ptá se, kde jsou ostatní Šlapky...holt moc jiných závodů. Dá nám svůj oběd, řízek navíc se hodí, s Gurtem se o něj později šábneme, a jede domů. Naše trojice taky vyráží zpět do cíle dle navigace, nechceme vymrznout před sjezdem čekáním na další. Cesta zpět příjemná, ale ke konci už je to dlouhý pro nás všechny. Nymburskému Jindrovi to v Nové Pace přestává řadit, ale baterie ok, tak jede na jeden převod vše, snažíme se vzájemně si vyjít vstříc, občas počkáme a společně všichni dorazíme do cíle na oběd. Zpestřením bylo potkat Vinohradskou Šlapku, co jela ve Staré Pace proti nám, je příjemné být v týmu, kde je nás tolik, že se potkáváme, aniž bychom to plánovali 🤭. Velkou poklonu vysekávám Gurtovi, který jel první "závod" na silničce a vedl si famózně. A to ještě přijel i odjel ze závodu na kole👍.