Do Královic jsem původně neměl vůbec neměl v plánu jet. Chtěl jsem odpočívat před Beskydem a připravovat se na funkci lokomotivy v orangeexpresu. Pak, ale nějaký dobrák
napsal na diskusy, že by bylo dobré do Královic přijet a sesbírat body, že se na nás v závodech UAC lepí CKKV. Urychlil jsem tedy výměnu svého zadního ráfku (díky pana ŠÍRER). V pátek těsně před závodem jsem po týdenním nic nedělání absolvoval trasu Beroun, Praha v rekordním čase a dost slušným průměrem (což nebylo rozumné).
Ještě večer mě stačí rozesmutnět Kolíkáč svou neúčastí, ale plně ho chápu. Domlouvám se tedy s Rendou z KPO na cestě vlakem do Slaného a pak po vlastní ose až na start. Čekal jsem, že bude pršet jako z konve, možná i nějaké kroupy tak jsem se těšil na spojení obou balíků a tím i absolvovat závod s Radkem (prostě a jednoduše po Švihu kde jsem na Radka ztratil jen pár vteřin mi narostly mooooc ambice).
Ráno vstanu a sucho. Tož dobrá aspoň si závod užiju. Cesta s Rendou utekla velmi rychle a tak se v Královicích zdravím s plejádou šlapek. Nervozita žádná, kolo funkční, počasí ok. Na startu stojím v předposlední řadě hned za Alánkem.
Start proběhl v klídku, do prvního kopečku se jede také pohoda tak shazuji velkou a řách! spadnul řetěz. Ještě, že jsem na chvostu tak nikoho neohrožuju, nandávám jej docela rychle, ale i tak mi balík poodjel o pár stovek metrů. Ihned po nasednutí na kolo dávám velkou a stíhám balík, který naštěstí po chviíli mám (takhle pomalý rozjezd závodu jsem ještě nezažil - ještě, že tak). Bohužel poprvé překračuji hranici 190 tepů a to jsme teprve na druhém km
. Fakt se jede výlet, snažím co nejrychleji zregenerovat. Každým brdkem se tempo začíná stupňovat až vše pro mě vyvrcholí ve výjezdu před Jedomělicemi, kde poprvé a na pořád ztrácím kontakt s prvním balíkem. Jelikož jsme, ale docela dost početná grupa a jsou v ní všichni lidi s kterými většinou tyto závody jezdím,jsem spokojen. Ještě jako bonus je tady Venca Cafourek, ale k mému překvapení chybí Alánek. Kopec do Jedomělic nás ještě trochu protřídí, při výjezdu na hlavní nás je už jen cca 15ks. Jak se mi v kopcích jelo dobře tak tady mi kolegové přichystali peklo. Měly jsme na dohled první balík, což mnohé dost motivovalo (mě teda vůbec) a šinem se stále mezi 50 a 60km/h, vždy po odstřídání mám co dělat se zase zacvaknout do vláčku, fakt dost fouká tak nechci odpadnout, dávám do toho vše a těším se na nějaký kopec abych si dáchnul.
Na začátku druhého okruhu už první balík zmizel z dohledu a tempo se sklidňuje, bohužel taky nastává období, které trvá více než jedno kolo a slovy Jury, jedeme jako stádo!
. Snažím se to tam ještě s jedním borcem nějak zorganizovat, ale bez úspěchu. Spíš si hlídám, aby mě někdo nesejmul.
Ve finále do dopadá tak, že špice točíme jen v pěti lidech, varťák, enduraining a Markus tahají roviny, sjezdy, já s borcem na Colnagu tahám všechny kopce. Jen vždycky před nás někdy tak o 20m i více vyjede (nejčastěji Berka ze Stodůlek) někdo kdo by rád vystřídal, ale jelikož zrychluje tempo tak nás spíš jen nase.... V rovině do Slaného sjíždíme Vítka Černého a někoho ze Stodůlek, kteří s námi pokračují dále.
V třetím okruhu nám je všem jasné, že nejspíš už nikoho nesjedeme ani nás nikdo nesjede a budeme si to muset rozdat jen mezi sebou. Tento názor sdílíme až po Jedomělice kde nám odjíždí Černý, Cafourek a někdo ze šumavy. Borec z SP kolo komentuje jejich odjezd dosti silnými výrazy, protože se jednalo o lidi co jen kukali (nebo jeli takticky
). Rychle se shodujeme, že je sjedeme až na rovině do Slaného. Bere se za to, ale dříve, závěr Jedomělicáku vyjíždíme ryhlostí hodně přes 20 a hurá na ně. Při vjezdu na hlavní, že i tak si vybudovali zhruba 500 metrový náskok. Rozjíždí se neuvěřitelný kolotoč, jedeme stále kolem 60km/h, ztrácíme pár lidí, ale trojka se nám přibližuje jen pomaloučku. Ve Slaném na nás mají stále náskok tak 200m. Do cíle chybí 4km po velmi výživné rovině toho mám plné zuby a vůbec se mi nechce do nějakého spurtu, který jako vždy je do kopce. Nasupuje varťák a do Královic si valíme raketovou rychlostí, na začátku cílového kopce nastupují Berka s Machotou na jejich nástup nereaguju, ale po pár metrech jim dochází, jdu před ně. Na hranici 200m před cílem nastupuje borec z SP kola a ještě Colnago, už mi došlo tak se kolem mě jen mihli. Do cíle dojídím za 2 hodiny a 25minut. Unaven, spokojen, krásně jsem si zazávodil.
V cíli mi kazí požitek ze závodu, zpráva o pádu Alánka a Konráda. Alánka potkávám ještě v Královicích, kde mi ukazuje rentgenový snímek své zlomeniny klíční kosti.
. Alánku, Konráde ať se Vám to rychle hojí
. Hlavně, že jste živý!
