Závodní víkend
Závodní víkend
O víkendu 8. a 9. dubna se seśly hned dva závody, kterých
jsem se zúčastnil:
Časovka ze seriálu CKKV Hobby Cup v Bášti
a
První šlápnutí Vinohradských šlapek.
8.4.2006: Časovka ze seriálu CKKV Hobby Cup v Bášti
V sobotu kolem půl desáté jsem
vyrazil z domu a po přiblížení též pomocí podzemní dráhy jsem dorazil na
louku u restaurace v Báśti, kde se to již hemžilo cyklisty. Hned při příjezdu na
louku jsem se dostal do hledáčku Romaniny kamery. U registrace jsme zjistil, že
Gejza,
Petr i já jsme zaregistrováni. Bohužel ne za sebou a já navíc pod startovním
čislem 13. Znamená to, že budu startovat ve 13:13 středoevropského letního času.
Potkávám a zdravím se s
Miki. Po připevnění čísla jsem odložil batůžek a vydal se na zkušební
okruh. Dal jsem dva a zjistil, že docela fouká. Ještě odložit zateplovací vrstvy
a vzhůru na start. Překvapilo mne jak pěkně se mi jelo. Dva jezdci
mne sice předjeli, ale jinak se mi jelo fajn, bez nějakých vétších krizí. Tak
snad příśtě ještě rychleji.
Vzhledem ke krásnému počasí se s Petrem
rozhodujeme, že vyrazíme „kolem Prahy“ na Točnou. Dle
Petra by to mělo být 20 km. Cesta je přijemná a užíváme si to. Kousek před
Točnou
Petr otáćí a je pokrčuju dál sám. Díky bylo to fajn. Nevím co to mám
s tachomterem ale ukázal mi na v Dolních Břežanech 55km. Budu se na to muset
podívat. Ještě dolů do Zbraslavi, pak Radotín, nahoru do Ořechu a přes Chrášťany
domů. Na tomtéž tachometru svítí 84km. Přemýślím, zda to byla nejlepśí
možná připrava na zítřejší vrchol jara. Nu uvidíme.
9.4.2006: První šlápnutí Vinohradských šlapek
V nedéli ráno mne budí telefon od Igora, který ke mně jel pro košťata a lopaty.
Tak honem, honem. Rychle se najíst obléknout, hodit košťata a lopatu k Igorovi
do auta, doobléknout, bidony na kolo a hup a honem šlapu do Kuchaře. Na
parkovišti se ydarvím s Petrem
a Radkem, novým hostem tradiční akce. Jedu se podívat po okruhu zda potkám
ostatní. Potkám je až pár minut před jedenáctou v místě startu. Rychle hodit
svršky k Petrovi
do auta. A je tu jedenáctá a jede se.
První kolo se nikomu dopředu
moc nechce. Tak je to fajn vyjíždka. Blíží se konec prvního kola, čelo táhne
Vyhup a já jsem někde uprosřed balíku a říkám si, že by si mohl vyjet nějaký ten
bod za umístění v kole. To ale musím přidat. Tak teda jo. Favority to nechává
chladnými, skoro bych řekl, že to ignorují. Takže páskou prvního kola projíždím
před
Vyhupem. Skvělá lekce ze strategie (nebo taktiky?).
Vyhup překvapivé drží tempo i ve stoupání za šraňkama, na rozdíl ode
mne - mně chybí právé dech, co jsem tak strategicky nechal na cílové rovince.
Takže tady máme díru. Vidím odjíždět sedm jezdců. Za sebou vidím
Souseda tak si říkám, že pojedu radší s ním. Jeho taktika se zdá lepśí. Za
chvíli to pozná ostatně i
Šemík. Takže už jako nová skupinka dojíždíme na další křižovatku, kde
se mění sklon ye stoupání v klesání. V dlouhém sjezdu se naše síly konsolidují.
Doprava přes šraňky a přes hupy do cílové rovinky. Ani jeden z nás nezaváhá a
spurtujeme do cíle druhého kola.
Šemík to zvládl mistrovsky. Doprava ke šraňkám a zas to nepříjemné stoupání.
Překvapuje nás, že tříčlenná skupinka před námi také moc nespěchá, protože je
stále na dohled. Před křižovatkou jdu dopředu, že to trochu otestuji. Vím, že
s kopce to
Sousedovi a mně jede lépe a
Šemíka je třeba trošku unavit aby byl příště ve spurtu „opatrnéjśi“. Plán se
daří a získáváme na
Šemíka malý náskok. V hupech před cílem nás dotahuje, ale ve spurtu už
není tak ostrý a spurt získávám pro sebe.
Čtvrté kolo jedeme všichni
spolu. Skupinka před námi stále na dohled! Do cíle kola
nastupuje
Soused, ale díky jízdě v závěsu a těžśímu převodu ho na čáře předstihuji. Na
konci stoupání volím stejnou taktiku jako ve třetím kole. Roztrhat skupinku.
Na zača´tku sjezdu jsem první. Pak se přese mne přežene
Soused. Získává malý náskok. No tak už jde tedy do tuhého. Mám na néj
malou ztrátu až do hupů před cílem. Cíl se blíží.
Šemík je už ze hry.
Soused vypadá jako by jsme právě začali. Už vidím cíl. Tak to zkouśím
a vypadá to že
Soused už neodpoví. Jsem v cíli a je mi fajn.
Musím říci, že ta čtyři kola ve
společnosti
Souseda a
Šemíka byla jedním z nejlepších zážitků. My jsme fakt závodili. Spurt
v každém kole. Nástupy. Díky kluci!
Vyhláśení
a pak odjezd s Robinem,
Šemíkem,
Vlkem a
Kolíkáčem směr domov. – Díky též
Igorovi za odvoz košťat a lopaty až domů.