tak dneska to bylo taky luxusní, ráno vstávat v 5, než jsem se vyprdelil tak krásně sprchlo, mokrej zadek po 10minutách. Kolíkáč jede na čas, frčíme prázdnou Prahou na Kobylisy, sleduje nás balón ze vzduchu, jako vrtulník na Tour
U Alánka jsme na vteřinu přesně v 7hod, jakmile ho uvidíme oba řekneme "sakra, zapoměl jsem si číslo", to jsme dvojka
Ve Zdibech můj defekt zadního kola, Alánek vyndá z kapsy pár ampulí a stříkaček a nutí mi chirurgické rukavice. Chvilku odolávám, ale nasazuje přísný tón a tak prostě musím. Samozřejmě jsem si hned rotztrhl ukazovák o zip brašničky, no šikula. Potom už cesta ubíhala celkem rychle, až na ty kopečky se mi to i líbilo, motoráček nám houkal na cestu, prostě romanťika
Před Slaným náš ještě míjí Kapr s Orlíkem, za nima chvilku Igor s Honzou? a už jsme přes dva hupíky v Královicích.
Tam už je fronta na čísla, budíme pohoršení nad naší pamětí a fasujeme divná čísla
Přijíždí Fáfi, Kuře s Luckou, je nás zase slyšet
Kolíkáč polyká doušky nemrznoucí směsi, prý v těch jeho hypersonických rychlostech obyč kapalina přimrzá a nejedou mu nohy
Časovka sama začala už cestou na start, 10minut před mým startem mi zase syčí zadní kolo, sakra
Alánek mi povzbuzuje, vyloženě si to užívá a hlásí mi kařdou minutu kolik mi ještě zbývá. Nezapomenu na "máš 4 minuty, jejda, mě to jde vlastně špatně, máš dvě minuty a měl by jsi sebou hodit"
No stíhám to jen tak tak a vyrážím. Zezačátku jsou dva nechutné kopce, dávám si jak zvíře a zatáčím na hlavní, skoro nemůžu dýchat a fouká protivítr. Lehce se to pořád zvedá až na obrátku. V Tuřanech už lehce nemůžu, otáčím se a vidím orange dres, říkám si kurnik ten Kolíkáč jede. Před Hvězdou už vidím že to není Kolíkáč ale Alánek, startoval 2minuty za mnou a už mě má, robot jeden. Skrz Hvězdu mě předjíždí, kopec jako kráva, protivítr a vidina následného magnetu, který jsem si tolikrát vychutnal sám na Jedomělicích mi ubírají síly, ale snažim se, vidim před sebou stále se přibližujícího se závodníka který startoval přede mnou, na otáčce už jsem kousíček za ním, otáčím a dřu jak mezek s větrem v zádech. Chlácholím se že už to bude jenom z kopce, svatá prostoto, neměl bych si takhle lhát
Rychlost jde nad 45km/h, skoro nevidim a najednou v protisměru Kolíkáč, řveme na sebe navzájem "MAKEJ" a šlapu co to dá za tím přede mnou. Skrz Hvězdu drtim 53x12 a rychlostí kolem 62km/h ho předjíždím a snažim se cuknout aby se nezahákl. Daří se a hurá do "vlnek" směr Slaný. V zatáčce ve Slaném už to fakt bolí a těším se na ten sjezd dolů, jak si odpočinu. Ale ono tam fouká proti jako blázen a tak musim šlapat. Už do toho dávám všechno, říkám si už jenom jeden kopeček a jseš tam! Tak makám a hurá cíl... Čekám na Kolíka, kontroluju čas a je to tak. Dal jsem Kolíkáče
Dojíždíme k hospodě, povídáme, plni zážitků a laktátu, překupení do fronty na pašíka a usazujeme se v budce kde se ráno odbývala prezentace. Kolíkáč si libuje že aspoň nezmoknem a opravdu se lehce rozprší
Potom už vyhlášení, Kuře na bedně, loučení a rozjíždíme se do Prahy. Opět s Kolíkáčem a Alánkem, snažil jsem se jim uniknout k Fáfi do Corsičky, ale nemělo to moc pochopení
A tak jedeme dom, Kolíkáč pořád prohlašuje cosi o dnešní dvoustovce, to teda ne, jsem gumovej a do kopce to nejede. A že jedeme do kopce vlastně pořád. Ještě maj kluci moc príma nápad
si to protáhnout někam k Zelenči, ale Alánek nás už opouští, tak to ohybám na H.Počernice, k pumpě na bagetu a pití, mám už fakt hlad. A tak sedíme u pumpy v židličkách, dlabeme, povídáme, jsem moc rád že vim kde jsem a jak to mám daleko domu
Kolíkáče opouštím v Měcholupech a jedu přes Skalku domu, sotva slejzám z kola. Hurá, přežil jsem to
něco málo fotek
