Akce Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky 2006

Akce Stodůlky-Karlštejn-Stodůlky patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2006-09-17.

Nejdelší varianta má délku 60 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky

Historie: 2004 :: 2005

• Kolíkáč – Sousedova ukázka síly
  
  Závod s takovou tradicí jako Stodůlky-Karlštejn už mě lákal dlouho, ale vždy to časově nějak nevycházelo a tak až letos jsem se postavil na start. Pročetl jsme důkladně reporty Šlapek z minulých ročníků a po Královské masáži z předcházejícího víkendu jsem zvolil roli domestika pro Souseda a další případné Šlapky. Cíl jsme si stanovili na průměr 32 km/hod.
  Sjela se parádní účast Šlapek, start se trochu posouval, protože se nezvykle četla celá startovní listina, ale pak už se to rozjelo, pálili jsme to ze Stodůlek na Řeporyje po hlavní silnici asi ve 100 členném balíku stále po kupě, u Šafránky prudce doprava a začalo se závodit, Řeporyjemi jsme prolítli raketovou rychlostí a v prvním kopci, kde fandili a fotili kluci Bigmigovci se to začalo pěkně selektovat, Soused podle svých předstartovních předsevzetí za to opravdu vzal, a jeli jsme šílené tempo, tep nad 180 a stěží jsem mu dýchal na záda, jel jako mašina, většinu jsme předjížděli a na vrcholku se zařadili do skupinky, kde byl i Diablo. Jelo se hodně svižně, Souseda nakopl i jeho fanclub v Ořechu a tak až stoupání z Chýnice trochu potrhalo naši skupinku, Diablo i přes naše výzvy skupinku nebrzdil a odjel s několika dalšími, my začali před Kuchařem točit kolotoč asi v 5-ti členné grupě, věřili jsme, že je v Karlickým údolí musíme sjet. A to se taky stalo, rychlostí k 50km/hod. jsme je docvakli a tak v Dobřichovicích zase po hromadě jsme se blížili k dalším brdkům.
  Prďák z Letů a následující kopec na Mořinu i přes veškerou snahu byl nad naše síly uviset Diabla a spol. Před Mořinou, jen co kopec trochu povolí, začínáme zase sjíždět odpadlíky, Soused vzorně nalepen za mnou a před sjezdem do Hlásné se dere na špic a trhá naší miniskupinku, ve sjezdu potkáváme proti sobě jedoucího budoucího vítěze Michala Koše, který má náskok asi 500m před skupinou pronásledovatelů, dole v Hlásné vidíme Jiříka, Mirka za chvíli i Diabla, parádně spolupracujeme a tak za otáčkou sjíždíme Lu ještě s jedním závodníkem a společně pak nabalujeme další, takže Hlásná se jede v příjemné společnosti, sluníčko krásně hřeje, nožky se hezky točí, no co více si přát Letíme přes Mořinu a za Kuchařem sjíždíme další skupinku, je to skvělý pocit, Soused jede jako blázen, opravdová ukázka síly .
  Za Chýnicí, vlastně v posledním pořádném brdku, Soused znovu na čelo, dře co to jde, ale bohužel skupinka se nám vzdaluje a i přes veškerou snahu už nejsme je schopni před Ořechem docvaknout, a tak již ve dvojičce si užíváme poslední kilometry závodu. Ještě nás prověří cílový brdek, ale pak již si vzájemně gratulujeme a kecáme s ostatními.
  Soused překvapil, jel jako drak, ten první kopec z Řeporyj jel famózně, prostě domácí trať je domácí trať ...
  
  
  
• Robin – Dík, vřelé dík
  
  Tak jsem těšil po roce cyklistiky na srovnání svého výkonu, protože loňské SKS byl můj první měřený závod v životě. A moc jsem chtěl, aby rozdíl časů byl co největší (samozřejmě ten letošní nižší :)). Nervozitka, která provází každý můj start závodu byla taky proto o poznání větší. Cestou do Řeporyj jsem se snažil udržet si v balíku nějaký slušný místo pro co nejsnazší výjezd prvního kopečku. Bohužel jsem dojel pár motalů, co si vyjeli lepší pozici, ale bohužel byli v kopečku pomalejší. Nezvolil jsem asi ideální cestičku na promotání se a tak se musel podřídit... Pak začalo pronásledování nějaké schopné skupinky. Do Ořecha jsem se s jednou vyvez a pak se zařadil do grupky vedené Kolbabou a Igorem. Říkal jsem si: tohle uviset a mám vyhráno. Ale pak to přišlo: v Kuchaři rána, prasklej drát a vosma jak prase... Než jsem to narovnal, zprovoznil a přemluvil se k pokračování (pár desítek metrů už jsem mířil zpět ...) uplynulo hezkejch pár minut... Ale co, říkám si, na medaili už to asi nebude, ale zúčastnit se je taky hezký :) A tak jsem to dokončil. Dokonce jsem dojel Petra a to už je něco! :) Když jsem pak Petra viděl v cíli, už mě to tolik netěšilo :( Ale výsledný čas i s tím spropadeným prasklým drátem je o čtyři minuty lepší než loni. A to je pro mě to podstatné! :) Díky Šlapky za atmosféru a Petrovi za podporu cestou z Kuchaře. Dík, vřelé dík.
  
  

Fotografie