Howgh –
Břeclavský Kanec – lautr rovina.
Datum: 11.dubna. Délka okruhu – 37 km. Pořadatelé proto doporučují tento závod jako vhodný pro pozvolný nenásilný rozjezd do sezóny. Každopádně to bude změna proti minulému týdnu, kdy jsem při 12 hodinovce na Podlesí nastoupal 3700 metrů. A to jsem se umístil hodně daleko za špicí. I tam organizátoři doporučovali závod jako vhodný k rozhýbání kloubů po zimě.
Je stále teplo, zemědělci si začínají stěžovat na sucho...prostě perfekt počasí. Do Břeclavi nedaleko, takže není o čem dumat.
Na start pod romanticky vyhlížejícím břeclavským zámkem se nás postavilo skoro 250. první kilometry po hrázi podél Dyje, pak chvilku lesem, chvilku polňačkou ... nepráší se tolik, jak jsem se obával. Pořadatel straší úsekem extrémně hrbolaté dlažby. Vůbec jsem si jí nevšimnul. Zato močál byl nezapomenutelný. Řídké bahno bylo hluboké až po přehazovačku. „Močůvka!“ Vzrušeně volá nedaleký spoluzávodník. „Houby, je to jen rašelina“, uklidňuje znalec místních poměrů. Další mokřinu obcházíme po poli s mladým osením.
Další cesta byla místy hrbolatá, místy kamenitá ... hlína se střídala s pískem ... les, se střídá s lány. Když kopec, tak dva, tři výškové metry a dost. Měli jsme možnost pokochat se pohledem na umělou zříceninu Janova hradu, prořítili jsme se kolem dalších starobyle se tvářících stavení, kolem Lednických rybníků ... Jede se tak rychle, že jsem si ani nevšimnul, jak bestie bobři to tam devastujou.
Už dávno se pole závodníků roztáhlo. Žádná tlačenice. Bezva. Zhruba 15 kiláků před cílem se přes mě přehnalo děvce a za ním ještě dva. Ani já jsem nepohrdl hákem. Držíme se kočky jako klíšťata a předjíždíme několik znaveně se tvářících závodníků. Ve výraznějším stoupání – cca 7 výškových metrů - jdu na špicu. Zábradlí z igelitové pásky nás svedlo z cesty do lesa, a nahoru dolů přes zmoliny. Jeden by na těch vlnách chytl mořskou nemoc. Posunul jsem se zpět na chvost skupiny, a koukám, že chlapi nám neloyálně ujíždějí. Já už na to nemám. Ale baby jsem se nepustil. Dotáhla mě až do cíle. Svádím niterný boj s chtíčem, ale gentlemounství ve mně vítězí. Spurtoval jsem jen symbolicky a nechal ju vyhrát.
Naše průměrná rychlost: 22,5 km / hod. Tento rekord těžko někdy překonám. Vítěz Zdeněk Mlynář zrobil průměr 34,8km.
S potěšením kvituju, že moje nohy letos snáší závodění v pohodě. Ani dnes nebolí a krok do schodů mně nedělá problém.
Výsledky na webu závodu : http://www.sportcomplex.cz/novinky/vysledky.htm