Léňa –
Protočení nohou
Tento rok jsem ještě z tréninku nic nenapsal, Koloděje jsou spíše závody a když píšu o závodech je to stále to stejné, rozhodl jsem se tedy pro premiéru popisu tréninkového vytočení nohou.
Nejde začít jinak než popisem jak vzniká taková tréninková vyjížďka. Ještě včera večer to vypadalo, že pojedu sám, byl jsem sice předběžně domluvený s Malinou a Kubajzem, ale spíš to vypadalo jen jako kdyby náhodou byl čas, tak spolu vyjedeme. V úmyslu jsem měl jen točit nohama zavolal jsem nejprve Kubajzovi, který k mému překvapení souhlasil jediná podmínka byla, že musí být ve 14hod v práci, fajn nebude to žádný velký objem zbydou mi ještě síly na rodinné odpoledne. Už jsem byl spokojený, přeci jen jsem v tomto roce s Kubajzem ještě netrénoval což je škoda, ale chtěl jsem to vyšperkovat ještě nějakým bonbónkem. Volám studentovi Malinovi, mám obavy jestli mu bude vyhovovat dopolední termín, ale z Malinova hlasu cítím obrovskou chuť vyjet a po menší úpravě času srazu souhlasí, super už mám bonbónek. Ještě rakeťáka informuju o předpokládaném tempu přeci jen kdyby byl v očekávání příjemného ZDV to by pro nás znamenalo smrt a vylétování neočekávané by ho nejspíš otrávilo. Když už jede Malina napadl mě samozřejmě také Kuře, bohužel ten dal přednost svezení na tlustých gumách s kolegy z práce, což chápu musí se ještě rozloučit s Epicem. Kolíkáč, který se také samozřejmě nabízí mi už minulý týden rezolutně, středu zamítl s tím, že po úterních Kolodějích regeneruje na Rampušáka. Doufám, že tam dáš RICe! Ještě vytáčím Rendu z KPO, kterému krásně vyšlo Peklo a hlavně ještě jsem s ním tento rok nevyjel. Renda díky své silně extrovertní osobnosti skoro bez váhání souhlasí! Super, ve čtyřech to je už skupina. Povzbuzen takovou úspěšností házím informací o švihu na web. Nedávám si moc naději, že se někdo chytí, ale co kdyby. Ještě si jdu oholit čtrnáctidenní strniště z nohou a hurá do hajan.
Ráno mi zvoní telefon a tam Iceman, že by také vyjel. Super, web zafungoval, máme také třešničku na dortu. S takovou sestavou nemůžu očekávat nic jiného než super trénink, je jasné, že díky tomu, že Renda i já jsme tzv. úchylové, rádi nastupujeme, bude i sranda. Ještě mě napadá, že bych zavolal Atamanovi, ale nejspíš bude pracovat, nechám tento nápad jen ve fázi myšlenky. Volím závodní úpravu tzn. nové super dresy, oranžové návleky a vyjmečně i pulsmetr, kvůli ohlídání mých úletů.
Jsem dost natěšený přijíždím na místo srazu jako první, asi dvě minuty na to si to ke mně šine Malina, nabalen ve vestě a v dobré náladě. Už jsem ho takového dlouho neviděl, pauza mu určitě prospěla. Nejspíš se také nemohl dočkat, ještě měl na rámu připevněné startovní číslo ze Sudet, kde královsky domestikoval našemu hostu Astralovi. Určitě na jeho dobré náladě má také podíl skutečnost, že již v půlce Června má hotové všechny zkoušky, chytrej to kluk jen tak dál! Po chvíli dostávám sms od Rendy, že bude mít nějaký časový zásek ať počkáme. Asi za další minutu k nám jede vyšvihaný Iceman. Na první pohled na něm nejsou známky nedávného pádu jen si stěžuje na špatné dýchání a pár odřenin. Jede s námi vyzkoušet, zda-li je schopný s tímto hendikepem objet sobotního Rampušáka. Věřím, že ano byla by škoda, kdyby svou formici neprodal na svých oblíbených maratonech. Samozřejmě nesmím opomenout osobně Icemanovi poděkavat za super práci, kterou odvedl při výběru výrobce našich dresů i za realizaci jejich výroby a předání. Již je pár minut po jedenácté, volá Kubajz, že je ještě v Uhříněvsi, jelikož máme sraz na Opatově není tam kde by měl být. No co, jsme správný tým a rychle upravujeme trasu. Renda už také doráží, pěkně rozjetý, celý v modrém. S Kubajzem jsme se dohodli, že ho vyzvedneme v Průhonicích.
Tempa se ujímá Malina, musím říct, že rozumného jen v nájezdu na most v Újezdu zapoměl na chvíli, že za ním jedou lidi, ale fakt jinak kochačka a povídačka. Co psát o tempu a průběhu. To se dá shrnout asi takto. Prvních pár km rozjetí, první kopec na špici lehkonohý Ice, rovina do Týnce, Renda s Malinou na špici točím 50x11….. další brdky jede každý jak chce, sám jedu na 90% svého výkonu jen kopec z Kameňáku do Jílového, od Radlíku zase kochačka. Iceman si chválí průměrnou rychlost málo přes 30km/h, že takto pojede Rampa, dýchání je v pohodě. Zablbnul (čti jako nastoupil si) jsem si asi dvakrát, Renda se hlídal (taky jen dva nástupy), ale tu rovinku jel krásně. V Jesenici nám mizí z dohledu Malina, který už nechtěl výletovat. Jedu ve dvojici s Icem, prostě krása.
Vypráví mí o svých nočních tanečních se svou úžasnou ženou (hlavou se mi honí, že bych se také měl začít více věnovat své ženě, která snáší vše kolem mého ježdění a já jí vezmu jen do kina nebo na večeři), Iceman mi dal brouka do hlavy (To je na těch šlapkách úžasný, stále je kde brát inspiraci a nenechají člověk spadnou do stereotypu).
Na Opatově se loučím s Kubajzem, který mě příjemně překvapil, že to naše vytočení nohou odkroužil s námi celé v pohodě a Icemanem, který si snad objel co potřeboval a jasně ukázal, že na Rampa je připraven dobře a nenechá si účast zkazit nějakým blbečkem, který ho shodí z kola, pokračujeme ve dvou s Rendou. Je krásně, nálada dobrá nikomu se nechce domů, jedeme do Petrovic na kávičku. Na letní zahrádku se nám po asi 80km (nemám tachometr) usedá lehce. Jsem pěkně prosolen, mohl být klidně někomu z hostů na zahrádce osolit hranolky, nohy nebolí, prostě se cítím, jak už dlouho ne. Objednal jsem si nejlepší deseti stupňový iontový nápoj. Z plánovaného pětiminutového posezení byla dobrá hodinka za kterou jsme probrali celé Peklo, vybavení kol amatérských cyklistů, zvednutí výkonnostní úrovně celého UAC balíku apod. prostě prima zakončení.
Vyjížďka dopadla nad očekávání dobře, škoda, že nám odjel Malina mohl posedět s námi, doufám, že Ice a Malina prodají vše co v nich je na Rampovi a že si podobné protočení nohou ještě zopakujeme.