Zarytě jsem se bránil nějakému závodění v běhu, minulý rok jsem jen tak zlehka vyklusával a bral to jako dobrou zimní přípravu. Ale letos mě nějak starťák, připnutí startovního čísla, balík lidí začal brzy scházet, a tak když nás rodina Kocourova postavila před hotovou věc, že jdeme i s dětmi v sobotu dopoledne do Krčského lesa, ani jsem se nebránil. Hodil jsem to ještě na diskuzi, třeba se někdo chytne a vida, Iceman už me zásobuje v sobotu ráno po ICQ informacemi, jak se láduje rejží od časných ranních hodin, velezkušená běhna Mirek z CK Záluží mi zase radí, hlavně to nepřepal, to není UAC, abys hákoval čelo, no mám z toho hlavu zamotanou a pořádný starťák. Ale to jsem chtěl ne?
Na startu navíc Divá Bára, Martin Matula, Honzis, Kocourova manželka Ilča, kamarád Marian se svou ženou, no prostě vypečená sestava a jen jsem si říkal, kdo mě zařízne. Start, jsme úplně vzadu, ale Iceman vypálil jako raketa, za ním se vrhá Kocour, mě ale v uších zní Mirkovo: „hlavně to nepřepal“ a tak se držím Divé Báry a Mariana, ale na dohled mám stále Iceho i Kocoura, kteří se zabudovali do pěkné skupinky, čelo už nenávratně odsprintovalo i s Honzisem. Po chvíli zjišťuji, že díra na Iceho a Kocoura se zvětšuje, tak zkouším zrychlit, okolo mě asi 8-letá dívčina, která se blíží do cíle (ženy běžely 2 kola) a zdařile mi uniká
. No moc sebevědomí to nepřidalo, ale zdá se, že Ice začíná trochu ztrácet, vypadl z groupe Kocour a nabízí mi tak novou motivaci. Běžíme poslední okruh, už se nemá cenu šetřit, prodlužuji krok a pomalinku polehoučku stahuji Iceho. Je to nekonečně zdlouhavé, nožky už jsou řádně vyklepané, ale nakonec se podařilo, slastně můžu Icemu dýchat na záda a zásobovat ho svými kecy. Navrhuji proběhnout cílem v orange objetí, ale odpovědí je mi nástup Iceho, zalykám se a hákuji, hákuji. Ještě asi 3 nástupy a pak už jen mávnutí rukou, díky ale tomuhle blbnutí se i Kocour přiblížil a ještě zkoušíme máknout, ale už je hodně pozdě, navíc Kočičák ještě sprintuje s nějakým ultraveteránem, který mu to celé odtáhl, aby ho na pásce zařízl
. Ale jo, byla to sranda, závod je závod, mělo to napětí, ukázali jsme dresy a to se cení!
Pak si ještě zaběhly naše ratolesti a dovršili jsme tak příjemné sportovní dopoledne, v úplném závěru příjemného kolbabího léta.