Když se Jura někdy v létě zmínil o tom, že s Pavlem Matouškem chtějí pořádat závod, a pak jsem viděl skvěle udělané webové stránky, trať se zubatým profilem, začalo mě to lákat čím dál tím více, i když jet 200km kvůli závodním 60km mě připadalo trochu šílené. Ale nakonec jsme se na dopravě domluvili, účast mimopražských Šlapek slibovala oranžový zážitek a tak jen ta předpověď počasí nám dělala vrásky na čele.
Páteční ráno nezklamalo, na Roztylech už slabě mrholilo, Diablo mě s Quitem nabral a už se jelo vstříc zatažené obloze. Cesta do Brna byla vskutku ďábelská, stěrače nestíhaly, silnice plná vody, ale Diablovo ABS, EPS a kdoví co ještě nás stále drželo na silnici, když ještě před Brnem kolona, tak už jsme moc nevěřili, že stihneme start, ale George a Jiřina před námi nás navedli do Brna, kde jsme to úspěšně prokličkovali i s Míšou v háku a šťastně přistáli u Santiniho. Stal se malý zázrak, protože najednou přestalo pršet. Stále se rozhoduji, jakou taktiku zvolit, hned zítra mě čeká Brdské dvoukolo, kde ještě chci posbírat cenné bodíky do soutěže družstev v UACu, a tak si plánuji, že budu dělat zase svého oblíbeného domestika.
Stavíme se na start, sice neprší, ale silnice je mokrá, hecujeme se navzájem a dávám si za cíl uviset RiCe a Diabla a zkusit jim být trochu nápomocen. Začátek se jede mírně z kopce klikatým údolím, na zemi mokré listí a tak se moc neblázní ... ovšem první kopec začíná už pěkně prosévat, já zjišťuji, že nemohu popadnout dech, Diablo začíná mizet ve skupince a já se stěží držím RiCe, ještě je tu Pedro, který ale hlásí, že dnes dělá tahouna pro Laca. První prémie za námi a já plápolám na konci utvořené grupy, Diablo odjel, no tak to je pěkné. Ale RiC neklesá na mysli a začíná roztáčet strojové tempo, snažím se k němu trochu taky přidat, ale nejede se mi vůbec dobře.
První okruh za námi, v zatáčkách chvílemi v dáli vidíme "gruppe Diablo", ale moc se nepřibližujeme. Zase údolím dolů, RiC jede opravdu pěkný kule a tak odměnou za jeho výkon je fakt, že v nejdelším kopci na trase máme Diabla na dostřel a pomalu ho sjíždíme. Ještě na něj pokřikuji "Pavlíčku počkej!" a hned po sjetí mi Pavlíček sděluje: "Dnes mi říkej Diablo"
. Kopec už se mi jede lépe, ale nahoře z nepochopitelných důvodů mi naskakuje díra, kterou pak v následujícím už pozvolném stoupaní za žádnou cenu nemohu sjet, už si říkám, že se na to vykašlu, zítra na tom Dvoukole to bude pěkný propadák. Ale naštěstí je mi nápomocen vítr, který mě trochu sune dopředu a pak již totálně na kaši je dojíždím, piju, jím a regeneruji. Odpočinek mi ale není dopřán dlouho, RiC a Diablo s Honzou Brychtou velí k útoku na vedoucí trojici, která je ještě před námi a tak se roztáčí superrychlý kolotoč, úplně jako z učebnice, je to skvělý zážitek.
Najíždíme do posledního okruhu a na RiCe přichází smůla - defekt. Poslední kopec, začínám se cítit lépe a tak když odskakuje Honza Brychta a za ním Diablo, zkouším také s nimi odjet, ale bohužel, dnes na Diabla nemám, jede famózně, přímo ďábelsky! Svěšuji nohy a nechávám se sjet naší skupinkou, ještě sice hecuji ke sjetí Diabla a Honzy, ale už není vůle k vyššímu výkonu, špatně střídáme a tak do Křtin vjíždíme s menší ztrátou.
A je tu cílový brdek, nepříjemně nakloněná rovina, která žene každého až do křečí, ještě když v půlce je už cílová čára, ale pouze pro ženy a veterány, my si to ještě lupneme výše, tam k nebesům :).
Musím poděkovat klukům z Brna za bezchybně uspořádaný závod a Šlapkám za příjemný závodní zážitek v balíku.