Akce Radotín (Třebotovka) 2006

Akce Radotín (Třebotovka) patří do kategorie KPO časovka. Datum: 2006-04-02.

Nejdelší varianta má délku 3.8 km.

Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Fotogalerie CK Královice

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005

• Gejza – Moje 1.časovka KPO
  
  A zase je to tady a závodní sezóna konečně začala. Celý natěšený jsem proto dnes ráno vyrazil na svojí 1. KPO časovku v životě do Radotína, kde jsem po včerejším běžeckým půlmaratónu chtěl zdolat 4 km do kopce v co nejlepším čase. Na start jsem z domova vyjel na kole, abych z noh vyhnal únavu, ale nabylo to nic platné. Na místo startu jsem přijel kolem 10,45 hod nafasoval startovní číslo a nové šlapkovské kalhoty, které jsem hned navlékl na dlouhé kalhoty a díky dvěma vložkám jsem měl slušně vycpanou Pr..... Startuji kolem 11,30 hod a tak se jedeme ještě trošku rozjed. Kolem 10,20 hod se již řadím na startovní rošt a je to super pohled oranžová kam se podívám Vlk odstartoval a já jsem se postavil na startovní čáru 5,4,3,2,1 start. Tak a je to tu převod mám na malém vpředu a někde uprostřed vzadu a hned zkouším co to dá. V prvních metrech, kde je kopec docela prudký cítím solidně lýtka a nejradši bych se otočil a jel dolů, ale postupně to rozjíždím dávám lehčí převod a vydávám se do stíhání Vlka. Celé stoupání se němu metr po metru přibližuji a vyšší kadencí na lehký převod se ho snažím dojet což se mi kousek za horizontem daří. Po předjetí Vlka se pokouším dojet další šlapky, které jsou přede mnou, ale po včerejšku toho mám plné zuby a tak mi stačí, že se k nim pomalu, ale jistě přibližuji. V posledním mírném stoupání před Třebotovkou, přece jen zvolňuji a už jen dojíždím v čase cca 11:30 a jsem spokojen a slušně vyčerpán. Po sjezdu do prostoru startu a krátké hovoru odjíždím směr domů. Moc se mi nechce šel bych radši na jedno, ale to snad až příště. Ze závodu mám dobrý pocit a hlavně mne nadchnul super orange expres, který jsme dali v kopci dohromady. Už se těším na hromadný závod, kde snad budeme i spolupracovat.
  
  
• Iceman – Tři bedny a 2. místo v týmech - fantastiko
  
  Třebotovka byla, podobně jako Gejzova, moje první KPO časovka v životě. A neb to byl i první závod sezóny, jistá míra nervozity byla na místě. Jak dopadnu, byl ten nechutný zimní trénink aspoň k něčemu dobrý ? Tak zněla otázka dne. Hned předem musím zmínit, že jsem dopadl dle svého očekávání. Nebyl to naštěstí ani propadák ale že bych byl svým výkonem ohromen ? To tedy ne. Na start časovky jsem vyrazil z Jižáku spolu s Jestřábem, pod Točnou jsme chytili expres s Kolíkáčem, Šemíkem a Vlkem. V kupé jsem po konzultaci s Šemíkem stanovil sobě i taktiku pro závod. Kopec až na hranu nepřepálit, držet tepovku pod 175 a od hrany to napálit. V km/h to mělo vypadat následovně. Kopec kolem 15 a od hrany přes 25. A realita ? Do půli kopce jsem při předepsané tepovce těch 15 držel. Druhá půle ale šla dolů, takže Soused, fotografujíc na hraně, nemusel ani použít rychlejší závěrku foťáku J. Dobré bylo, že Jestřába, který startoval přede mnou, jsem měl stále v dohledu a ani Šemík, startujíc po mě se moc nepřibližoval. Byla to moje jediná orientace, neb jsem sám sobě čas neměřil, majíc obav aby mě zbytečne nedeprimoval. Následující rovina pro mě nezačala nejlépe. Starosti s přesmykačem. No nic, zakousl jsem se do roviny a ona zas na oplátku do mě. Tepovka vyskočila nad 180 a přes veškerou mou snahu, PĚTADVACÍTKA byla nedosažitelnou metou. A tak jsem se ani moc nedivil, když Šemík, rychlostí připomínajíc svého slavného jmenovce J, přefrčel kolem mě. Kdo mě však vážne udělal radost, to je tým. Tři bedny a 2. místo v týmech - fantastiko. Jo, tak zas v Bášti.
  
  
• Kolíkáč – Nádhera
  
  Bylo to zase jeden skvělý den na kole. Už ty horečné debaty na ICQ v sobotním večeru, s Vyhupem, Šemíkem a Mirkem jsme ladili taktiku, shodli jsme se, že máme trému jak před maturitou . No prostě atmosféra, o které jsme celou zimu snili. Ráno se scházím se Šemíkem a Vlkem na Vinohradské a rozdělujeme si do batůžků nové kalhoty a dresy, které vezeme na Třebotovku. ... díky kluci, že jste přijeli. A už to valíme k mostu, kde se zařazujeme do vláčku, trochu to stříká, před Zbraslaví musíme dokonce improvizovat kvůli velké vodě, ale pak se již šťastně připojuje Petr s Jestřábem společně s dalšími "mostaři". V Měchenicích otáčka a potkáváme Vyhupa, nálada je skvělá, hlavně Jestřáb hýří vtipem. Setkání u prezentace s ostatními po zimě je taky zážitek, Miki nás přijela povzbudit, a pak i Soused s rodinkou, který vše vyfotil. S průběhem své jízdy jsem spokojen, s najetými km co mám, jsem ani nic více neočekával. Dodržel jsem svůj rychlostní plán, možná ta "placka" nahoře, tam jsme se mohl více kousnout, Vyhup a BM jeli okolo mě parádně. Chtěl bych ocenit nejenom výkony na špici Šlapek, ale hlavně i v celém týmu, vždyť třeba souboj Anděla se Zvarym, tam šlo o setinky sekundy a nebo Indurain, který se také nebojácně vydal vstříc kopci. No byla to prostě paráda, zase všechny vidět, pozávodní pivko u Berounky bylo jako křen. Když jsem se vydával k domovu, tak jsem ale netušil co se ještě strhne. Jel jsem za Šemíkem, který nasadil takové tempo, že jsem nechápal. Po Strakonický jsme to hnali k 50km/hod., ani v Resslovce tempo neupadlo a Šemík jel jak ohni kolem 35km/hod. On je prostě v tom městě k neudržení....
  
  
• Mirek – Tak nám konečně po dlouhé "ladovské" zimě začala závodní sezóna.
  
  Tak nám konečně po dlouhé "ladovské" zimě začala závodní sezóna. Sice jsem celou zimu čekal, že začne Prvním Šlápnutím, ale bohužel to nevyšlo a prvním závodem byla Třebotovka. Pořád mě nenapadalo, co bych měl o časovce samotné napsat, jízda samotná byla vlastně celkem jednotvárná a nejzajímavější okamžiky jsem prožil na startu. Jakmile jsem se chytil startovacího zařízení a zacvaknul pedály, tak mi vlivem čtyř a půl měsíční závodní abstinence okamžitě vyskočila tepovka na 145 tepů. To už je u mě pásmo základní vytrvalosti. Kdyby to tak fungovalo pořád, tak bych si startovací zařízení půjčil na zimu domů. Stačilo by sednout v obýváku u televize na kolo, zacvaknout pedály ,chytit se a už bych byl v základní vytrvalosti a ani bych nemusel točit nohama. Možná by stačilo ležet na gauči a rukou se držet. To by se to trénovalo J Hned po startu mi jde tep rychle nahoru. Na rychlost radši nekoukám, ta není stejně důležitá. Za chvíli mám 190 a tak po třech minutách 195. Vím, že výš už nesmím jít, to bych se hned zatavil a musel zvolnit. Asi ve ľ kopce dojíždím kolegu Slávka Hnízdila, který startoval půl minuty přede mnou, poslední měsíc nemá na kolo vůbec čas, skoro nic nenajel, tak je forma špatná. Je ale teprve začátek sezony a určitě se bude hodně zlepšovat. Trošku ho zatlačím a povzbudím a jedu dál. Na horizontu mám čas 6 20. Kolíkáč tam měl v tréninku 6 30 a celkový čas 11 11 , tak svůj čas v cíli odhaduji na 11 minut. Rovinka do cíle je tradičně proti větru, jedu co to jde, pořád kolem 195 tepů, vím že kdybych se pokusil zrychlit, tak by mi hned došlo. Ještě mě předjíždí Pavel Kouřimský ze SOSu, startující minutu po mně, do háku se nesnažím chytit, nechávám díru tak 5 metrů a chvíli jedu za ním. Ani nemám síly na cílový spurt, kde bych vyhnal tepovku na 200, což se mi při KPO časovkách občas povede. Konečným časem 11 00 nadšený nejsem, představoval bych si tak 10 30, ale co se dá dělat, sezóna teprve začíná a já se rozjíždím pomaleji. V cíli klábosím s ostatními Šlapkami, zajeli tři bedny, klobouk dolů. Po vyhlášení vítězů jdeme na jedno, někteří na dvě a ve společnosti Diabla, Vlka, Bigmiga a Anděla odjíždíme směrem na Srbsko domů. Za celý den najeto 122km, pro mě slušný trénink, zpátky jsem to měl pořád proti větru a ke konci už jsem toho měl dost.
  
  
• Robin – Já někoho dojel a předjel !
  
  Na první závod sezóny jsem jako vy všichni moc těšil. Nikdy jsem Třebotovku nejel a po sobotě, kdy jsem s mým nezdolným vitálním tatíkem proháněl horáka po Stromovce, Hanspaulce Divoké Šárce a jiných kopcích, jsem na start jel raději autem. Ke startu jsem přijel od Třebotova a nestačil jsem zírat, co je to za kopec! V novém dresu a kalhotách to však jelo samo! Ovšem jen z parkoviště na start. Naprosto netakticky jsem se do toho opřel hned po startu a před vjezdem do serpentin jsem už řadil na nejlehčí převod. Jedu, šlapu, funím a najednou koukám, přede mnou cyklista. Vypadal, že toho má plný kecky. Motal řidítkama sem a tam a to mi dodalo sebevědomí - JÁ NĚKOHO DOJEL A PŘEDJEDU HO! Za horizontem byl proti nějaké vysoké rychlosti vítr, takže do cíle jsem se spíš doplazil... Při sjezdu zpět na parkoviště byl nádherný pohled na oranžovo přede mnou, oranžovo za mnou Na PRSu bude ještě houšť
  
  
• Šemík – Třebotovka 2006
  
  Ani jsem netušil jak mi ta závodní atmosféra chyběla. Dokonce jsem hlásil že na Třebotovku vůbec nepojedu, že nemám pořádný kolo, nemám najeto atd.. Ve čtvrtek jsem si to zkusil nanečisto na starém favoritu a pohled na výsledný čas mě přímo zděsil, 13:30, takhle špatně jsem to snad nikdy nejel. No nakonec to rozštípl Igor, pujčil mi svého zimáka a zachránil mě. Igore to kolo je fantastický, úplně lítá . Na start mě Kolíkáč postavil za Petra a před Vlka. Petra beru stejně jako Souseda jako mého přímého soupeře v závodech. Takže hned od startu jsem zafixoval oči na siluetu před sebou a bušil a bušil. Moc jsem od toho nečekal, přeci jenom kilometry mě letos chybí, ale co kdyby, že. Výsledek oční fixace bylo sice zmenšená vzdálenost k Petrovi ale bohužel trochu větší tepy než by se hodily. To se projevilo po přehoupnutí přes vrchol, kde metry získal zpět. Nadával jsem si jaký jsem pako, jak jsem se zničil hned v první pulce. Naštěstí naštvání taky trochu pomohlo a začal jsem se po chvíli zase přibližovat. Poslední 200m jsem tam mrsknul ještě o něco těžší převod a šel do toho uplně naplno a kupodivu jsem dostihl jak Petra tak i Jestřába. Igore jak jsem psal to tvý kole je střela. Nádhera. A neužíval jsem si to tam sám, bedny BM, Vyhupa a Anděla, posezení u pivka i svižná cesta domu s Kolíkáčem. Už se těším na PRS.
  
  

Fotografie