Akce Hurá na Ještěd 2011

Akce Hurá na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2011-04-02.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Fotogalerie

Historie: 2009 :: 2010

• Kolíkáč – Dobře promazaný řetěz
  
  Hurá na Ještěd byla ukázka parádní kolektivní souhry, tvořena jednotlivými články pomyslného řetězu, který byl dobře promazán, měl správnou délku a málokdy přeskočil . Zkusím místo reportu, který sepsal již tradičně bravurně Léňa, popsat ty články řetězu, jsou to jen takové útržky, co mi vytanuly v paměti, proto to berte prosím s rezervou … (řazeno abecedně):
  Alf – překvapivě dorazil a ukázal, že se to prostě zvládnout dá. Rozumně rozvrhl síly a vynechal úplný vrchol Ještědu a jel jen do sedla, aby si pak v závěru užíval přibývající kilometry, které se blížily k magickému číslu 200. Když se pak ke konci zahradní slavnosti u Kapra zvedl a sedl na kolo, aby dojel domů 10km, tak jsem nechápal, kde bere tu sílu .
  Astral – maratonec, kterého nic nemohlo překvapit, narvané zadní kapsy již od začátku naznačovaly, že on zastavovat nikde nebude . Na Ještědu nalil vodu z vodovodu do bidonů a pak jsme ho již neviděli…
  Bobek – ředitel a duše tohoto bláznivého výletu. Musel s tím strávit mraky času, tombola, cena pro vítěze, dort z marcipánu, kde byl vymodelovaný Ještěd i s vítězem, apartní žracák spíchnutý z pyžama svojí dcery s elegantním nápisem. I když nemá letos mnoho kilometrů, tak jel nanejvýš obezřetně, aby to v pohodě dojel do konce a bacha na něj, umí bezvadně čurat za jízdy...
  Jean – zatím host, který má rád cyklo výlety s brašnami, ale pomalu chytá i vir jménem silniční cyklistika a věřím, že ho i zlákáme na nějaké závody. Má totiž na to, jel jako dráha, jeho špice s Malinou bolely…
  Kajman – poprvé letos na vytuněném kole a když k tomu přidáte poctivou zimní přípravu …
  Kapr – druhá významná duše při organizaci, jeho zahradní slavnost, kterou situoval do zbrusu nové pergoly, kterou kvůli nám postavil … v kopcích neudržitelný, na špici by se rozdal pro oranžisty…
  Kolíkáč – flákal se hlavně vzadu skupiny, kde furt hlučel, a když měl ukázat, že přes zimu něco najel, tak v kopci na Ještěd shořel jako papír…
  Kubajz – už se trochu zklidnil, žádné výlety na vítr či nástupy, poctivě pracoval pro skupinu a měl chudák hrozně těžký bágl
  Léňa – letošní příprava mu náramně vyšla a je to vidět. Vyhublý, ale stále plný sil, stíhal fotografovat za jízdy, umravňovat tempo, ale i krutě nastupovat, když se blblo do kopců. Jeho vítězství na Ještěd je pro něj velkou odměnou.
  Malina – zimu se mu až tak nepodařilo zkopírovat podle minulých sezon, ale i tak je pěkně vyladěn na první závody, sílu v nohách má od boha, závodní srdce od přírody, takže ono to půjde ...
  Mišutka – bylo vidět hned od začátku jak je natěšený a na motivovaný, scházela mu zkušenost jízdy ve skupině, a tak se často zbytečně větral či po vystřídání na špici začal nastupovat. Časem se ale vše ujasnilo, na Ještědu dotáhl rachtající košík a pak už se jen vezl na vlně euforie, za Mělníkem na 170km stále dokazoval, že špice neumí flákat …
  Myšák – bez sebemenšího problému šlapající a pro skupinu odvádějící velkou práci, zdálo se mi, že si to hodně užívá, i když to na sobě nedával znát …
  
  
• Léňa – Nezapomenutelný Ještěd
  
  Akcička Hurá na Ještěd se již napevno ukotvila v našem kalendáři. Její program, trasu, zázemí si vzala na starosti naše severní větev duo- Bobek, Kapr. To co přichystali to mi do teď hlava nebere…., ale o tom dále.
  Start a základní tábor dnešního výletu je v Sojovicích, přeci jen máme z délky respekt a proto z Prahy do Sojovic se rád svezu s Kolíkem a novým borcem Jeanem autem.
  U Kapra v Sojovicích už vrcholí všechny přípravy na start, musel jsem i svůj strečink o dost pokrátit, prostě už byli všichni natěšení. Ze Sojovic vyjíždíme ve složení: Kapr, Bobek, Kajman, Kolíkáč, Jean, Malina, Kubajz, Myšák, Mišutka v Podbrahech se připojují Astral, Alf a další dva kousky.
  Vítr nám fouká sice proti, ale v tolika lidech to ani nevadí, jediný a náš obvyklý problém je tempo, hned na začátku se jede dost nad 30km/h, brdky štípou, tak mi bohužel nezbývá nic jiného než na třináctém kilometru jít na špici a všechny umírnit, parťáka mi dělá disciplinovaný Malina. Hlídáme si to skoro až do Mladé Boleslavy, před kterou nám Kajman díky svým problémům s brzdou nabídnul první pauzičku. V Boleslavy nabíráme další tři korálky, za Boleslaví se k nám přidává také Petr Dlask! Fajn už nejsem ve skupině největší.
  Trať oproti minulému roku doznala změn, nejede se kopec v Boleslavy, ale točíme to kolem nějakého hradu po pěkně rozbitých cestách na Mnichovo Hradiště. Musím Říct, že tempo je klidné, prostě paráda. Kilometry naskakují a jediné co chybí k dokonalosti je viditelnost. Díky oblačnosti náš cíl cesty není vidět a tím nám chybí ten správný magnet. Už ani nevím kde si nás dojíždí také Tomáš Vitáček, který si prásknul skoro dvouhodinovou časovku aby nás dojel, prostě rakeťák. Vesničky České Duby projíždíme jednu za druhou, magnety začínají přituhovat, díry se přestávají ukazovat a blíží se začátek naší časovky na Ještěd, kterou pro nás připravil Bobek.
  Startuje se od autobusové zástavky, Bobek nám hlásí, že cíl je na prvním parkovišti a pro vítěze je připravená zajímá cena. O cenu se nezajímám sice Petr Dlask i Vitas nás již opustili, ale stále je tady minimálně pět lidí, kteří si to o ní můžou rozdat a já mezi ně určitě nepatřím, zvlášť když mám v plánu dělat fotky. Kapr nám dává náskok ani nevím jak velký, protože vyjíždím o něco dřív, kvůli fotkám. Kopec přituhuje hned na začátku, nemusím moc čekat, pořizuju první zkřivené tváře. Kajman a Astral nám odjeli už skoro z dohledu. Když už mám vyfocené všechny účastníky dnešního výletu, schovávám foťák a začínám se zajímat o dění kolem sebe.
  Chytám se Kolíkáče, protože jen tak kvedlá nohama což je mi sympatické. V našem okolí začínám slyšet jak někteří funí a kopec je bolí, aha už se asi jede, ještě mrknu kde je Malina a Kapr. Kapra nevidím zato Malina se začíná zezadu přibližovat o řád rychleji než jedeme mi všichni. Kolíkáč jej ještě popíchne, že by bylo dobré prestižáka Kajman sjet. Když už Malina míjí i nás s Kolíkem, tak Kolíkáč , Malinu hákuje a mě nezbývánic jiného než se přidat, ještě mám před sebou Jeana. Při prvním zmírnění sklonu kopce Malina zvyšuje rychlost nad 30km/h, což Kolíkáč po pár desítkách metrů neakceptuje a pouští mě a Jeana za Malinou. Díky tomuto odstoupení musím sjíždět asi pětimetrovou díru, a jelikož dost fouká nebylo to zrovna snadné. Naštěstí Malina se nám přes zimu vykrmil tak ihned po docvaknutí je za ním pěkný háček. Kluk si musel pěkně dávat, Astrala jsme minuli jako chodce na chodníku , zbýval ještě Kajman. Malina začal točit pekelné tempo i 40km/h jsme jeli a nebýt háku už tady nejsem. Při dalším ztopoření kopce už máme také Kajmana. Tato skutečnost donutila Malinu vytočit nohy, já jsem si také odpočinul a díky tomu mi Kajmanovo zrychlení nedělalo problém, šel jsem i přes Malinu a jen hákoval rakeťáka Kajmana.
  Když už začal Kajman tuhnout, nastoupil Malina, nemám rád změny tempa, ale v tom větru by byla škoda přijít o tak kvalitní valník a hákuju, toto zrychlení nepřežil Kajman. Poprvé za dobu co jsem u šlapek slyším jak Malina funí a začíná tuhnout! Hned se mi vybavila vzpomínka na Klikovy vrchy kde jsem stál jako divák ve stoupání na Leontýn a když jsem fandil projíždějícímu Malinovi, přesně jako teď tahal těžký převod. Nemusel jsem ani zrychlovat, prostě jsem si točil své, stále kolem 20km/h a Malina najednou nebyl. Jak jsem si na začátku dělal legraci, že na Ještědu pojedu sám, ale na špici, najednou to tady bylo! Díky tomu, že jsem nemusel jet absolutní krev a jel své tempo, jsem si mohl závěr vychutnat s vytočením na lehký převod a na parkovišti zastavit a dělat fotky dojíždějících borců. Nevím jak to popsat nebo k čemu to přirovnat, prostě jsem dal Malinu na Ještědu! Teď z toho budu několik let žít! Vzpoměl jsem si na pekla, která jsem zažíval v háku za čertem Tomášem, který mi vždy s úsměvem říkal: Víš jak budeš dobrej! No, nevím jestli jsem dobrej, to asi ne, přeci jen Malina se vyšťavil v tom protivětru při stíhání Kajmana, ale ten pocit je úžasnej.
  Když už dojeli všichni, pokračovali jsme až k hotelu na vrchol, musím říct, že tento asi dvoukilometrový úsek mi svým sklonem připoměl Kasárny z Beskyd Tour, převody také scházely, ale rychlost oscilovala mezi 11 až 14km/h takže Kasárny jsou horší, tam se jezdí 8km/h. Na vrcholu pořizujeme nezbytné fotky, lituju jen minimální viditelnosti.
  Ve sjezdu už jedu raději opatrně všude je ještě štěrk a v serpentýnách je voda z tajícího sněhu. Rychlost se mi podařilo vyšroubovat na 74km/h, prostě chyběl převod, který by tam tu osmdesátku dostal. Další úsek cesty je z kopce to si nemůžu nechat ujít a ve dvojici s Kaprem letíme 50km/h pěkných pár kilometrů, prostě paráda. Přibrzdí nás až velmi nekvalitní až přímo tragický povrch zdejších cest, nejhorší to bylo na Ralsku, kde minout nějakou pořádnou díru je vlastně nemožné. Aspoň můžou vznikat další hlášky, utkvěly mi v paměti dvě, jedna od Bobka ta není moc publikovatelná, ale zmírním jí: Penisové, aspoň zpomalte když ty díry neukazujete! A hlavně hláška dne od Kolíkáče v jednom brdku: Tady někdo vyblil králíka!
  Puazírujeme za Mimoňí díky defektu Alfa, který vymetl jednu z děr, ale už se všichni těšíme na Penny v Doksech na doplnění bidonů a našich žaludků. Minulý rok jsem tady udělal chybu, že jsem si koupil mléčný nápoj, který mě vyřadil z dalšího účinkování a díky této zkušenosti jsem přešel na koblížky, banány a šátečky, mlask byly dobré.
  Naše grupa nemá slabý článek, a i když už máme za sebou skoro 150km, průměr někde u 31km/h, není nikdo prošitý. Jen můžu zavzpomínat jak mě tady minulý rok musel Kapr, Kolíkáč i Bobek tlačit snad do každého brdku a tento rok, jedu špici s Malinou za družného hovoru, jo cesty páně jsou nevyzpytatelné.
  Poslední kilometry nám ještě v Mělníku okořenil Malina nečekaným brdkem a Kapr brdkem v Byšicích, kde jsem se zase nechal vyprovokovat Malinou a jel krev při cestě za zdoláním vyšvihaného, krásně jezdícího Kajmana. Sice jsem jej dal, ale bolelo to víc než Ještěd! Poslední bláznovinu si pan Malina nechal na poslední tři kilometry. Zase nadhodil otázku, jestli neuděláme nějaké překvápko, jsem pro každou špatnost, házím tam 50x13 a jdu na věc s Malinou a později také s Kaprem a Myšákem v háku. Máme v nohách 200km a začínáme si přidávat euforii. Malina mě po pár stovkách metrů předjíždí, zrychluje na 50km/h, úplně jsem překvapený, že ho ještě zvládnu háknout, naštěstí před Podbrahy se na chvíli zpomalí, čekám jen než se mi vyplaví kyselina mléčná ze svalů a začínám druhé kolo dalším zrychlením, které kazí opět díry v silnici. Při výjezdu z Podbrahů jsem si špatně najel do zatáčky díky tomu jsem ztratil rychlost a Malina získal náskok, který si už nejsem schopný dojet, to je signál pro Kapra, který jde přezemě a Malinu dojíždí ještě před mostem před Sojovicemi. Na mostě kluky zbrzdí projíždějící auto, ale hlavně fakt, že si myslí, že je konec, ne, ne, ne pánové ještě jedno kolo! Zase nastupuju na začátku Sojovic na co už Malina reaguje rychlostí, která je pro mě neháknutelná, jo byla to paráda, takové překvapeníčko.
  U Kapra mám v nohách 203km a docela to šlo, záda bolela, ale dojet to šlo i přes bolest. Prostě oproti minulému roku to jezdí nějak jinak.
  To co nás čekalo u Kapra mi, ale vyrazilo naprosto dech. Bobek i Kapr nám přichystali neskutečný závěr. Kapr s rodinkou nám zajistil dokonalé zázemí své zahrady, výborné koblížky paní domácí, skvělá bramborová polévka, vychlazené nealko, kávička pro všechny, mléčko pro Jeana, voda pro Bobka, prostě i kdybychom chtěli nevím co, určitě by to zajistil, díky moc, bylo to naprosto úžasné, slova díků nestačí. Dokonalost plus třešničku na dort dodal Bobek s manželkou svým dortem, velmi bohatou tombolou a překvapivou cenou pro vítěze časovky na Ještěd. Dokonalý dort, který mi předával Malina můžete vidět na fotkách a musím říct, že byl výborný, tombola obsahovala naprosto nevídané věci typu: varná konvice, lyžařská helma, šampony, kartáčky, knížky, DVD a spousta dalších skvělých věcí, dostalo se na každého. No a jako cenu za výhru na Ještědu jsem dostal dvanáctipixelový foťák Olympus! Bobku díky, skvělaá práce! Už si nebudu muset půjčovat foťák od Elišky a naše švihy můžu fotit tímto drakem.
  Bohužel nedokážu všechny své pocity přepsat do tohoto reportu, ale věřte bylo to nádherné, skvělé a příští rok jestli ještě budu dýchat ,jedu zase!