Akce Nový Bydžov 2022

Akce Nový Bydžov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2022-02-12.

:: Trasa :: Foto :: Diskuze :: Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021

• Kolíkáč – Heslo: Běchovice!
  
  Bydžov. Hrabu se v historii a nechce se mi věřit, že jsme tam byli poprvé v roce 2016, jak ukazuje web. Tak ještě více zapátrat v diskuzi a ve fotkách. Jó už to mám. Rok 2012 a první cedule s Kaprem u Okresu Hradec Králové. Začátky wobjíždění. 10 let výletů. Těch plášťů, co jsme wojeli a kolik pump jsme navštívili… safra toto utíká…
  Dnes všechny zklidnit, ať se jede rozumně, heslo je prostě Běchovice, tam uvidíme, jak na to kdo vyzrál. Profesor se do toho nebojácně vrhá po třetí v týdnu, a dokonce na zimáku. Pirát bez blatníků nám chvílemi kropí dresy. Ono se to totiž po ránu leskne! Takže opatrně do Brandýsa, kde se formujeme do konečného seskupení v počtu 5 dvojiček. Luke si zase pohrál s trasou, takže to není nuda. Do Bydžova tedy jedeme spíše stále v protisměru tradiční zpáteční trasy.
  Zvěřínek před Poděbrady, ledová zatáčka z hlavní mezi domy, kam se ještě dnes nedostalo slunce a Pirát tady vrývá do asfaltu navždy své jméno. Pirátova zatáčka. Málem byla i Lukova, který to ale prý zázrakem ustál. Naštěstí jen drobné škody na materiálu, které se daří dát do kupy a můžeme pokračovat. Míjíme Podmoky a legendární hřbitůvek a před Bydžovem vzdáváme hold polabským klasikám – Lužec a Nepolisy. Skvěle to uběhlo, každý věděl, kde je jeho místo, silnější na špici, ostatní v háku, ony snad ty Běchovice i dobře dopadnou. Rozverná pumpa, s těmihle kumpány to prostě nejde jinak. Kruhák, odkud je všude blízko! Tradiční hlášky a netradiční cesta zpět, která se díky příznivějšímu větru nakopla a ubíhá to ještě rychleji. Mlhoš s Lukem věnují špici mraky času, fakt paráda pánové! A navíc pro mě neznámé vesničky a silničky.
  Krásně to klaplo, každý vidí skvěle do dálky, žádné sklopené hlavičky a držíme seskupení. Běchovice a přichází Oťasova chvíle. Pořádně nás ztrestat za ty protivenství, které mu někdy způsobíme. Dnes si to skvěle ošéfoval a Dubeč si tak může vychutnávat na špici! Tohle je závěr jak z filmu, který na streamovacích televizích nikdy nemůžete najít!
  
  
• Luke – Labutí jezero
  
  Po čtvrteční jízdárně se těším na Bydžov snad ještě víc. Přeci jen po dvou dnech to bude další pěknej vytrvalostní základ a samozřejmě další parádní společenská událost. Předpověď počasí sice slibuje mrazivé ráno, ale taky celodenní slunce. Ráno to nakonec není slibovaných minus 5, ale jen minus 2. Pohoda, chtělo by se říct, ale první metry mě provází krásné ornamenty značící námrazu na asfaltu. Jejich krása mi nevadí, ale zjišťuji, že to fakt klouže, a tak musím pomalu a opatrně. Metry se mění na kilometry a sůl asi došla. Kvůli tomu jsem na srazu později a kluci musí čekat. Omlouvám se a vyrážíme vstříc Polabí. Jede se v klidu, ať už kvůli absenci velešpicařů, nebo možnosti náledí. Naštěstí Praha je prosolená jak Profesor ve čtvrtek, takže jízda je bezpečná.
  V Brandýse nás je krásných 5 dvojiček a míříme na Poděbrady zadem přes Přerov, kde je zrovna Masopust. Cesta rychle ubíhá, pravidelně se střídá a na špici to moc nebolí. S Mlhošem teda docela jo, ale připisuju to ztuhlosti ze čtvrtka. Jinak pohoda, teplota stoupá, asfalt osichá a kde neosichá, tam vypadá aspoň bezpečně mokrý.
  A je tu Zvěřínek, ta víska, kam se chtěl před dvěma roky odstěhovat Barbánek. Nevinná odbočka mírně vpravo a Čajkovsky přechází od Zimních snů k Labutímu jezeru, nebo tak nějak by to asi napsal básník Bobek. To mě totiž ujíždí přední a následně zadní kolo, nikoliv naštěstí dohromady. Přesto mi hlavou blikne ten pocit, jak je asfalt tvrdý, plus osazení dvojičky za mnou, kde žádný lehký váhy taky nejsou. Nejdřív smyk doprava, pak doleva, ale nějakým zázrakem za zatáčkou stále sedím na kole místo na zemi. Za sebou ale zaslechnu tupou ránu, což vzhledem k tomu, že Oťas měl blatníky a Pirát ne, vyhodnotím jako Piráta a mám pravdu. Naštěstí se zvedá s klidem a pohodou sobě vlastní, ohlý přední ráfek mu docentruje Oťas. Ten svůj smyk naštěstí taky ustál a po chvíli můžeme pokračovat.
  Dobrý pocit z toho ale nemám, protože jsem jednak vyvázl spíš zázrakem a druhak moje baletní kroky Piráta s Oťasem za mnou určitě ovlivnili. Pokračujeme ale dál a suchý asfalt a sluníčko vyhání chmury z hlavy. Jedeme v protisměru obvyklého návratu, takže při průjezdu Podmoky se několikrát přetřásá můj konec u hřbitova. Vidím to jako včera, stejně jako ty zasněžené Krkonoše v dálce. Taky svítilo sluníčko, skvělá dohlednost, jen vítr je dnes daleko přívětivější. To už ale odbočujeme na horší asfalty vzdát holt klasikám z Lužce a Nepolis. Na pumpě překvapí párkem v rohlíku, jen bohužel nemají džus, co by byl opravdu džus, tak už pomalu sahám po cole. Profesor jde na to ale věděcky a míchá vlastní ionťák. Tahle profesionalita mě samozřejmě namotivuje, cola míří zpět do regálu a já jen naředím svou směr čistou vodou. Vyrážíme zpět přes Hlušice a Dymokury. Místy mírně fouká do zad, tak se docela jede. Špice už nejsou tak na pohodu, zvláště tu jednu s Mlhošem si budu pamatovat delší dobu. Když na nás pak vyjde řada znovu, musím si v půlce naordinovat wc pauzu a chce to i něco sníst. Všichni se zdají až moc v pohodě a nechci tu pak někoho brzdit, zvlášť když Kolíkáč furt opakuje Běchovice, Běchovice.
  Dál se pak snažím už na sebe na špici moc neupozorňovat a doufám v poklidný dojezd domů. Za chvíli jsou tu Milovice a Lysá, pomalu se tak blížíme ke konci. V Sojovicích se loučí Bobek a Kapr nás ještě kousek vyprovází. Z Brandýsa se špice ujímá Kolíkáč, pak já, ale jedu tak pomalu, že přijede Oťas s hláškou "koukám, že nikomu už se moc nechce". No asi nechce. Běchovice, Běchovice jsou tu, ale nic zvláštního, teda krom úniku chemie a hrozného smradu všude kolem, se neděje. Za Dubčí si zase bere špic na starost Oťas, nejdřív jak kdyby ho nikdo ani nechtěl hákovat. No nedivím se, protože se docela letí ve stylu zátah do depa po magistrále. Až si z toho musí vystoupit Turista, který se tak na chvíli vrací mezi smrtelníky. Ono po dvoukile z místa je prostě normální být mrtvej.
  V Petrovicích zátach končí, já už tradičně mířím přes Kateřinky na Průhonice, ale tentokrát ještě foukne proti. Naštěstí je to z kopce a hlavně už mi je úplně jedno jak rychle jedu, takže 30 z kopce ok a nějak to domů doklepu. Zadarmo to nebylo, ale po čtvrtku se nedívím. Díky za společnost, další krásné kilometry a poctivě pěstěné TSS.
  PS: 4. Bydžov a konečně komplet (Nejdřív hřbitov, pak nemoc, loni nestíhačka a defekty a letos to klaplo. Z ikon tak tuším už zbývá jen Vídeň a Praděd.)
  
  
• Profesor – Polabská symfonie
  
  Kdybyste se mě zeptali ve čtvrtek na 100.km jestli o 2 dny později pojedu 200 do Bydžova, tak bych určitě řekl ne. V pátek se mi to v hlavě rozleželo a v sobotu sem v 8 na kruháku. Obligátní pesticky s Mlhosem, Kolikacem, Piratem a prekvapive Otasem. V Petrovicich dalsi nepsane prekvapeni Turista, s Lukem. Teplota je kolem nuly a místama je vlhko nebo namrzlo, cestou do Brandysa mi 2x klouzne zadní kolo a to jedu hodne opatrne do zatacek. V záložny v Brandýse přistupuje do vlaku Bobek, Kapr a Orlik. Je jasno a slunecno, i kdyz porad zima. Za Poděbradama v zatačce, kde byl stín to klouzlo Pirátovi jedoucímu na zadní pozici - Oťas mu vycentruje osmu a po chvíli můžem pokračovat. Jede se friendly a tak mi prijde, že do Bydžova jsem přišlápl jen v brdku v Podmoklech. Na pumpě v Bydžově snim 2 tousty z domova a dokoupim vodu, jsem docela fresh ve srovnání se čtvrtkem. Projedem náměstím a začíná se poznání víc jet, Bobek je v sólu úniku 50m před námi a to hned několikrát, Lehce nám fouká do zad a rychlost nepadá pod 35kmh. Dneska jak jedu na zimáku, tak mě ani nebolí krk a kilometry rychle ubíhaj. Nejdriv se v Sojo odpojuje Bobek, pak Kapr, Orlik. V Dubečku nam Otas, kteremu to dnes jede paradne, predvede, ze ma jeste rezervu a dokonce jde do maleho uniku a Pirat, ktery jel do ted na cele jen zakrouti hlavou. Dnes e to opravdu vydařilo, nikoho nepotkala krize a jelo se rozumně na únor.