Suché voňavé hadry pověsit na ramínko a posvátně je pohladit. Zase dobře posloužily a už se třesou na další wobjížděcí párty. A přitom předpověď na Lukov byla děsivá. Sníh, vítr, mokro, zima, tohle se po teplých, málem jarních, dnech v týdnu chystalo na sobotu. Věděl jsem ale již předem, jestli ráno vyloženě nebude pršet, že se sejdeme v Mírovicích. Tyhle výlety nelze jen tak zrušit. Tělo a mysl je na ně nachystané a vůbec si nedovedu představit, co bych dělal doma. Důkazem je i tahle zachycená strohá komunikace přes WA:
Pátek večer:
Já: Lukov v hlavě? Já jo...
Kapr: Já taky, ale rozhodne ráno, otočit to můžeme dycky
Já: Jasan souhlas, ráno potvrdíme
Kapr: Věřím, že to vyjde, alespoň pumpa
Já: Jo hadry a blatníky máme
Sobota ráno:
Já: Mírovice
Kapr: Budu tam
Já: Taky
Kapr: Jsem zvědav kolik nás bude
Já: Umíme to i ve dvou brácho!
Na kruháku předem avizovaný Mike Mullen a náš HonzaB. Trochu okleštěná sestava, ale již tihle dva dávají jistotu, že to dnes asi zase objedeme. A to se potvrzuje u kapličky, kde je Žába s Kaprem. Chceme již vyrazit, ale raději dodržíme akademických 5 minut. A vyplatilo se. Je tu Alf, který si to střihnul proti větru z Brandýsa sám. Asi se musel slušně zahřál, jelikož teď to bolí i ve dvojičkách. Nabírám kurz přímo proti, a tohle je jako stvořené pro Žábu. Děkuji na dálku Sukesovi, že i možná díky němu je Žába náš. On je neskutečná mašina, kterou snad nejde unavit. Střídáme se u něj a on si to užívá. Navíc se přicvaknou ještě Čespa se VSidem. 8 kousků valí přes Bášť vstříc sopkám. Alf je z toho tak rozparáděný, že ho v jedné točce vynese vítr až do děravé krajnice. Tohle červené pláště nemohou vydržet. Ale díky Čespovi a Alfově pumpě je opraveno během chvilky. Ale i během té chvilky si člověk naplno uvědomí, jak fouká. V tomhle bych se nešel ani procházet, natož jel přes 7 hodin na kole
Čespa se Žábou našli společnou řeč a nechtějí ani střídat. Tak na nás je si zahrát za nimi na schovku. Bohužel má Čespa doma povinnosti a před lávkou to točí domů. Naplno využíváme blatníky, jelikož chvílemi je pěkně mokro. V Beřkovicích řvu přes plot, kdo je větší blázen? Jo, tahle terapie na létajících strojích je nade všechny chemický antidepresiva.
Černouček vyfotíme i s Řípem. Pan prezident by nás asi ani nepustil na zahradu, nevypadáme zrovna moc vábně. Vyhýbáme se Roudnici a přes Doksany si dáváme Rochov. Vzpomínám na Malinu, jak nám tu ukazoval místní krásy, když nás poprvé táhl na Lukov. Teď tvrdí pro nás naposledy muziku Žába, jelikož povinnosti ho volají zpět na Prahu. Nabrali jsme i Orlíka, ale před Lovosicemi zase ztratili.
Mraky se drží nad sopkami, zatím jsme v suchu a nikdo nechce „jen“ na pumpu. Takže dáváme tvrdé stoupání nad Velemín. Taktovku v kopcích přebral Mike a táhne si nás jak káčátka na provázku. A všichni skvěle drží. Omamné chvíle v tom nepříliš cyklistickém počasí. Ale jak kdybychom to chtěli zažít a přímo se na to těšili, nějakou pořádnou vánici anebo vyjeté koleje ve sněhu jako před pár lety. Ale nic z toho se nekoná, silnice mokrá, ale sjízdná, a tak Lukov zdoláváme na společné vrchařské vlně. Tohle budu mít navždy v hlavě, ta sopečná krajina, pocukrované vrcholky a hrozivé mraky kolem.
Vzpomínáme na Krušnoton, kolik příběhů jsme tady zažili! Fotka by to asi tak nezachytila, tak raději natočit
video do naší kroniky. Dva tousty do mě zapadly, zalít to teplou termoskou, ale stejně se těšit na pumpu. K ní to vede ještě přes jeden rozdrbaný lesní výjezd, ale odměnou je nám pak hladký asfalt až na hlavní silnici k pumpě. Parádní sjezd! Jak kdybych cítil jaro a novou sezónu!
Mike nechápavě kroutí hlavou, když si Kapr dává hambáče a já wolezlou bagetu, ale prostě nejde jinak. Nádrže musíme doplnit, sice nás čeká cesta s větrem v zádech, ale furt je to ještě kilo domů! A rozjelo se to na plné obrátky, až z toho HonzaB zapomněl brýle na pumpě. Tímto malým zdržením ale odšpuntoval veškeré zásoby našich endorfinů a mydlíme to na Prahu v závodním kvapíku. Silnice oschly, tak především nadržený VSid na jednici hezky topí na špici. Hazmburk v plné své 4K kráse, Libochovice vzpomenout, jak jsem tady jel před rokem s Oťasem v dešti a naháněli jsme Čespu. Stoupáni na Martiněves štípne, ale je to tady tak romantické
Veltrusy pumpa se vynechává, zásoby jsou a nechce se svěšovat, dokud tak příjemně fouká. Navíc je pumpa v rekonstrukci, tady už kafe za 10Kč jako před rokem nikdy nebude. VSid na Kralupy, my si ještě dáme jeden díl z pořadu Hledání ztraceného času s názvem Břežanská osma. A i vyhlášení soutěže o nejhorší silnici, a to úsek Dolínek-Panenské Břežany, tohle je fakt o zabití. Kapr pluje domů a ve Kbelích nám hlásí Mike, že překročil svoje energetické zásoby a potřeboval by zpomalit. Rádi mu vyhovíme, a v příjemném pokecu to již euforicky dojedeme na kultovní jižanské místo, seřadiště kruhák...
Dnes jsme se nesklonili. Ani před předpovědí, ani pod Lukovem. Bylo to velký a wobjížděcí duše to naplňovalo neskutečným pocitem štěstí. Žába neslezl ze špice a skvěle nám pomohl až pod sopky v protivětru. Pak už to bylo jen na 5 statečných dobít ceduli Lukov. Velemín ve vichru bolel, ale když máte napravo Lovoš a před sebou Milešovku zapomenete na všechno. Navíc když vám jede tempo 60kg vrchař Mike Mullen. Brácha si na občance obrátil 6 za 9 a jde letos do třicítek, smekám před ním a modlím se nahoru, ať to mám jako on. O tohle nechci přicházet, nechci prázdné stránky v své kronice. 7,5 hodiny ve 3 stupních, pocitově -2, jak hlásí chytré přístroje. A u mě ani jednou nějaký náznak myšlenky proč to dělám. Chci vyměnit krev a zítra zase valit
tam v týhle báječný partě! Díky všem, nezapomenutelný, mělo to náboj, Lukov 2023 bez deště a sněhu a se závěrečným sluncem!