Akce Nový Bydžov 2023

Akce Nový Bydžov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2023-02-12.

:: Trasa :: Garmin :: Foto :: Diskuze :: Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Kolíkáč – Fanatický náboženství
  
  Passo Fedaia, Passo Pordoi, Passo Sella … ikonická cyklistická místa. Nechat si tam vozit zadek do kopce a pak se snášet po bílém manšestru dolů na dvou prkýnkách. A slibovat si, že to tady někdy zdolám na kole v krátkým – krátkým, je to tady fakt překrásné…
  V koloně na dálnici u Kufsteinu procitnout a uvědomit si, že zadarmo to nebude. Zase to bude chtít hoblovat nohy v Polabí, aby si to pak dokázaly užívat v té vrchařské nádheře. Vypnout režim letadlo a hledat trasu na neděli. Diskuze a web mrtvo. Už to asi všichni zabalili …
  Ale nééé. Martin od Ivči se ptá, kde jsou srazy. Alf to taky marně hledá. Mlhoš se připíchne přes kouzelné tlačítko, Pepanwagen shání vhodný parfém, Kapr potvrzuje Mstětice, HonzaB háže srdíčka, Luke se snad nechá přemluvit, Kulhoš chce jet naproti a Vláďa chce aspoň ťuknout pěstmi na pumpě. Bydžov!! Legenda wobjížděcích legend!
  Konečně vůně domova, zakopávám o přezkáče a kupy špinavých věcí a hledám v historii nějakou důstojnou trasu. Moc odvahy na dvoukila není, navíc předpověď větru nazpět není moc optimistická. Tak tam kliknout jednu tradiční a jít namazat řetěz.
  Ráno nemohu nedočkavostí dospat. Vzít lehčí variantu oblečení a vyrazit na mejdan za kamarády na kruhák. Nikdo neschluzdil a naopak potěšily černé duše Turista a Camrda. Jak příjemné je zase vidět v sedle, i když hlásí jen Vestec. Zeleneč a Icemanova zatáčka, ve které není radno nic komentovat, jelikož Turista rozjíždí peklo. Nereaguji, vím, že dnes mě to bude v závěru hodně bolet, tak v hlavě firmware s kódovým označením: „neblbni!“ Mstětice doplnily dvojičky a spořádaně směřujeme směr Poděbrady. Do Vestce na kruhák to potahá ještě Turista s Camrdou, aby pak odpluli ke svým domovům.
  Sadská a Kulhoš mává, tohle hodně potěší! Sice nemá předpisovou zástěrku, tak jede vzadu, ale i energie zezadu tlačí tenhle vláček ke svému cíli. Vítr v zádech, nějak není co řešit, jen si užívat společného koníčka. Alf se rozvášnil a vkládá tam parádní špici. Pak ovšem zamává a vydává se na samotku domů. Na tohle bych odvahu neměl, to se raději potácet v závětří grupy. Nějak to uteklo, minout známá místa polabských klasik. V Nepolisech zvednout zadek a zahrozit vítěznou pěstičkou. Vždyť závody tu budou zase strašně brzy!
  Pumpa obsazena, kafe, párek v rohlíku a u stolu štamgast s pivem. Můžeme přisednout? Přijíždí Vláďa autem a chce nás pozdravit. Dobrá vzpruha! Boucháme si pěstmi a on si ťukne i s tím štamgastem. Začnu se smát a říkám mu, že tenhle pán s námi nepřijel, že to není Šlapka. Vláďa v klidu odpoví, já vím, to je spolužák ze základky! Jdu pod stůl! Řehtá se celá pumpa, tohle se prostě jinde nedá zažít Hold najednou mladí a neklidní!
  Náměstí s kruhákem, odkud je všude blízko, letos se tu musíme zvěčnit, stejně tak u cedule Bydžov. Nějak se nechce vydat se na tu cestu zpět proti větru. Navíc, když nás opustil Kulhoš, který to směroval domů po větru. Silnice oschly a špici okupuje především Martin na jednici. Zimáky jsou najednou krátké a vzadu už se hraje hra na sobce, místa, kde nefouká, jsou beznadějně vyprodány. Lukův hřbitov by si zasloužil foto, ale nebyla nějak odvaha zařvat, že stojíme. Začínám pomalu tuhnout, hlavně ta dálka domů, mě nějak psychicky zmáhá.
  Naštěstí na hlavní jičínské se proti nám řítí rozdováděný Pepanwagen! Konečně má Martin k sobě rovného a špic se stala doménou jednic. Jede se pro zimáky kaše, ale nikdo nemá už sil řvát mooc! Je mi už úplně fuk, že to občas stříkne, hákuji zadní kola letňáků a sním o vaně plné pěny a stoupající páře k bodovkám. Pauza u zemědělského družstva, když přehazuji nohu přes sedlo kopu HonzuB do hlavy, tak mi zastavil těsně v háku. On mi oplácí stejnou mincí a vykopává mi zadní radar. Wobjížděcí atmosféra graduje, destrukce těl a průplach mozků, na tohle jsme se tak těšili. Kaprovi s Mlhošem se jede dobře, Luke hlásí, že tohle se ve virtuálu nedá zažít. Přitakávám a bude hůře!
  Kapr pluje do Sojovic, většina jižní větve chce Kozovazy a držet trasu, prý určitě někdo ještě pojede naproti. Já bych chtěl Nehvizdy, ale jsem hrubě odbyt. Za odměnu nový povrch do Mochova, ale začínám slušně vonět. Stařecký pot a rozkládající se tělo. Kdo na to má, raději hákuje libé vůně Pepanwagena, hrobaři zůstávají se mnou. Díky kluci!
  Chrám zkázy láká, ale teplota tomu zatím nenahrává. Někdo sní o dvoukile, já určitě vím, že i kdybych měl u výtahu 199,9 km, tak už neušlápnu ani centimetr. Kamarádi moji oranžoví, moc pěkný to bylo, plácnout si na pozdrav a vědět, že za týden to budeme chtít znovu. Je to furt fanatický náboženství a nedá se tomu uniknout!
  
  
  
• Luke – Nebude to také lahké drahá
  
  Letošní zima je nějaká divná. Není moc času se stresovat, moje absence přibývají, Oťas nejezdí. Kolíkáč na dovolený je pro všechny asi signál ke komunikačnímu detoxu, takže kdo ví jestli se vůbec pojede. Až v sobotu od Kufsteinu dorazí první mesidž a sítě ožívají. No tak jo, takže první dvoukilo. Těším se, netěším, rozhodně mám letos nějak větší respekt. Přitom se chlácholím, že krom pozdější začátku, což nemusí být na škodu, se trénink ubírá podobně jako loni. Dobře, takovej objem už asi nikdy nenatrénuju, ale aspoń kilometry polykám docela úspěšně. Přesto mi ta představa 200 km přijde taková děsivější než dřív. Snad tohle není stáří...
  Ráno se budím rozsekanej s bolavou hlavou, ale nějak vím, že už není na co se vymlouvat a ven musím. Uběhne dvacet minut, pobýhám po RD (zdravím velehákovače), hledám různý proprietry z vlny nebo lycry, termosku, čaj, garmina, tvl proč to nemůže bejt trochu víc jednoduchý? No... a prospěvuju si u toho? Trochu mě to zarazí, před chvíli mě boleha hlava a sotva jsem chodil. Ale jo dává to smysl, dyť největší alkáč si taky začne zpívat, když uvidí flašku.
  Na jížu už je odšpuntováno, na T přisedají staříci Turista s Camrdou a hádaj se kdo má větší slevu na dráhu. No ale za poloviční to prej daleko nebude. Valíme do Mstětic, kam tradičně přijíždíme nadvakrát. Holt Turista is back. Dál se ale jede v zásadě spořádaně, bez nějakých excesů. U Sadský čekáme Pepana, ale objevuje se Kulhoš, takže se rozjíždí egyptologická debata o tom, co Pepan psal, co tím myslel, a kde teda je. To zabere kousek cesty a za chvíli už skládáme kousky tras Polabských klasik. Tímhle ten výlet dostává nový rozměr, takže se občas občas závodí, tu za Var der Leekem, tu sprint za oblouky na pásku. No většinu to ale nechává v klidu. Pumpa ale stojí tam co vždycky a scénář je také stejný. Kolíkáč se směje každý blbosti, jak kdyby zrovna poprvé viděl neváhej a toč speciál. Jen ten vítr zpět bude milosrdnější, než když jsem to jel poprvé. Na to se koneckonců taky hodně vzpomíná.
  Nálada je vpravdě výletní, takže se stojí na náměstí. Fotíme se s kruhákem, odkud je to všude blízko. U cedule Praha 100, kterou ale nemůžeme najít, ale prý tu určitě byla. Pak se znakem města. A pak už robota proti větru. Hodně vzpomínám, tempo to naštěstí dovoluje. Vlastně jsem byl docela dobrej už tenkrát, on to je těžký úsek a uvisel jsem docela daleko. Dnes naštěstí o poznání mírnější vítra, ale i tak se na špici musí jet. To trvá někam před Poděbrady, pak to trochu oschne a už se jet nemusí. Na špic totiž leze Martin na jednici a za chvíli se přidává stejně vybavenej Pepan. Úsilí v háku se zvedá, takže mi to začíná být nepříjemné, ale jelikož zbytek vypadá, že se to uživám snažím se nebrblat, jen sobecky držím stranu, kde fouká trochu míň. Navíc se za každou zatáčkou pěkně nastupuje, tak je to i zajímavé změna tempa, po pěti hodinách vytrvalosti, proč ne.
  Za Nymburkem stavíme, HonzaB máš už pozici v háku za Kolíkáčem tak zafixovanou, že si od něj nechá ukopnout hlavu po zastavení. No to jsou stavy. Nálada v pravdě wobjížděcí, tohle bude mít ohlasy! Jinak všichni v pohodě a hlavně důstojně. To se trochu mění až před Kozovazy, kde chce pár sabotérů měnit trasu. Nekonečný boj jestli kratší brdek na Kozovazy, nebo dlouhý magnet na Běchovice. Tohle dylema tě může pěkně sejmout, tak je lepší o tom nepřemýšlet a jet.
  Hlavně důstojně, to se daří, Úvaly a Květnice, nějak se to protahuje. Ještě musím přes jížo, aby klaplo dvoukilo. Gratulace a díky, zase jsme to dali. Doma nejsem úplně rozsekanej, ale daleko k tomu není. Docela se divím, ale holt letos to není co loni. Ne vše bude tak snadné. Ale mě se nezbavíte.