Ústí nad Labem leží na soutoku řek Labe a Bíliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami a je vzdáleno 90 kilometrů severozápadně od Prahy. Je výhodným bodem k najíždění kilometrů, jelikož k němu vede převážně rovinatý profil. Jeho most se stal již od roku 2013 vstupní branou do cyklistické sezóny…. tak tolik úryvek z wikicyklopedie.
Ano, píše se rok 2013 a Vitas Tour vytyčuje další ze svých výletů. Kdo zažil sílu skupinu, vůni kafe na pumpě a první kopec sezóny Sebuzín, tak to chce povětšinou znovu a znovu. A nejinak tomu bylo i letos. Ranní ověřené wobjížděcí šlágry v podobě srazů na kruháku a u kapličky v Mírovicích sestavily pěkný playlist. 14 kusů se hnalo na Veltrusy v rytmu řízné muziky. Natěšení přebilo teploměr, který se moc cyklistiky netvářil. A do toho i vítr, který zle fučel od severozápadu, ale dával naději, že nazpět bude pomocníkem. Brdek a pak houpavý profil na Straškov nás nerozdělil, jelo se to pravé objížděcí tempo s občasnými výkřiky móóc!
Alf se Šubym to stočili za panem prezidentem, hlavní skupina letěla podle plánu na Doksany. Čespa řešil čas a večerní ples, ale nakonec u něj zvítězil tenhle vlak, co nikde nestaví
. Tomáš hlásil už na kruháku, že to někde otočí a zkrátí, ale těmhle řečem už nikdo nevěří. Terezínská pevnost vystavila stopku Mlhošovi, který trefil jámu. Defekt předku se podařilo vyměnit rychle a očekávali jsme v protisměru avizovanou grupu Hulis.
V úzkém údolí za Lovosicemi kolem Labe přestalo foukat a provoz minimální. Můžeme se tak zcela oddat naší vášni, zamávat kruháku v Sebuzíně na druhém břehu, který bude za nedlouho svědkem startu do prvního kopce sezóny. Kapr pozoruje ženu v županu, co si jde zaplavat do Labe. Na špici nominujeme především borce bez blatníků, aby ukrojily další kilometry.
Střekov a foto. Tohle nesmí chybět, kolikrát na tohle člověk myslí, že už to třeba nikdy nedá. Průjezd Ústím v euforii, jsou tu stále inzeráty na prázdné byty bez oken. Památná pumpa s poháry je v rekonstrukci. Najíždíme na most a řveme obligátní: „sezóno vítej!“. Vše stvrzujeme přepadením pumpy, kde už nás vyhlíží Hulis a spol. Tohle holky za kasou asi dlouho nezažily. Ale zvládají to bravurně, stejně tak kafemlejnky, které jsou rozpáleny do ruda. HonzaB pohrdl lízáním víčka od coly a cpe se bagetou xxl. To ten Sebuzín bude vypadat! Turista hibernuje u topení. Zavřel oči a asi vzpomíná na čtvrteční Jizerky, jak si nás tam s Kaprem povodil. Já jsme z toho měl dvě málem bezesné noci, jak mě bolelo celé tělo…
Buková hora v dáli a pocukrované vrcholky kopců nás magicky vábí. Ano, snad za 14 dní zakončíme zimní objíždění výletem XXXL Made in Deutschland. Mlhoš začíná řešit zadní kolo, kde se mu tlak nezdá v nejlepší kondici. Snad bude stačit jen dofouknutí.
Loučíme se s Hulisem a spol. a valíme pod Sebuzín. Nějak to nemám v hlavě, nechci si udělat pod bundou koupaliště, nechci kroutit zimáka, nechci tahat ty blatníková kila nahoru v závodním tempu. Vždyť ve virtuálu si toho užiju až až, a je tam ta příjemná možnost se hned svalit do vany. To tady nás čeká ještě málem kilo k domovním dveřím. Mlhoš znovu laškuje se zadním pláštěm, tak se trochu zklidnit pod kruhákem a jdeme na to.
Se VSidem najíždíme do té stojky na čele, hodil jsem tam kašpara, roztočil kolovrátek a zvednul zadek. Kudla Kolíkáči, co jsi si to sliboval před chvílí? Pere se to v hlavě, ale je to tak opojné, vrchařský démon prostoupil celým mým tělem. Navíc když mě dolítnul Bobek a Kapr na jednicích. Hned mi na ně naskočila díra, ale po chvíli jsem zase u nich. Sebuzín vytáhl všechny kostlivce ze skříně za těch 10 let. Všechny ty příběhy mi letí hlavou!
Bobek mě vtrhává ze sladkého vzpomínání svým zrychlením. Kapr nereaguje. Rozepnul jsem bundu a jen jedna vrstva funkčního trička mě ochraňuje. Taky nereaguji, chci to s bráchou, jak je tady naším dobrým zvykem, hezky za ramena a procedit mezi zrychleným dechem přání, ať ta sezóna zase klapne! Čespa se okolo nás prohnal na svém novém BMC a bojuje tak s Bobkem o vítězství. Za námi VSid taky na jednici, tak ten nás nesmí dostat. Kaprovi jet tempo v kopci a rovinu zase potáhne on. Kolik let tohle už funguje. Řvu Dlouhá Louka, vždyť třeba tam mě zachraňoval v roce 2013 a dotahoval do grupy. I dnes to má emoce, jo furt šlapeme a žijeme!
Kříž na rozcestí u Hlinné nás dává do kupy. Ikonické místo. Vyvětrat ty intenzity a slítnout do Litoměřic. Jedu jak bez mozku, ale zdá se, že to má tak většina, aspoň ti před mnou, které nemohu dohnat
Vítr začíná pomáhat, ale všem stejně, hák už není výhodou. Magnet za Hoštkou a zase let až do Štětí. Grupa funguje, začínají ty pravé objížděcí stavy. Naplno se to projeví před elektrárnou, kde chce jet jedna grupa netradičně po cyklostezce. Chvilku jedeme všichni, pak se ale dělíme. Mlhoš řve něco o bikovém Králi Šumavy. Silniční část se rovná do dvojiček, stezková jede lajnu, pěkný to pohled. Kdo bude dříve na pumpě?
Zbyněk Ferenc z CKKV objevuje díky nám cestu pod zámkem s vyhlídkou na soutok Vltavy a Labe. Je u mě hrdina dne, nevěřil jsem, že to takhle objede. To ty zázračné trkající ionťáky na pumpách! Asi předposlední párek tohoto roku na mělnické čerpačce. Je mi až smutno, že to objíždění zase končí, bylo to s vámi kamarádi zase skvělé!
Pomalu si hledáme nejkratší a nejméně bolestné cesty ke svým domovům. Jižní větev pospolu ještě zažije Turistovo opravárenské představení při výměně zadní duše u Mlhoše. HonzaB přesně ví, jak to udělat, ale již nemá sílu v rukách. Já bych to nedal určitě… Tomáš už chce jet na samotku svým tempem, ale my mu to nedovolíme, přeci nenecháme kumpána napospas osudu. Takže na Opatovské si můžeme společně plácnout, že se to zase povedlo. Jak připomněl VSid legendární filmovou hlášku: Ústí není Praha!