První ranní paprsky vítají k jarnímu wobjíždění. Cíl Lukov, bunda stejně jako v předchozích výletech zůstává doma. Pěkně nalehko, občas bude jistě třeba přišlápnout. Mokro je ale vydatně, tak doufám v přeci jen hojnou účast blatníků a především zástěrek. Z Jižní sekce to tak i vypadá. S větrem v zádech valíme do Mírovic, navíc neznámou zkratkou na Černém Mostě, ale ještě by to chtělo doladit. V Mírovicích jsme díky větru a Žábovi včas, asi tak o čtvrt hodiny. Zdejší mokrá náves poskytuje tak akorát 2m čtvereční slunce, kde je teplo, jinak to ideál není. Překvapí ale množství jednic, dvojek a bez zástěrek.
Pod Říp tedy jedem ve svižném, ale klidném, tempu pod taktovkou zástěrkářů. Jen před lávkou v Lužci jsem nepěkně zkropen nedočkavci suchých asfaltů. Aspoň si člověk taky může zanadávat, když už se jede tak pěkně. Silnice po zimě jsou ale v katastrofálním stavu, takže je třeba být neustále ve střehu. Sluníčko dál neúnavně svítí a začíná být opravdu parádně. První zahřejváček v Beřkovicích zkušeně vynechávám a místo aktivního chlazení nahoře po Bobkově defektu, můžu se spokojeně vyvalit na sluníčko a probrat se Sukesem rozpad Fialek. :)
Dál se rozjíždíme v obvyklém tempu, až po chvíli suchá silnice popustí uzdu nejen fantazii, ale především Nemimu, Bobkovi a vzápětí všem. Rychle přehodnocuji svou dnešní roli a parkuju ve druhé dvojičce vedle Kapra, ať to případně praská za námi, cíl je prostě nešlápnout. Následuje pár pavé úseků, kde se rozhodně nezpomaluje, na konci se jen zpovzdálí ozve "nejsme", což se nedá komentovat jinak než "faaaakt?". O co víc wattů ale člověk do úseku vloží, o to víc legrace pak zažije a počasí tomu úplně nebrání. První pauzu jsem musel věnovat jídlu a začíná se mi chtít na WC, navíc už je zas pomalu čas něco sníst. Silnice už se pomalu zvedá, takže to do sebe rvu tak trochu pod tlakem, naštěstí tempo je takové, že úplně k čůrání nevybízí. Nicméně tak nějak pořád čekám tradiční odlehčování před kopcem... Najednou přejíždíme hlavní a než si všimnu, že to už se stoupá na Lukov, Žába a spol. mají snad půl minuty náskok. No co, závodit jsem nepřijel, ale když vidím, že to nikdo nesjíždí, vlezu na špic. Přidal se jen Sukes, snažím se zavést řeč na krásné výhledy, ale Sukes jen z těžka oddechuje, tak se zabavím tím, že sjedeme Nemiho, který neudržel Žábovo tempo. Povídat si ale taky nechce, tak ho v poslední stojce necháme jet. Po sjezdíku na štěrku zas málem omdlí Sukes z cedule "Lukov 3", ale nakonec ho ukecám a mám aspoň komu předávat svoje moudra a pocity.
Postupně se trousí zbytek, tradiční foto u značky a sjezd na stranu uhelné pánve. Část krajiny je už zrekultivovaná a navezené terénní vlny opravdu připomínají Toskánsko. Už se mi to blíží, navíc je tohle moje poslední zimní "wobjíždka", takže se kochám, zamáčknu slzu a pak musím vyspurtovat první brdek, protože mi to ze samotného rozjímání odjelo. V druhém brdku si trochu zaprovokuju a pár lidí se vyprovokovat nechá... Znovu seskupit, další kopeček, Nemi to táhne a když trochu zpomalí, chci si připsat kladné body a přebírám taktovku na špici. Snažím se jemně a bez postranních úmyslů, ale za pár vteřin už kolem letí Žába. Takhle se teda na špici nestřídá. No nezlobte se, že to řeknu, ale to skoro vypadá jako nástup. Využít dobrou náladu a vysokou hladinu glukózy v krvi po předchozím blbnutí se daří, a tak úspěšně vlaju za naším berserkerem až na horizont. Teda, kde je horizont? Už tak dvakrát bych svěsil, jednou když kopec povolil a mě se trochu ulevilo, podruhé, když rychlost zase přesáhla kritickou 40 a mě se i v háku trochu přitížilo. No naštěstí konec, uf. A teď už klid...
Teda měl by být klid, ale když se nám po hlavní před očima prožene Lawi dres... a není to brdek
... a máme tak pěkně! Nemusím to extra hecovat a už kolem letí Žába se Sukesem v háku. Vidím to dlouho, vcelku dlouho to kalibruju, padám do háku, ale stejně se kroutím jak carbonflex pod Sebuzínem. A to jsem vyhrožoval, že budu na Lukově asi muset uříznout zástěrku. Naštěstí je tu pumpa, a tak se dál žádnej šrot nepojede, že jo...
Na pumpě veselo, sortiment menší, ale recenze z mapy.cz nelhaly. Teda - nikdo si neztěžoval. Pak vyrážíme, HonzaB v zimní bundě zjišťuje, jestli mi bez bundy není zima. Ani ne, navíc teď už asi neprochladnem... Ještě padne něco jako a teď fakt v klidu, vy bundy závoďácký! Nebo to bylo jiný podobný slovo?
Každpopádně jak jsme za Fílou skončili, tak za Žábou začínáme a dostáváme se pěkně do otáček. Dlouho se jede furt -2%, Žába káže watty na špici a za ním stačí jen to šudlat. Na rovině už se ale musí jet a magnety ukazují reálnou Žábovu sílu. Nikdo neřve moc, ale mám strach se otočit, jestli tu fakt všichni jsou. Když se to srovná, jede se furt dál, Nemi je vyhozen ze špice, protože jel jen asi 38. Takhle ne, krátký špice a další. Hop! Vcelku úspěšně kopíruju Kapří taktiku, furt vepředu a na špici to nepřehánět. Občas se z velké dálky ozve přerývané "moóóc", ale to je spíš vyjímka, jinak letíme krajinou, bez brzd furt po hlavní. Pak se napojíme na starou 608ku valíme furt dál. Brdky se jedou jakž takž rozumně, ale na rovinách se vždy rozpoutá peklo. Když se chvíli zapomenu a skončím moc vzadu v balíku, musím mávat na protijedoucí auta, aby uhnuli do škarpy, přece se na tom terezínu nenechám vyvětrat. Žádná další pumpa, žádná zastávka, jede se dál. Není čas na hrdinství, hledám v kapse závodní želé. Stihnu to tak akorát, než na mě vyjde řada na špici. Drtím to 4,5 w/kg a HonzaB furt u levýho loktu, jako že mám přidat. Nakonec to vyšponuje až k 5ti, kdy už konečně někdo zařve moc. Jsem vyloktován ze špice, vrátíme se k 4,5 a valíme dál. Tohle už není zimní najíždění, ve vzduchu je krom poslintaných představců cítit i jaro.
Pak už je tu postupné loučení a přeprava na Háje. Nebo ne? Před Čerňákem sjíždíme R.Bardeta, aby nám nastoupil přes dálniční nadjezd. Ale síla skupiny je velká a v mžiku to zalepujeme. Nemi ožívá a nedovolí nám vydechnout až do Měcholup. Jo tady to vlastně dneska poprvé roztrhal Oťas a asi nevědomky předznamenal dnešní závod. Pak už to jen domotat domů s blaženým pocitem, nohy se zdají být ok, rozjetej na přístí týden asi jsem, v hlavě to vypadá cajk, furt to prostě děsně baví. A doma pak mrknout, že dle TSS to byl takovej lehčí marathon, tak asi ideální příprava na Strade...
Díky moc, bylo jako vždy boží!