Zkusit, jestli se tělo vzpamatovalo z Doks, nasbírat nějaké bodíky do UAC a pak si udělat výlet s elektro-manželkou krajinou, kterou neznáme. Kouknout do historie, ten okruh je docela kopcovitý, jo to bude hodně zajímavý. A je! A to hned po startu, jelikož jsem se moc nerozjel a start je do cílové stojky. Co do cílové stojky, ono to pokračuje ještě dále furt nahoru a na špici operují Nežerkové, Gdulové a jiná zvířata. Takže je to pro mě hned jasné, vymalované, konečná, vystupovat. Formuje se skupina, Karel Kopr, Milan Beránek, Laco Šindelář, tak s nimi by to mohlo jít. Po prvním sjezdu v krajnici stojí Jarda Rendl a spravuje řetěz. My máme docela na dostřel velkou skupinu, kde rozeznávám na konci Luka. Vzpamatoval jsem se již trochu z toho úvodního šoku, a tak do dalšího kopce zkouším jet vyšší tempo. To ale akceptuje jen 1 borec z naší grupy a docela všem odskakujeme. Tak co? Zkusíme to dotáhnout až k Lukovi?
Borec za to bere, hákuji, ale asi tak na 50 metrech před Lukem končím. Motám se do té stojky, další šrot moje tělo nedalo, na rozdíl od borce, který si to sjel! Do háje… stáhl jsem krovky a nechal se sjet. Ale ještě jeden okruh je máme v kopcích furt na dohled, a především s Karlem Koprem se snažíme o sjetí. Ale s přibývajícím časem je jasné, že to bude marné. Okruh je to opravdu vrchařský, furt nahoru dolů, ty sjezdy jsou nějaké rychlé a kopce zase pomalé
Ale užívám si to, tohle jsem si slíbil s bolavou nohou, nebudeš se trápit výsledkem, budeš si užívat každé minuty s číslem na zadku, i když pojedeš třeba o poslední flek. Předávka bidonu s Katkou proběhla bezproblémově, a tak do posledního okruhu se soustředím jen na UAC čísla a ty nesmí být v cíli přede mnou. A tak se taky děje, cílový poslední brdek, dát tam poslední zbytek sil a překulit se přes gumový koberec jako první s grupy s UAC číslem. Pokecat s kamarády a pak si užít přírodní park Džbán bez bouřky s manželkou, jo, pěkná neděle to byla!