Luke –
Lukov
Nějak mě to zas baví, těším se ven, na sluníčko, předpověď na neděli přeje. Čekal bych snad i přes dvacet lidí, ale i tak je nás dost. Jen velešpicaři chybí, tak se musím ukazovat na špici docela často. Motáme se směr Říp. Horní Beřkovice jsou dole a kdo chce prý může blbnout. Chci? Docvaknu si vedoucí trojku, takže asi chci. Tempo se stupňuje, párkrát potáhnu, Martin s Nemim si vystupují, já se nechám vytáhnout Alešem až nahoru. Tak asi na mě fakt leze jaro. :)
Pak se zas seskupíme a jedeme, bohužel to není jak loni nástup za každou zatáčkou, zrovna na to mám dnes náladičku. Neodpustím si aspoň provokaci na kostkách a spurt proti zajícovi. Vyprovokovat se nechá jen Nemi a Aleš, stejně tak jedeme ve třech na Lukov. Provokuju nástupama, ale když konečně dojedeme pod poslední horizont jsem docela hotovej a dalších pár minut vo2max odmítám.
Na pumpu už se pak jede v jarní euforii a vítr do zad místy naznačuje, že to bude ještě sranda.
Na pumpě párek, přestože byli i dotazy na nějakej grand restarurant, ale široko daleko je jen tahle pumpa. Donutit HonzuB nezdvojovat zastávky a už to valíme zpět a větrem v zádech.
Jedu na špici horní Z2, ale prý to vzadu není ono. Kdo je ale před Kaprem ten je v pohodě. Ivča občas špitne nezrychlovat, takže to není moc. Nechci přeci jen dostat lidi za mnou pod Z2, vzhledem k tomu že na špic se nikomu nechce tak by to mohlo být 100x počet lidi za mnou, klidně 1000 junk miles, teda kilometrů a to si na krk vzít nechci. Pak zkoušíme vracet lidi do skupiny s HoznouB a Alešem, ale úspěšnost máme 0%. Přitom HoznaB valí přísný špice, s Alešem rozšiřujeme hák, ale skupina vedená grepem se spíš vzdaluje. Skoro jako by ani nečekali.
To jsou ty slavný návraty s větrem v zádech. Pak už se jede na zimu hodně solidní tempo až do Prahy, Ivča to ale krásně dala a je vidět že forma bude. U mě snad taky, protože to dnes bylo tak nějak bezbolestný, když teda nepočítám ten převařenej Lukov. Jak řekl HonzaB, jeden z nejhezčích výletů, tak dík všem za společnost.