Bobek –
Ve vzduchu je cítit vzduch klasik!
Padlo dnes cestou: co budeme dělat zbytek dne? Přestože ve vztahu k Jazykovým Skvostům příští víkend, i tak dnes nebyl komentář díky průměrné rychlosti daleko od věci. Napadají mě hned dvě věci, namazat se Opodéldokem, smolit pár řádků.
Včera trochu projet ať nad dnešní 2kilo nejdu přímo z oleje a když se chystá pěkné počasí, přehodit pláště a bez ostychu nachystat jednici. Lehce před 9 už soustružíme s Kaprem do Mírovic kde se schází početná skupinka, v 9 v 9ti. Trasa je taková základní, po hlavní k Doksanům, kam se necháváme unášet s pomocí větru v zádech, soptící v povzdálí nás vítají i se slunečními paprsky. Lehce přivoníme voňavé Ohře a už svištíme z Lovo po hlavní k Ústí do luxusní kavárny Moll, s předem nevynechanou tradiční foto pod hradem Střekov.
Napětí roste, na Sebuzin je předpis 13- Vyplácí se spořádat druhou soupravu chleba, jejíž tloušťka je v domácnosti HonziB vzácnost, trochu posedíme, Kapr po párku ještě zaskočí pro zákusek a už balíme. HonzaB zavelí až se vlajky napřímí a valíme pod hradem ke kruháči. Od začátku není o co stát, Kolíkáč má plán 13- dodržet a tak do toho jde hned z úvodu s plnou parádou. Nemi se na svém Grizzly cítí jako na palouku u trsu borůvek a hned jde po Kolíkáčovi. Jedeme kousek od sebe, jak kopec za Tlučení povolí, ještě si trochu dopnou rezonující řetězy, Nemi jako by hrábl do strun a Kolíkáč pěl známou melodii Don´t stop believin… Cítím se potlučenej jak Rocky Balboa, bez poháru.
Řadíme se u křížku jak kdo dojíždí a po chvíli se snášíme s krásným výhledem k Litoměřicům, odkud ve svižném tempu přelétáme na benzinku kde nikdo moc nechce stavět. Kapr láká na stěnku za mostem. Pochvíli už se na pumpě rozebírají regenerační nutelové krémy, napadá mě co vše se dělo s rajčaty! Při pohledu na barový pult si vzpomenu na Pavlova týmového kamaráda jak při návratu z Děčína doplňoval energii Kozlem a od tej doby jsme jej neviděli (v tom dobrém), myšleno tak, že snad se nejede taková sekera.
Balíme, vítr vyšel skvěle, až sem takřka do zad, až z Mělníka je to přímo na komoru. Od větru nás Kolíkáč přeléčí ,,Zoncolanem“ a zbytek šmrdláme ze zbylých sil.
Krásně uspořádané a vlastně prima otvírák Polabí. Ve vzduchu je cítit vzduch klasik, možná budeme ušetřeni Rytířov 300+?
Bezva švih, který by neměl uniknout ani menšinovým, hlavně většinovým sportovcům.
Nemi –
Natěšení bruslaři
Zima se vrátila. Předpověď slibuje maximálně 6 stupňů, a tak volím zimní tretry. A protože zimní tretry mám pouze s SPD, vyrážím na El Clásico na gravelu se zástěrkami. Gravel s blatníky volí i HonzaB, jinak každý bere silničku. Cestou na start se setkávám s Tomášem, který si stěžuje, jak letos prakticky nejezdil, ale jak z jeho brutálního nástupu do brdku k Volze poznávám, o to více je natěšený. A není sám. Bobek sundal brusle, sednul na kolo, a tak se místo kecačky ve dvojicích desítky kilometrů za ním jede tvrdá lajna. Posilněni v pumpě se severskou přirážkou vyrážíme na zlatý hřeb, kterým je kopec nad Sebuzínem. Nenapadá mě nic lepšího než ostrou stěnu na začátku za kruhovým objezdem pěkně přepálit. Nahoru jsme vyletěli tři spolu s Kolíkáčem a Bobkem. Mám toho dost, ale Kolíkáč nastavuje tempo, a tak se ho snažím uviset. Prý že si ve volnějších pasážích pomůžeme. No, Kolíkáč mi pomohl. Bobek to někde prováhal a má odstup. Nakonec jsem si vyprosil remízu a dojíždíme v objetí, ze kterého bohužel není fotka, ale dobře si to uložím do paměti. Kolíkáč skvěle dohnal manko z Thajska, často je vidět na špici a na pumpě v Mělníku tentokrát tretry nesundává. Nečekaný bonusový závod se koná z Dolní Vinice na Záboří, tam kraluje HonzaB. Jsem spokojený, krásně jsem se vyšťavil, díky, kluci!
::
Mapa ::
Garmin ::
Diskuze ::
Flyby ::
Foto