Akce Trosky 2025

Akce Trosky patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2025-03-08.

:: Trasa a profil :: Garmin :: Diskuze :: Flyby :: Foto

Historie: 2016 :: 2019 :: 2020 :: 2022 :: 2023 :: 2024

• Nemi – Motoroví oři z Brodu
  
  Pravidelně píšu reporty jen ze závodů. Tradiční akce Trosky ale nabízí příležitost si trochu zazávodit v několika brdcích, kde se vyhlašuje vrchařská soutěž s cenou a navíc má vlastní plakát, čímž se ledasjaký závod pochlubit nemůže! Počasí slibuje nevšední zážitek. Ráno mrzne, ale po poledni na sluníčku teplota stoupá přes 20 stupňů (Garmin naměřil maximum dokonce 28), aby v podvečer zase strmě klesala. Oblečení je tedy docela oříšek. HonzaB si od manželky půjčil noviny se slevovými kupony, kterými si omotal všechny údy. Horkokrevný Martin Štěňha neřeší ani rukavice. Mně se vyplatilo si vzít jen dlouhý dres a pláštěnku. A co je hlavní, zimáky se zástěrkami všichni necháváme doma. Až na Standu Lišku, který statečně trpí na těžkém gravelu, bereme jednice, přinejhorším dvojice. Ten pocit je povznášející, letí to prakticky zadarmo a žádná únava není znát. Oficiální trasa začíná až po 40 kilometrech v Českém Brodě. První z bodovaných segmentů je za Sobotkou. Háknu se za Vláďu a doufám, že ho uvisím co nejdéle jako na Novoročním Cukráku. Jenže Vláďa dnes nezávodí. Zleva nás bere Kolíkáč, tak musím akcelerovat. Zprava Hulis. Garmin říká, že nám zbývá asi jen 30 výškových metrů a 900 metrů vzdálenosti, tak se Hulise ptám, jestli to odpovídá. Prý ano, tak říkám, že už je to skoro na spurt. V ten okamžik jsem netušil, že jsem přesně trefil hřebíček na hlavičku. Nastoupil jsem do svého tempa, ale po pár vteřinách mě Hulis nekompromisně obložil jako patník. Neskutečnými watty byl okamžitě o parník dále. Takže drama se konalo až o třetí místo, kde Kolíkáč zaskočil HonzuB. Na druhém bodovaném segmentu jsem se poučil a přiložil pod kotel hned na začátku. Tentokrát žádný spurt nebude. Z balíku opět odjíždíme s Hulisem. Vypadá skvěle, jeho hladce oholené a perfektně tvarované nohy jsou jak z dámského magazínu, ale v nejostřejším závěrečném brdku se projevuje jeho letos zatím skromnější nájezd. Soutěživost má ale vynikající, a tak se lehce kočkujeme i na dalších již nebodovaných úsecích. Z Rožďalovic Hulis bez přestávky sám táhne tvrdou lajnu skoro až do Brodu, kde nás čeká bohatá hostina v něčem, co vypadá jako JZD, ale ve skutečnosti tam mají jen motorové oře. Bylo to nádherné, díky všem účastníkům a hlavně organizátorům!
  
  
• StandaF – Hostování na Troskách
  
  Letos již počtvrté jsem si dovolil zpestřit zimní cyklosezónu „vyjížďkou“ s Vinohradskými šlapkami tentokrát na Trosky. Váhal jsem dlouho, rosničkami předpovídané sluneční paprsky hrozily, že doba hliníková s blatníky, bude nahrazena dobou karbonovou a kategorizace vyjížďka bude pouze pracovní označení. Zdviženým varovným prstem byla již čtvrteční aktivita Nemiho = „Nultá letošní silnička“, je to jasné, rakety se ladí. Navíc se v diskuzi objevil výkřik ZÁVODÍME, a pak plakát s vyhlášenou vrchařskou soutěží, to vypadá vážně. V paměti jsem ještě měl totální hlaďák z Nového Bydžova, ale přesto jsem se v pátek rozhodl, že pojedu a po příjezdu domů jsem došteloval polohu přesmykače, namazal řetěz a kolo jsem znatelně odlehčil o velkou podsedlovou brašnu, abych váhu obratem dohnal pitím v bidonech, které teď na cestách do / z práce nevozím. Zbývalo dořešit, odkud pojedu. Do Brodu na sraz to mám 24 km, do Sadské 29 km (38 km z Brodu) a do Nymburka 28,5 km (46 km z Brodu), to nechám na ráno, stejně jako výběr oblečení.
  Vstávám cca v 6:45 hod a jako první kontroluji teploměr, ukazuje -3°C, do Brodu se mi nechce, to bych musel vyrážet chvíli po osmé a buď ráno mrznout nebo se odpoledne vařit. Využiji hlášení Kapra, že jede z Nymburka a přípravu směřuji již tímto směrem. Beru jen tretry bez návleků, krátké rukavice se slabými do nich a bundu s vestou. Slabé rukavičky a vestu podle teploty odložím. Bohužel nevím, kde udělali soudruzi chybu, místo srazu jsem si v hlavě změnil, ale časový plán ne. Vyrážím v 8:53 h, jedu v klidu, nějakých 28 až 29 km/h, přeci tam nechci dlouho čekat, abych nevychladl. Jak se mozek okysličil, začíná mi docházet, že jsem debil. Čas 50 min bylo do Brodu, ne do Nymburka !!! Přidávám, ale někde vzadu je mi jasné, že to už nemohu stihnout. V čase srazu 9:45h akorát míjím ceduli Nymburk, stavět a psát zprávu ať počkají, zamítám a smiřuji se sólo výletem. Na náměstí jsem v 9:50h a když vidím Kapra na lavičce, tak se mi ulevilo. Podle Flyby se v době mého příjezdu skupina akorát chystala přejíždět most přes Labe, to bylo hodně těsné. Letmý pohled na naleštěné stroje potvrdil, že čas zimáků skončil - Tarmac, Černá mamba, BMC, Tarmac,…. Stíhám sundat vestu a rukavičky, napiju se a s výkřikem „za vesnicí čůráme“ se vyráží.
  Do doby než ze špice odstoupí Kolikáč a Kaprem se jede rozumně, pak už sestavu na čele balíku moc nestíhám sledovat, dokonce se ruší dvojice a jede se lajna a najednou jsem druhý za Martinem. Když odstoupí, tak hned drze kynu, že tahat nebudu a pomalu se cedím na konec. Kopce teprve přijdou a je třeba šetřit, rakety vpřed. Při průjezdu Řitonicemi si říkám, zda už není o týden později, ale zajímavých názvu bylo v okolí více, že by námět (Hubojedy, Drštěkryje, Střevač, Bukvice, Lavice, Zajakury, …). Po krátké zastávce v Sobotce (* - zámek Humprecht), kterou většina účastníků využila k odložení svršků a spodků se nezadržitelně blížila první vrchařská prémie a členové balíku se začali kontrolovat, cituji: Kde je Kapr? Ten jel napřed! Cože? Tyhle triky z devadesátek má holt zmáknutý, konec citátu. Jak se později ukázalo, nešlo o špinavé triky, ale jen o výběr vhodné pozice pro dokumentaci a díky tomu máme i pěkná videa, díky Karle. Souboj o zelený dres resp. pomerančový Isodrink se omezil na Nemiho s Hulisem, co brdek to nástup, pro zbytek balíku zbýval boj jen o třetí místo. Nástupy a snaha udělat si náskok měly na úseku změněné trasy za následek drobné kufrování (VláďaK byl skoro až v Prachovkách), ale úspěšně jsme se zase našli a od Lavice si toho moc nepamatuju. Dvacet kilometrů šrot, šrot, šrot až do Rožďalovic do cukrárny s velmi nepříjemnou vložkou, kdy jsme v Hřmeníně pod kopcem potkali kamion ve zúžení a místa vedle něj moc nezbylo, ale i díky lajně to dobře dopadlo. Cukrárna přišla vhod, doplnil jsem cukry a orazil jsem, abfááárt, pak ještě čůraní za vesnicí a zase šrot, žádné historky, kecání ve dvojicích, lajna a i napít se z bidonu bylo umění. Na computer jsem si dal mapu, nechci nic vědět, ani rychlost ani tepy (wattmetr nevozím), ale vesnické radary jsem vypnout neuměl – 38 až 42 km/h, furt. Na konci balíku to bylo jako na gumě, hlavně nechytit díru, jinak končím. Pořád jsem čekal, že ten za mnou zařve móóóóóc, ale on už tam nikdo jiný nebyl. Ručník jsem s sebou neměl, tak jsem pod Poříčany hodil na zem vestu (kecám, vypadla mi). Tady se ukázalo, že i na hosta se bere ohled, díky, půlka balíku počkala, až ji seberu a dotáhli mne do KSÚS na zasloužené občerstvení = vývar, lívance s domácí marmeládou, cukrem a tvarohem, mňam. Moc děkujeme.
  Cestu domů už jsem s plným břichem dával ve svém tempu, ale cukrů bylo dost, nohy šly, tak jsem nejen dotočil požadovanou dvoustovku, ale při slušných nastoupených metrech jsem i udržel trojku na začátku průměrné rychlosti.
  Hoši díky všem, jako osoba, která pouze jezdí na kole, většinou jen do / z práce, jsem na vašich vyjížďkách mohl ochutnat trochu cyklistiky, ale ani na své endurance silničce se nemohu pouštět do akcí, kde nájezd začíná trojkou nebo průměr leze přes 35 km/h. Těším se, že minimálně v Doksech se ještě letos uvidíme.
  * - půlměsíc byl na vrchol věže umístěn až v 19. století jako připomínka údajného tureckého věznění zakladatele zámku odkaz