Beskyd, Beskyd, Beskyd! Magický závod, který mě již po deváté v řadě přitáhl na start. Týden před onou sobotou, ve mně bojuje myšlenka proč? Proč to woe děláš? Trasu znáš nazpaměť, kopce jsou tam zabijácké, zase bude vedro, zase budeš mít křeče, Smrček tě dožene zase do naprostého zoufalství. Navíc ta cesta do Frenštátu není žádná hitparáda, takhle v pátek po D1, to je dobrý drasťák.
Je pátek po obědě, stojíme v totální koloně před Průhonicemi na 5km D1, vedro k zalknutí, ano takhle jsme si to přesně představoval. Před Mirošovicemi zase lítá před námi náklaďák s prasklou přední pneumatikou, taky dobrý
. Pak už cesta bez větších problémů přes Bystřici a pak přes Brno pro Yettiho a kolem 19h. už nás u Hranic prozvání Quit a nabízí zajištění prezentace. Díky! A kolem 20h. usedáme na večerní tiskovku, bylo to krásně strávené odpoledne s volantem v ruce
. Ale na to se už zapomíná, je tu oranžová parta a startovní horečka stoupá. V chatce pak s Kaprem, Olinem a Pavlem Sovákem ladíme poslední detaily před tou sobotní výhní.
A předpověď se splnila beze zbytku, již ráno před chatkou mě lechtá svými paprsky ta žhavá koule, která nám bude dělat příjemnou společnost po celý den. Nalít do sebe ještě co nejvíce tekutin, do zadní kapsy narvat plastovou flaštičku s vodou, osvěžení za krk se bude hodit. Stojíme na náměstí, start se o malinko posouvá, ale pak již směle můžeme začít ucucávat první kilometry z beskydského rozpáleného kotle. Hlídám si Dreamera a Olina, Ti by se měli dnes stát mými bratry ve zbrani, jedu s neskutečným respektem, snažím se co nejvíce točit lehké převody a jet co nejúsporněji v závětří balíku, nastřádané síly se dnes ještě budou určitě hodit. Ale stejně moc nevěřím ve zdárný průběh, už jsem celý obalen potem a ztěžka vydýchávám úvodní brdky, které se jedou v mnohačetném a bezprizorním davu hlava nehlava. Jaká škoda, že nestartují trasy odděleně
. Před Hukvaldy už jsme odpáráni od čela a zůstáváme asi ve 20-ti lidech, uff snad už to bude bezpečnější, ale průjezd Příborem díky objížďce a spadlým šraňkám nám nabízí zase pohled na zaváděcí vozidlo a čelo závodu.
A je to tu znova, o kritické situace není nouze, před Štramberkem si tu jeden borec ustlal, a červený ionťák, co zalil asfalt, vypadá jako krev
. A Štramberk znovu konečná, nestačím tempu a vystupuji. Ale před prvním pitným bufetem v Ženklavě jsme zase v balíku, zdrželi je znovu závory, a zase všechno na novo
Bohužel na Štramberku si vybral slabší chvilku Olin a není tu s námi, ale věřím, že si nás dojede. Bufet většina nestaví, Ti co chtějí zastavit, mají smůlu, jsou nemilosrdně seřváni, ať pokračují dále a nezdržují ... Před Frenštátem v táhlém klesání, kdy jedeme kolem 50-60km/h. najednou rachot kol a asi 6 borců se nehezky vyklopilo
. No uff, stalo se to v přednější části balíku a zrovna před chvíli jsme si říkali s Dreamerem, že bychom si mohli najet dopředu, no ještě, že tak. Ve Frenštátu míjíme Juru, který hlásí, že končí, ještě ho hecuji, pojeď s námi, zabojuj, s námi si to užiješ ...
Čelo ještě hákujeme pod kruháč v Trojanovicích, kde si s Dreamerem naposledy dnes vystupujeme a začínáme jet pro nás maratónské tempo, které by nás mělo bez větších následků dopravit do cíle. Dreamer kontroluje tepák a Pustevny tedy jedeme podle něj, na začátku nám odjíždí Pavel Sovák, možná to šlo jet s ním, ale kdo ví, co by se pak dělo na Smrčku… Takto si Pustevny vykroutíme přijatelným tempem a nahoře nás očekává bufet, kde je neuvěřitelný zmatek, krátká trasa tu měla cíl a borci se taky občerstvují, ale je potřeba vše doplnit, čeká nás náročná část. Při odjezdu z bufetu se loučím s Jurou, který to pro dnešek zabalil, bohužel Olin nedorazil…
Sjezd je velkým osvěžením, je to jako když zapnete větrák a v té 60km/h. rychlosti to krásně ochlazuje, úsek na odbočku k Soláni mi letos nějak rychle uběhl, jedeme asi v 7-8 lidech, snažíme se skupinu ve stoupání na Soláň držet při sobě, údolí pod Kasárnami se zase bude hodit jet v kolegiální spolupráci. Bidony začínají chrastit, zadní flaštička plní bezvadně svoji úlohu, voda za krk a na hlavu je hotovým rájem na zemi. Jede s námi i starý známý z maratónů Jirka Zárybnický, tak cesta příjemně ubíhá, okolo tratě jsou i ochotní podavači vody, voda se prostě dnes cení zlatem
. Soláň dobita, pitný bufet vypleněn a bojovník Olin se po chvíli též zjevuje, no tak to je paráda, vzhůru na Kasárna! Z Karlovic to točíme asi v 8 lidech, smůlu má Jirka, který vymete díru a defektí
.
Vytrpíme Kasárna, stále se mi jede dobře, žádné nabíhající křeče, o které jsem tu neměl v předešlých letech nouzi, a konečně bufet z tradiční napuštěnou vaničkou plnou ledové vody, úplná oáza na beskydské poušti. Melouny, šátečky, doplnit bidony, nohy do vaničky, uáááá to je Vám krása. A hele zezadu přijela nabušená skupina se známými borci: Tomáš Bartoš-HIC, Vojen Očenášek-SOS, Radim Skála–Sokol Veltěž. Tak to ještě nebude jednoduché, spojujeme se s Vojenem a Radimem a zakládáme tak grupu, která vydrží až do cíle. Jsme na 115 km a začíná mě to bavit. Začínám si užívat trasy, tady jsem vždy trpěl, prožíval muka, končil s cyklistikou ... A letos? S Olinem se stáváme motorem naší grupy, občas zalezeme do háku, ale kopce se jedou podle nás. Bumbálka má chvílemi úplně nový povrch, zase jsou tu obětaví podavači vody, ale ani Dreamer, Vojen či Radim se nenechávají zahanbit a výrazně pomáhají k tempu. A ve sjezdu k bufetu je to potřeba, kalíme to kolem 50km/hod. a pravidelně točíme. Na bufetu jen chvilinku a hned na Jamník, safra furt to jede, i ten objezd okolo přehrady, v rozteklém asfaltu se nějak překonal a řítíme se ke Smrčku. Letos mě kámo, nesmíš dostat!
Před tím ještě Vojen trefí hranu vyfrézováné silnice, která ho vyhodí z pedálů, chytne malou ztrátu, ale ve stoupání na Smrček je tu zase zpět. Silnice je pěkně pokropená od předešlé přeháňky, Olin začíná točit svoji vrchařskou frekvenci, skočím mu do háku a pomalu odjíždíme zbytku. Jsme na 165 kilometru a dáváme si pěkně do těla, hůůů byl to mazec Oline! V nebezpečném sjezdu nám cestu zablokují dvě auta, která si stoupnou vedle sebe a řidiči si v klidu povídají ze stažených okének, no do háje, teď se tady smotat, dobrzďujeme, řveme, řidiči ale nereagují, až když přilítne zbytek grupy, tak se auto dává do pohybu a my za ním. Po chvíli zjišťujeme, že to je doprovodné vozidlo, jednoho ze závodníků
. Stávám se vodičem skupiny, šipky jsou někde hodně na poslední chvíli a kdo tu jede poprvé, tak vůbec nechápe, kam se ještě pojede a jaké vychytávky nás ještě čekají.
Maralák, stojka na 175 kilometru už hodně bolí, smůlu má zase Olin, svojí ohromnou silou se mu podařilo vyšroubovat pedál z kliky
. Cíl se pomalu začíná přibližovat, dnes nemám sebemenších výčitek, že bych se jen vezl a tak v posledním vážnějším hupu zkusím skupině poodjet. A podařilo se, nikdo nezareagoval a tak si můžu vychutnávat osamoceně poslední metry na vítězné vlně. Možná pro mě nejkrásnější dojezd v beskydské historii, bez křečí, i z toho sedla se dokážu zvednout a zaspurtovat
. Předstartovní plány hovořily o čase kolem 6:30hod., v závěru jsem už čas vůbec nesledoval, a tak čas 6:30:01 ve výsledcích je sladkou tečkou za vypečeným Beskydem 2010.
Beskyd znovu potvrdil svoji náročnost, letos (po kolikáté již?) ukrutné vedro, které připsalo hodně jezdcům DNF. Jsem hrdý na to, jak se s tím všechny Šlapky porvaly, Kapr ukázal svoji sílu a zálibu v tropech
a jen těsně mu uniklo pódiové umístění, to však si naplno mohou vychutnávat Honza s Cancellarou, kteří si díky skvělým výkonům odváží stříbro. Psát o tradičních domesticích jako je Strejda, Yetti, Pedro nemá smysl, o nich to všichni už moc dobře víme, zase předvedli, že se dokáží obětovat méně výkonným a dotáhnout je do cíle. Diablo se vrátil po dlouhé době na maraton a bojoval jako za starých časů, Lemonda přemohl těsně před cílem vydatný déšť, který změnil silnici v řeku a dál pokračovat by byl asi hazard, a proto využil doprovodného auta. Mike potvrdil pověst tvrdého muže amerického fotbalu a nechápu, že to ještě dojel s takovým zraněním, klobouk dolů a dej se brzy do kupy!
Beskyd ale není jen samotný závod, tiskovky se povedly, dorazil i Rainy, mělo to atmošku! Díky všem, co se o to zasloužili…
::
Propozice ::
Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Roadcycling.cz :: Foto Adriana :: Foto Kapr :: Foto Yetti :: Report a foto Honzis :: Foto vinohradskeslapky.rajce.cz