Už nějaký čas běhám a zjišťuji, že zlepšení je minimální. Kila sice nahoru nejdou, fyzička je na kancelářskou krysu snad nad průměrem, ale ty výsledky...
Tak jsem si řekl, že s vodičem a v chumlu závodníků se třeba podaří posunout hranici času pod 46 minut.
Míra byl tak laskav, že mě vyzvedl číslo a dopravil do Kbel. trochu zvažuji co na sebe a nakonec volím optimální variantu podkolenky, 3/4 katata, kratké, vesta a rukavice, které jsem však sundal a nesl.
S Camrdou se řadíme do koridoru poblíž 45min. a máváme rakeťákům Gejzovi s Mírou - ty okupují magickou hranici 40minut.
Start - nikam se netlačíme a dojdeme ke koberci, kde to pípne a ejhle do Camrdy jakoby střelí. Od zajíce okoukal kličkování a já se ho snažím držet. Vzhledem k tomu, že se spousta lidí neřadila podle svého času je to poněkud zběsilé.
Camrda mě vyveze až za vodiče na 45min., tam mu dávám tiché sbohem a tajné přání uviset ho plivu do pangejtu. na 1km má vodič 4:30 a já 4:17, takže zvolňuji a snažím se moc nečnít. Okolo 4km se snažím rovzpomenout odkud znám toho hubeného atleta přede mnou a když jsme ho bok po boku je to jasné, je to Robin. Pak mě nedává čuchnout pan Sladký z KPO, ale běží se mi bez krize a pohled na hodinky říká, že by to pod 46 mohlo vyjít, tak nešílím.
V polovině závodu mám 22:10 a spřádám myšlenky o ataku 45min., ale to bych se nesměl napít, to byla fakt blbost. Okamžitě mi zpomalí nohy, ztěžkne žaludek a párkrát v něm píchne. H2O byla tentokrát špatná volba. Pak se jak na potvoru párkrát větrám, protože se to okolo stále trhá a síly se přeskupují. Na 9km to již vypadá bledě. Necítím se a mezičas je dokonce 4:49. Naštěstí je to z kopce, lidi párkrát zatleskají a já se kousám. Posledních 1000m zvládám za 4:09 a závěrečný sprint ze mě dokonce v cíli vymačkává jakési šťávy :).
Pohled na hodinky říká 45:04. Na jednu stranu škoda, ale před závodem bych v tento čas bral všemi dvaceti.
Akci mi osobně trochu kazí fakt, že kvůli výměně trika za jinou velikost jsem byl nucen chaoticky pobíhat a neužil jsem si pokec se šlapkama a ještě ke všemu se výměna nepodařila.
Každopádně velká spokojenost a byli jsme vidět.
Rozhovor dne je pro mě následující (odehrálo se před startem):
Camrda: kKuci, čím jste ustřihli tu pásku u čipu? Mě to čučí nahoru a je to asi půl gramu navíc!
Jo a Kocoure, nemáš kapsu? Mám! Vezmeš mi prosím klíče od auta? Jasně.
No a pak mi přišlo, že klíče v průběhu závodu jaksi zvyšovaly svoji reálnou hmotnost, v závěru mě do prdele bouchalo tak půl kila