Jasně si vzpomínám, jak na valné hromadě v prosinci 2007, přišel za mnou Kuře s Malinou, že prý chtějí udělat silniční závod. S „hrůzou“ v očích
jim sděluji, ať domyslí co to všechno obnáší, že to není jen najít pěknou trať a nakreslit cílovou čáru. Ale oni se nenechali odradit a v mírně bujaré náladě se začalo plánovat, Kuře má chatu na Slapech, je to tam prý pěkně zvlněné, žádný závod se tam moc nepořádá, že by to bylo jako okolo Slapské přehrady a Lucka od Kuřete už hází příhodný název „Šlap okolo Slap“. A prý to bude jen takový zkušební ročník. V lednu ale Marťas už sepisuje UAC propozice a sjednává s Petrem Škrabalem volný termín v kalendáři. Jsem v šoku, hned do UACu? To potěš! Ale co, kluci jsou mladí, tak ať to zkusí. Prý všechno zařídí a na mě zbývá jen sehnat lidi do zatáček
A už je tu trasa, profil, fotky ze zasněžené tratě od Kuřete na Malinách, Robin se Sousedem už mají logo, Rainy zařizuje papírování. Já vůbec nestíhám, PRS mě dokonale pohltil a sebral všechen volný čas. Stále si říkám, organizace ŠOSu prostě až po PRSu, snad to kluci ohlídají.
14 dní do startu, Diablo se vrhá na prezentaci, Šlapky se probouzejí a hlásí svoji pomoc jako regulovčíci.
10 dní do startu scházíme se a ladíme všechny detaily, zaváděcí vozidla, diplomy, cedule, ceny. Šemík je zvolen předsedou rozhodčích
, bohužel hospoda na prezentaci prý není jistá, maluje se.
5 dní do startu se Kuře zblázní do nového cíle, prý hrozně romantická stojka, úzká cesta mezi domy. Jsem proti, jako většina, ale Kuře už to nahlásil na UACu, objevuje se to na jejich webu. To je zmatek, do háje. Ve čtvrtek zametací četa prohlíží nový cíl a Rainy okamžitě volá Kuřeti, ať se vrátíme k původní variantě. Kuře pod tíhou argumentu kapituluje
Už jsem z toho na „prášky“, zase měníme mapky na webu. Naštěstí doma mě Katka uklidňuje, neboj dopadne to dobře a iniciativně se hlásí na prezentaci a k zapisování výsledků. Koukám na ní, jak si všechno připravuje a vypadá to, že jí to i baví
Stále čekám, až řekne dej mi s tím kolem už pokoj, ani bych se totiž nedivil, žít s takovým šílencem, co na nic jiného moc nemyslí, asi není jednoduché, ale ona mě podporuje …
Sobota, den D, vstáváme brzy, děti odvést k babičce a dědovi, naložit plné auto věcí a frčíme na Slapy. Jsem naplněn adrenalinem, vše se připravuje, přijíždí první auta ověšená závodními speciály. Parkoviště se plní až po okraj, regulovčíci se rozváží na svá stanoviště, prezentace klape bez problémů. Zdobíme zaváděcí auta, umísťují se výstražné cedule do zatáček. Je tu spousta známých, jak Šlapek, tak ostatních cyklistů, velkolepá atmosféra, aspoň pro mne. A velké napětí, jak to všechno dopadne, hlavně ať není nějaký karambol, ať klapnou výsledky.
Sakryš, dyť já dnes vlastně chci i závodit, zažít tu opojnou atmosféru balíku, jak se bude třeba řítit přes hráz Slap. Rychle se převléknout a trochu se rozjet. Táhne mi nějak na pravé koleno, do háje, v té nervozitě jsem nechal jeden návlek v autě
. Tak ještě si cvičně vyjet kopec na Rabyni a zkontrolovat cílovou čáru jestli je jen jedna
ale jo kluci jsou šikovný, i nápisy na betonové zdi hlásí, že dnes je ten svátek, jede se Šlap okolo Slap!
Rychle dolů a 1.balík už stojí zakleknut před startovací lajnou, jdeme na to. Hůůů to je pocit, už se to rozjíždí a začínáme stoupat. Krásný kopec na začátek a i tempo čelo zvolilo optimální, zahříváme se všichni na provozní teplotu. Marhi, Mirek a Bigmig to jsou moji soupeři, no a kdyby náhodou se podařilo uviset Léňu, to už by byl mazec. Balík odbočuje na Bělice a začíná se trochu závodit, první brdky začínají tahat za nohy. Všichni na velkou
, tak se nesmím nechat zahanbit, ale síly v nohách vůbec není, musím podřadit a začíná se to trhat na kusy, Mirek s BM zůstali někde za mnou, Léňa ulítl dopředu, na něj nemám, ale je tu Marhi, tak tohohle vykutáleného „modráka“ nesmím pustit. A formuje se grupa, je tu i Novák z Královic a Honza Machoň ze Stodůlek, který mě několikrát dotahuje do závětří, díky. Sjezd na most přes Slapy to je óda na cyklistiku, proletíme se jako ptáci nad vodní hladinou a pak nás uzemňuje kopec na Křeničnou. A k tomu sluníčko hezky svítí do zátylků, naštěstí už se točí lehčí převody a tempo se umírňuje, na křižovatkách zdravíme obětavé regulovčíky, je to pěkný pocit. Okruh krásně utíká, není tu nějaké jednotvárné místo, kde by člověk vysloveně trpěl, stále se něco děje, hup nahoru, hup dolů, tu větřík, tu nějaká hláška od Marhiho
. Sjezd přes Slapy, kde Marťas obětavě hlásí stojící náklaďák se dřevem a už jsme na hrázi, Marhi si dává kafíčko z bidonu a též mě ho nabízí, odmítám, přece nebudu pít z modrého
, Marhi omylem bidon posílá místo do svého košíku na zem. Bác, zastavuje a vrací se pro něj. Hůůů, otáčím se, mám počkat? To už je pak nemáme šanci dojet, ne je to soupeř, jedu dále v závětří. V půlce stoupání se stane něco neuvěřitelného, vedle mě se zjeví modrý přízrak!
Tak to je ďábel, ten si musel dávat. A bohužel jeho aktivita nekončí, v každém brdku nastupuje a ukazuje nám záda, naštěstí ho vždy sjíždíme, ale začínám tušit, že Marhi vyladil formu dokonale. A taky že jo, u Sousedovi zatáčky, přijíždí čelo druhého balíku, doprovodné auto s Jestřábem a Mlhošem a vlajícím pyžamem mě povzbuzuje, jo zkusím zatnout drápkem. Takový nápad mají ale asi další čtyři lidé z naší skupiny, včetně Marhiho, sakryš, zrovna takový nepěkný brdek a mě to odjíždí! Blbej převod, zase si myslím, že to urvu na velkou a na to dnes nemám. Ujíždí mi to! Jsem potupně sjet naší skupinou a marně se snažíme trochu ještě rozjet tempo, ale všem je jasné, že už je sjet nemůžeme. Za hrází nás sjiždí Holanďan od Vokolků, hup za něj, ale všichni se též chytají a dupeme co to jde. Před cílem se to natrhá na cucky a za hurónského pokřiku přihlížejících Šlapek a rozhodčích projíždím cílem...
Tak a teď domrskat výsledky a vyhlásit nejlepší. Tým zapisovatelů maká na jedničku, Šemík jako rybář na stoličce chytá svoje úlovky na papír, Katka napovídá a odchytává mohutný hlas Lucky, která hlásí dojetá startovní čísla a Rainy už to láduje do notebooku. V koridoru Mlhoš a Jestřáb sbírají pro jistotu znovu čísla na papír. Je tu ten pravý cílový rej, každý si sděluje svoje zážitky a postupně se přesouvá dolů k restauraci V proudech. Napsat diplomy, rozdělit krásné ceny, domácky napečené bábovky od maminky Kuřete a vše se chýlí ke šťastnému závěru. Oranžové Kuře vyhlašuje nejlepší, foto, aplaus a ověšená auta pomalu začínají mizet.
Vše uklidit a na náměstí zůstávají poslední oranžové kousky, mám v sobě neskutečnou euforii, pocit, který se dostavuje když uděláte třeba maturitu
, teď by to chtělo zasednou ke korbelům a slavit a slavit…Mám chuť všechny obejmout, premiéra se zdařila, chyby byly, ale z nich se poučíme a příští rok to zase bude třeba o kousíček lepší.
Děkuji Vám Šlapky za tyto chvíle, ten pocit sounáležitosti je nádherný, dokázali jsme si, že jsme jeden tým, který umí táhnout za jeden provaz.