Zkusím popsat celou přípravu amatérského cyklisty , který jezdí aby žil.
Pondělí 7.9.
- po Libušínském víkendu volno
Úterý 8.9.
- cesta na kole do práce na pohodu, z práce díky nedostatečnému osvětlení a pozdních hodinách spíše časovka, kterou se zapadajícím sluncem prohrávám a v Hostivaři mě zastavují kluci z pomáhat a chránit, první letošní pokuta
Středa 9.9.
- po patnácti hodinách v práci není nálada na žádnou aktivitu, volno
Čtvrtek 10.9.
- budíček v 3:30 a hurrrrá do práce. Z práce hurrá do Kolodějí. Jako obvykle kolodějský balíček nešetřil nikoho, nechtěl jsem jet sám, musel jsem makat a jen díky klukům od Vokolků jsem přežil. Spíše závodních 98km
Pátek 11.9.
- budíček v 3:30. Tentokrát do práce bez kola.
od 18hod návštěva svatby kamaráda, do 1:30...
Sobota 12.9.
- budíček v 5:30. Čeká mě práce na baráku. Celkem od 8hod do 19.40 bourání cihlového komínu, úklid sutiny do valníku, nanošení materiálu na stavbu komínu nového tzn. 3x paleta materiálu. Uff nemůžu chodit, třísla se ozívají.
Neděle 13.9.
- po čtyřech hodinách spánku vyrážím na sraz s Kolikáčem, a hurrrrá do Stodůlek. Nohy tvrdé, no co, na start musím, přeci nedám Fáfi třináctý flek zadarmo!
- 10hod Start.
Úžasná oranžová atmosféra, tolik šlapek jsem snad ještě neviděl, nádhera. Hned od startu se prosévám do zadu, nemám zájem o pád, Roudnice mi stačila. Do Řeporyjského rozdělováku najíždím zezadu, rvu ho na velkou, ale chybí mi šťáva. Když vidím kolem sebe Kolíkáče jak mu to jede, bojujícího Diabla nedá mi to a jedu krefff, podaří se mi udržet skupinky s Kolíkem. Ve výjezdu z Chýnice mi skupinka s Kolíkem odjíždí, Diablo je za mnou, kašlu tedy na jakékoliv sjíždění a čekám na Diabla a jeho skupinu, kterou táhne Kubajz.
Jede se proti větru tak akorát a jelikož to stále táhne pouze Kubajz není tempo rovnoměrné, vůbec nemám chuť jít na špic a pomoct, jen se vezu, víceméně jako zbytek skupinky. Samozřejmě jsme sjeti dost velkou grupou, kterou táhne Quit a Kajman. Pocit zodpovědnosti k týmu ve mně vyvolá snahu klukům pomoct a do sjezdu do Karlíku táhnu špic co to jde. Po odstřídání si prohlížím balík co je tady za lidi, jestli má cenu se snažit o udržení ve skupině. Většinu lidí neznám, veze se s námi Lu , vyhlížím ještě naší Divou Báru, Fáfi nebo Míšu, ale holky tady nejdou, škoda. Se skupinou zůstanu.
Až do Let se jede v poklidu, borec s číslem 700 jede jak smyslu zbavený, jet za ním představuje obrovské riziko kolize, stále brzdí, nedrží směr no antiturista. Na Libušině jsem si naříkal, že na UAC nejezdí hobíci a teď když je tady mám, tak bych je nejradši hodil do škarpy!
Na Mořinu si v závěru dávám jak zvíře, začínám si uvědomovat, že i tato skupina je na mě moc. Na startu jsem říkal Quitovi, že bych ho rád uvisel a teď vidím, že to byl sakra těžký cíl. Na rovince do Karlštejna je čas si prohlédnout čelo závodu, kde mě těší účast Maliny a Kuřete, v dalším balíku aktivní Alánek, Bobek a Johny za nimi Kolíkáč prostě všude někdo.
V kopci z Hlásné se jede od začátku kašpárek, ale i ten mě zatraceně bolí, po prvním zlomení kopce asi deset lidi vepředu zrychlí z rychlosti 21 na 22 a začínají mizet, držím se zadního kola Quita, který do toho dává vše (stejně jako já), absolutně mě nenapadá, že bych se za nimi vydal, prostě hlava řekla ne, nohy souhlasí. Na vrcholu už máme ztrátu asi 50m, jdu na čelo že si skupinku sjedeme, ale vidím, že za mnou jsou dost vyčerpané korálky, nemá smysl, abych se o něco pokoušel sám, když jsem byl rád, že jsem.
Teď jsem si řekl, že prostě do těch pár km do toho dám vše, snažím se být co nejvíce na špici a jet kreffff. Když už mám tmu nechám se na chvíli vystřídat Quitem a Kajmanem, ale jakmile se odplaví všechna kyselina mléčná, jdu se zase mačkat na špic. Bohužel v Kuchaři odbočuji špatně a tuto mou chybu odnáší Kajman, který se vyvezl se mnou. Zbytek skupiny naštěstí díky Quitově přičinění na nás čeká. Za odměnu jdu zase čedit krefff, tempo není závratné, ale chci tady nechat poslední watty, které po náročném týdnu ve mně zůstaly.
Pod cílový brdek, dojíždím naprosto vycuclej, došmrdlávám to do cíle, kde musím pogratulovat Quitovi za jeho super jízdu, nezapomenu na jeho táhnutí balíku na rovinách, prostě rakeťák, Kajman mě také příjemně překvapil svou aktivní jízdou, krásný závod, krásné zážitky (co balík to aktivní šlapky), spokojenost, zvlášť když jsem viděl šťastného Kubajze, který mě po třech letech na závodech porazil