Yetti –
Jak jsem neulovil Kance
Pro dlouhodobé, sice lehčí zdravotní problémy jsem vzdal myšlenku „Jet v sobotu dvanáctihodinovku Podlesí-Lavky.“ Zvolil jsem kratší variantu Kanec Trophy. Neví, jestli to byl dobrý nápad, ale šel jsem do toho. V sobotu ráno po vyvenčení svého miláčka Cézara jsem usednul na bika a vyrazil na ÚAN Zvonařka. Zde jsem i s kolem nastoupil na bus do Mikulova. V této oblasti jsem poslední dobou na kole nějak často…… soustředění, o týden později Hlohovecké okruhy a nyní Kanec Trophy.
O čtvrt na devět výrážím po silnici na Sedlec, kde se napojuji na posledních deset kiláků dnešního závodu. Zde je trať už označena. Ve výjezdu mezi sklepy z Hlohovce potkávám dva pořadatele, jak značí trať. Prohodím s nimi pár slov a pokračuji dále do Valtic. Cestu, ikdyž zde není ještě značena, si pamatuji z loňského ročníku.
Přijíždím k fotbalovému hřišti, kde to žije cyklistikou. Jdu se zaregistrovat. Potkávám zde hodně známých a protože fouká silný studený vítr končím v teple Bubova auta. Zde konzumuji část zásob a doplňuji tekutiny, což byl velice dobrý nápad, neboť na trati na to moc času nebylo. Po dasáté, kdy už se Buba nachystal, jedeme se rozjet. Vítr stále duje a tak si oblékám windstoperovou bundu, kterou jsem tady loni vyhrál. Rozjíždím se, ale u hřbitova potkávám další známé z Velké ceny Hlohovce. Pak se ještě střetávám se Šindym, se kterým dojíždím na místo startu. Naštěští na náměstí pod zámkem moc nefouká, tak si vyslékám bundu a balím ji do kapsičky dresu.
S úderem jedenácté na věžních hodinách početný balík bikerů vstříc půlmaratonové distancí. U hřbitova sjíždíme ze silnice do polí. Jede se na mne dosti vysoké tempo. Snažím ho držet, abych neztrácel pořadí. Nevím , zda ho vydržím celý závod, hlavně na větrných úsecích. Potřech kilometrech vjíždíme do lesíků Valticko-Lednického areálu, kde jsme trošku chráněni před větrem. I zde se stále jede vysoké tempo. První kratší stoupáníčko je k chrámu Tří Grácií. Povrch je vyschlý, tvrdý a tím pádem dosti rychlý, jen občas byl proložen hlubším pískem. Včas se snažím před těmito úseky podřadit. Přes problém s přesmykačem se mito daří, ta nemám v písku vážnější problém. Někteří dokonce se zabořují tak hluboko, že zastavují.
Lesoparkem kryti před větrem objíždíme Rende-vous a při výjezde z lesa přejíždíme železniční trať a zároveň i silnici Valtice-Břeclav. Pokračujeme v polích, ale zde se jede po větru. Po průjezdu dalším lesíkem se stáčíme o 90°doprava polem kolem Bořiho dvora, kde dost silně fouká zprava. Se třemi bikery tvoříme skupinku typu Terezín a za pravidelného střídání dojíždíme zoufalce, kteří se proti tomuto živlu snaží bojovat sami. Po jeden a čtrt kilometru dřiny vjíždíme zase do lesíku a tak je chvilka na občerstvení z bidonu. Následuje sjezdík k rakouské hranici, po ní stoupáme kopeček s převýšením 42 metrů. Na vršku zatáčíme vlevo do Rakouska a sjíždíme přes Katzelsdorf mezi rakouské vinice směrem na Schrattenberg. Zde se tvoří větší skupinka a proto se snažím v ní schovat, abych pošětřil trochu sil. Traˇv polích před Schrattenbergem je dosti zvlněná a tak s každým stoupáním se tento velký balík rozdrobuje. Po přejetí státní hranice zpět na Moravu nás čeká stupňovité stoupání ke kolonádě Reistna. Zde je i občerstvovačka, na které nevidím nikoho zastavovat. Za jízdy do sebe klopím kelímek ionťáku a beru půlku banánu. Po sjezdu lesíkem vjíždíme na silnici do Úval, kde jedu ve skupince s Magdou Krejčovou. Po krátkém odpočinku v háku se snažím jít na špici, ale nikdo se nejede schovat za mě, a tak se schovávám já. V Úvalec jim mezi baráky odjíždím a na státní hranici stoupám v pohodě. Kopec je vysoký jako ten ke kolonádě Reistna, ale je pozvolnější. Trať pokračuje na sever po hraničním hřebenu, kde se nedá před bočním větrem schovat ani do háku. Tento čtyřkilometrový očistec za těchto podmínek musí jet každý za své. V tomto úseku se posouvám o pět pořadí vpřed a ve sjezdu k Sedleci o další čtyři. Jede se mi opravdu dobře a dojezd do cíle mi zde docela sedí. V této euforii na rovince podél trati rozjíždím své tempo, když cítím jak mi začíná plavat zadní kolo. Defekt?! Zastavuji. Beru pumpičku a snažím se ho dofouknout. Propíchlí běhoun se mlíkem Joes zatahuji, ale boční průraz neé. Nezbývá mi než vytáhnout duši a pracovat, abych mohl dojet. Projíždí Magda, Buba, který s velikým balíkem zabloudil i Šindy. Po dofouknutí a nasednutí na kolo se mi opět zdá, že kolo plave. Že by jsem skřípnul i novou duši a měl hned další defekt. Nezastavuji, nedohušťuji, pokračuji opatrně a smířen s osudem. Do pátého místa to dnes nebude. Za Hlohovcem v teréné se snažím odlehčovat zpodhuštěné zadní kolo, abych ho necvakl.
Po projetí cíle jdu hned na jídlo prohodím pár slov se známími. S Bubem nasedáme do auta a odjíždíme. Vítr fouká opravdu silně a studeně.
Místo toho, abych jel na První šlápnutí, celou neděli proležím. Nejsem stále ještě fit.