Kolíkáč –
Hodina závod a přes hodinu výlet
Suchdolská stojka a vítr, to je pro mě již každoročně strašák závodu DABA v Prosenici. Letos navíc jsem docela vystřílený po B8, kde jsem sice jel povětšinu hák Léňovi, ale i ten docela bolel.
Hned po startu se tlačím dopředu, aspoň jeden okruh bych chtěl vydržet s eliťákama a uviset nabušeného Kajmana, jeho kilometry a tréninková morálka letos vzbuzují respekt
. Síly v nohách není a tak spoléhám na kadenci a shazuji na malou v nejnižším bodě trasy, není prostě čas na hrdinství
. A hele točím a točím a už jsme nahoře, mezi domy to začíná bolet, pěkně jsem se prosel, ale ocásek balíku mě zachycuje a já se držím zuby nehty. Uff, jsem tu, teď se zase posunout do středu balíku a chvíli regenerovat. Ale je tu další kritické místo na odbočce do Prosenické Lhoty fouká pěkný bočák a kdo jede vpravo, tak si pěkně dává... Nohy překvapivě jedou a já si zase po dlouhé době užívám s čelem, chvílemi je dokonce i kyslík a čas na to prohlížet si ty nadupaný kola a na nich vytuněný jezdce. Párkrát se dostanu i na špic, což zvyšuje už tak endorfinový zážitek, párkrát se ale taky gumuji na ocase, když mi to začíná ujíždět. Robert Míl si shodí ve stojce na Suchdol řetěz, že by pro něj konečná? Ale kdepak, ještě na vrcholu je tu zpět a mohutnými přískoky se dere na špic, bléééé. Kecám s Colemanem, co tady furt děláme, že by již měli odjet, ať máme klídek a ani netuším, jak krutě na moje slova dojde. V bočáku před Prosenicí ve 4 okruhu vidím Kajmana na větru, zase se jede wattová špička a i v závětří sotva melu nohama, a nějak tuším, že toto už Kajman neuhákuje, tady prostě stačí centimetry. David Klíma si ještě sundává návleky, já poslintanej v háku za stále otáčejícím se Rozvoďákem, který má starost o týmového kolegu, ale v Prosenici už je David zpět, to taky moc nechápu … no nic, Kajman tu není, Léňa si lítá letos někde úplně jinde a tak když si v Suchdole vystupuje Coleman, nějak nemám nic proti tomu, ono zase na špici řádí duo Vokolků a v této stojce je to docela bolestivé …takže stopka dnešního závodění, vydrželi jsme 1:06h.
Hmm trochu blbé je, že jsme vypadli jen my dva
, že by Břežanská Osma II? Balík je v trapu a za námi bude určitě 10-15 minutový zásek na nějakou grupu, Coleman to taky moc dobře ví a při představě dalších 4 okruhů jedeme jako na výlet. Až když nám zvoní do posledního okruhu, najednou Coleman nastupuje, no to je mazec, to jsem si myslel, jak to pěkně dokroužíme a on panáček ještě snad chce závodit
. Uff zase do plných, vůbec se mi nechce, ale před Kliměticemi už mu dýchám na záda a před Prosenicí si nás docvakává dvojice, která to taky vůbec nešetří. No hezký, znova šrot, který v magnetu do Prosenice nestráví Coleman a já se řítím s těma dvěma do cíle. Ale stojka do Suchdola už je pro mě jen propagační, dvojka si to rozdává spolu a já si jen hlídám, aby mě nedocvakl Coleman, který se nějak zmátořil a ještě zezadu kouše. A hele jen co se vydýcháme, je tu Kubajz, Mirek Zbuzek, Radim Skála a další. No tak to bylo o fous
Léňa –
Bolelo to, tak to má být!
Nemělo smysl držet smutečný prapor po odložení našeho ŠOSu, takže jsem díky nabídce Kajmana na odvoz odjel na tradiční Dabu do Prosenice. Moc jsem se těšil především na Mářu, s kterým jsem se „motivoval“ minimálně měsíc před závodem. Včerejší Břežanská osma mi vzala až nečekaně hodně sil, jen jsem se modlil abych vůbec dojel do cíle.
Při rozjíždění v Prosenici se ozvaly naprosto ztuhlé nohy, síla byla pryč, až mi bylo smutno, že to bude průser. K tomu všemu bylo sotva deset stupňů, studený vítr, oproti včerejšímu letnímu počasí zhoršení o 100%. Nedá se nic dělat, Mářa je tady a nedám svou kůži lacino!
Na startu je mnohem více rakeťáků než normálních s láskou jezdících lidí o tempo bude postaráno nemusím mít obavy, že bych se nezahřál. Mářa vytahuje krásné vysoké ráfky, je rozjetý z cesty na závod, bude to bolet, těším se jak malý kluk. Oproti minulým ročníkům je rozdíl v dojezdu do cíle, cíl není v Prosenici, ale na vrcholku stojky v Suchdole, to znamená, že nejhorší kopec na trati pojedeme devětkrát….
Odstartovalo se v poklidu, což bohužel znamená, že vepředu je spoustu pacientů a musím se mít hodně na pozoru aby mě nesundali. První stojka v Suchdole nás moc nezredukovala a ti co odpadli se do magnetů zase vrátili, v mém okolí se velmi aktivně pohybují Kajman s Kolíkáčem, Mářa je také na dohled, nohy mi zatím jedou, bude to dobré.
První únik pětičlenné skupinky dost zrychlil naše tempo a začíná se závodit, fouká většinou z boku, začíná klasika, boj o místo v závětří. Několikrát jdu radši potáhnout špic, je tam přece jen bezpečněji a užívat si společnosti kluků z Vokolků Jirky a Davida, dvojice z KPO Vítek s Robertem je také příjemné, jen mi tady chybí legendární Míra Zbuzek!
Vjezd do druhého okruhu tahá na špici závodník Kajman, Kolíkáč se zase větrá na rovince a v magnetech, kde jede hodně na straně, vedle balíku, místo aby byl zakuklený společně se mnou, nevím jestli má tolik sil nebo jen dělá klukoviny.
Ve třetím okruhu se poprvé nastupuje v Suchdole a už definitivně ztrácíme turisty, čímž se jízda ve skupině (je nás tak třicet) stává bezpečnější, můžu se věnovat jen sledování Máři. Nohy jsou stále lepší a lepší, ještě jsem od startu nemusel shazovat velkou.
Při vjezdu do pátého okruhu pouštíme veterány před sebe, vjíždějí do posledního okruhu a nemá smysl se jim tam plést, chápou to všichni až na jednoho dlouhána z Sp kolo, který jede až za Prosenici s nimi, je čas zregenerovat, pokecat s kolegou v dresu Bassa na mě dobře známém Focusu, jméno bohužel neznám, ale Malina díky Sázaváku určitě ano.
V šestém okruhu poprvé registruju, že tady není Kolíkáč, už máme za sebou pár nástupů je možné, že jsme ho někde zapoměli, ale Mářa je stále tady a jeho hlášky s ním. Poprvé se také dostávám do neplánovaného úniku, jen jsem se zaháknul za zadní kolo Roberta Míla a z ničeho nic jsme odjeti… Robert samozřejmě neměl chuť to táhnout sám, tak se velmi rychle vracíme do bezpečí stále asi patnáctičlenného balíku. Čas na regeneraci už není, jen se závodí, nastupuje se na větru, v magnetech, ve sjezdu, prostě peklo a jen hákuju. Před Luhy do mého zadního kola najede nějaký blb a ještě držkuje, že to je moje chyba, přitom už mlel z posledního a jak se kejval tak to prostě neuřídil, naštěstí se vše obešlo bez pádu.
V nájezdu do sedmého okruhu nastupuje Jirka Rozvoda ve stojce do Suchdola, mám smůlu, že borec přede mnou to prostě nedává a musím přibrzdit, po tomto přibrzdění už nemám moc sil na další akceleraci a výraznější zrychlení, na vrcholu u hospody začínám ztrácet tak deset metrů. Před sebou vidím ve skupině Mářu, toho si přece nenechám ujet, dále vidím za sebou Petra Bartoše jak hází flintu do žita, řídím se radou: Nemůžeš, přidej! Házím velkou, jedu na mlhu v očích a ještě před dalším nástupem ve sjezdu se do skupiny úspěšně vracím. Už se nastupuje docela pravidelně, jsem překvapen, že Mářa jede lehce a začínám se loučit s myšlenkou na dnešní zaříznutí tohoto bikera z Budějek. Před Luhy ještě dostávám čočkovou od Davida Klímy, že nejedu až na špic, prostě na to už nemám. Ještě v Prosenici jdu na špic abych trochu zmírnil tempo, ale bez úspěchu, všichni se provalí kolem mě a mám co dělat abych se zařadil. Ještě mě čeká má labutí píseň na konci hlavní před odbočkou na Suchdol, kde jsem na špici a díky tomu, projíždím zatáčku bez povinnosti brzdit a získávám asi čtyřicet metrů náskok a vedu závod! Jenže už v prvním hupu je jasné, že tady bude má konečná, ještě to s klukama sjedu a najedu do stojky, ale jakmile vstanu, úplně cítím jak mi zdřevěněli nohy a už nešlo točit. Shazuju na kašpara, kašlu na to, prostě to nejde. Ještě se nechám vyhecovat Kajmanem, který mi krásně zvoní do posledního okruhu, díky tomuto zrychlení vidím, že odpadl také Mářa s borcem z Bassa a ještě někým, ale mám na ně minimálně 150m ztrátu, nohy kyselé jako znojemské okurky, je to v háji.
Zůstávám sám, za mnou nikdo a Mářova skupinka odjíždí, vítr se mi zakusuje stále víc a víc do všech svalů, nechci se jen tak vzdát, tak si pěkně dávám a trojičku začínám pomaloučku sjíždět. Bohužel na nejvíce větrné rovině před Luhy, je už ztrácím z dohledu, škoda nechybělo moc. Do cíle to jen dotáčím, ještě musím pogratulovat Mářovi, jel výborně a dnes jsem na něj neměl. Mrzí mě také neúčast Kolíkáče v mé blízkosti, kdyby se více zašíval a byl u mě jistě by to dopadlo jinak, nohy na to měl.
Jsem moc rád, že jsem si fakt hezky zazávodil, bolelo to a tak to má být, porážka od Máři mě mrzí, ale to je jen další motivace, do dalších kilometrů.
Mirek –
Jako trénink to bylo dobrý
DA-BA Prosenice. 8 okruhů. Poslední dobou spíš ladím na běžecký maraton, kilometrů na kole je pomálu, tak jsem dneska od závodu žádný extra výkon nečekal, jel jsem spíš potrénovat ve skupině. První kolo se začalo hodně svižně, první hup do Suchdola jsem přežil relativně dobře, ale na konci balíku, vepředu hned někdo začal odjíždět, takže jsem jel slušnou kaši, abych tam vydržel. Dva brdky za Kliměticema už toho mám akorát a když se odbočilo doprava do toho magnetu na Prosenici a začalo foukat z boku, tak byl můj osud zpečetěný a já se pakoval pryč. Moje účinkování v balíku trvalo necelých 7km, bída, posledně jsem uvisel tři kola
No ale dala se dohromady skupina, asi osm lidí, Michal Stark, David Marek, Radim Skála a další, ale nejelo se, o smysluplném střídání nemohla být řeč a že bysme rozjeli kolotoč, tak to už bylo úplné scifi. Takže nás ještě zezadu dorazili Kubajz a Michal Skopeček. No a komedie pokračovala dál, nestřídalo se, kopce šrot, rovina brzda, kdy se každý dával po kopci dohromady. Nohy po běžeckých objemech bolely, čekal jsem, že nám čelo dá rundu a budeme to mít kratší, na to ale kupodivu nedošlo. Tak jsme to nějak chaoticky obkroužili, poslední kolo už se taktizovalo a nejelo. V Prosenicích 2,5km před cílem nastupuje Kubajz a chytá se ho Michal Skopeček, já to tempově sjíždím a do sjezdu máme nepatrný náskok, ve sjezdu nás ale stejně sjeli. Hlídám čelo skupiny, v prvním hupu před cílem nechávám velkou a silově to vyrvu nahoru a koukám jako blázen, že mám asi 20m náskok, kratičkou rovinku před závěrečnou stojku snažím trochu odpočinout a čekám, že mně ještě docvaknou, ale náskok mám furt a tak už do toho dávám všechno a v tý stojce už to nějak domotávám do cíle. Z naší grupy první, no tak na to bych si nevsadil někdy ve třetím kole ani halíř, to jsem byl rád, že točím nohama. Na vítěze ztráta počítám tak 14 minut, asi dvě minuty před námi groupe Kolíkáč, ten vydržel s čelem 4 kola. Kdyby se normálně střídalo, tak bysme je možná sjeli. No vzhledem k najetým kilometrům spokojenost, jako trénink to bylo dobrý. Cestou zpátky v autě ještě chytám regulérní hlaďák a tak Sedlčanská Benzina to jistí a kupuju Colu bez cukru a margotku, abych nějak dojel domů
Radim –
Bolí to i vzadu
V neděli 1.5., den po Břežanské osmě jsme namísto zrušeného hromaďáku Šlap okolo Slap (UAC) zamířili s Přemkem na hromadný závod Povltavské ligy DA-BA, konkrétně Suchdolské okruhy. Jednalo se o první letošní podnik této soutěže a jelo se po trati se startem v Prosenické Lhotě, dále přes obce Prosenice, Bříšejov, Suchdol, Klimětice a Luhy zpět na místo startu, to celé osmkrát. Vlastně místy i devětkrát, protože cíl nebyl v místě startu, ale až zhruba po polovině dalšího kola na konci nejprudšího stoupání v obci Suchdol (celkem 77,9 km). Sám pořadatel uvádí, že se jedná o náročný, kopcovitý okruh, ale to jsem si přečetl až později. Na startu jsem věděl pouze to, že okruh měří nějakých 9,4 km a pohybuje se v nadmořské výšce 390-460 m.n.m. s celkovým převýšením cca 170 m na okruh. Ono samotné to ještě nezní tak hrozně, ale ...
... když se k tomu dodá, že jsou na tom devítikilometrovém okruhu celkem tři kopce, navíc jeden s cca 14%, a že se k tomu jede opravdu rychle, tak pak to začne i takhle na papíře bolet podstatně víc. Na startu se v naší kategorii sešlo 33 závodníků, což je prý na poměry této ligy dost a zjevně to bylo dáno tím, že si tento závod zvolila řada jezdců (včetně mě) jako náhradu za zrušený UAC na Slapech. Po startu se na nic nečekalo a jelo se hned hezky od podlahy, první Suchdolský kopec i následující horizont na Klimětice (zde jsem zahlédl, jak se na čele větrá asi čtveřice jezdců a za nimi jako stíhací skupinka byl Přemek s Vítkem Černým z KPO) jsem ještě vydýchal, byť na úplném chvostu hlavního pole. Za Kliměticemi se to na chvíli dokonce celé sjelo, ale pak přišla otočka do mírného kopce a silného protivětru, chytil jsem tam asi 5m díru, a to byl můj konec v první skupině. Společně s Mírou Zbuzkem z CK Záluží jsme se chvíli pokoušeli balík dojet zpět, ale někde za obcí Luhy jsme definitivně rezignovali a čekali, kdo nás zezadu sjede. Netrvalo to dlouho a dojela nás taková menší skupinka, ve které byli i asi tři jezdci ze starší kategorie, kteří jeli jenom pět okruhů. Jedním z nich byl i Michal Stark z Dukly, člověk, který jezdí závody jen s jednou nohou (bez protézy). Vidět ho, jak láme ten 14% kopec v Suchdole, ve kterém měla většina ostatních zdravých jezdců co dělat, byl opravdový zážitek. Někdy v průběhu pátého kola nás zezadu dorazila dvojice Martin Kubín a jezdec v dresu Alltraning.cz/Lawi, v cíli pátého kola se odpojili starší jezdci, a my v sedmi lidech jsme objeli ten zbytek až do cíle. Škoda jen, že se nejelo moc konstantní tempo, pod kopcem vždy někdo nastoupil, horko těžko se to pak nahoře sjíždělo zase dohromady a následně se pokračovalo třeba 25km/h po rovině, aby se do dalšího kopce najelo opět třicítkou. No moc jsem to nechápal, ale ani neřešil, byl jsem prostě rád, že se nějak držím a hlavní moje starost byla, abych nezůstal jako odpojený vagon sám někde mezi poli. Navíc mi začalo něco příšerně skřípat v kole, což na psychické pohodě také moc nepřidalo. Ale největší potíže mi činila Suchdolská stojka, krátká, ale prudká, takže se jezdila silově a pěkně rychle, prvních šest sedm kol jsem v ní pěkně trpěl, několikrát jsem zde nabral ztrátu a za horizontem to pak horko těžko sjížděl. Při nájezdu do posledního kola jsem si však všiml, že většině ostatních to zdaleka nejede tak, jako v předchozích kolech, a že už ani nemusím jet úplně na krev, natož abych za horizontem něco sjížděl. V posledním kole zkusil Kubajz nastoupit už v Prosenické Lhotě, ale nakonec se to až na jednu výjimku sjelo zase dohromady a rozhodoval spurt do té stojky. No spurt to v pravém slova smyslu už ani nebyl, prostě šlo o to, vůbec se nějak dostat nahoru a pokud možno dříve, než soupeři. Jel jsem to zhruba stejně jako už několikrát předtím, když jsem přitom povlával na chvostu skupiny, ale v tomhle posledním kole už měli všichni dost, takže najednou koukám, že se sunu do cíle na druhém místě ve skupině! Stopky se zastavují na 2:20:23h, což činí průměr 33,3 km/h, a to na tuhle trať není zase tak úplně málo. Každopádně na vavříny to opět překvapivě nestačilo, i když třeba Přemek byl tentokrát hodně blízko.
Musím říct, že mne docela překvapila náročnost a zejména rychlost závodu, řekl bych, že jsem byl v cíli vyřízený více než na Doksech, byť délka závodu je prakticky totožná. Tak aspoň doufám, že na Doksech už tolik trpět nebudu!
Kompletní výsledky zde:
http://www.da-ba.com/314000%20discipliny_silnice_0013_pros-lhota.htm
