Akce Sudety Tour 2012

Akce Sudety Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2012-06-03.

Nejdelší varianta má délku 170 km.

:: Propozice :: Mapa a profil :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: report Roadcycling :: foto Bitnar :: foto Kocian :: foto Šulc

Historie: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011

• Chose – sudety za VŠ
  
  Na sudety se přihlašuji už někdy koncem dubna, ještě bez názvu klubu, jedním mailem na redpoint je ale za mé jméno dopsáno klub: CK Vinohradské Šlapky. Nemám ještě orage dres, takže okolní závodníci nebudou vědět s kým že to závodí a nebudou si moct říci: na Bišík nám ujel Chose z Vinohradských Šlapek.
  Do Teplic přijíždím už v sobotu večer po týdenní sportovní cylodovolené v Kaprunu. Nechtělo se mi dopředu zařizovat ubytování a ani řešit něco na místě a tak po vyzvednutí startovní tašky rozdělávám stan v místním parku a jdu spát.
  Ráno se probouzím před sedmou do modré oblohy, natlačím do sebe ovesnou kaši s banánem a postupně provádím všechny před závodní a ranní rituály, oblékám si krátký krátký a vestu. V cíly mi pak bude zima, ale to je mi teď jedno. V pul 9 se jedu zařadit na čelo druhé vlny, už tam jeden stojí, z dálky poznávám dres Hisportu a Wattmetr , ano je to Kajman, známý z Koloděj. Probíráme avizovanou frontu oblačnosti, za chvilku přijíždí Dreamer. Už dopředu říká že v loni to nejel a bude se muset nějak protlačit dopředu v těch nervózních 40 km. Vím že nehází lehkomyslně slova do větru, umí to pořádně rozjet. Dopředu, do první vlny kolem projíždí Kolíkáč a řadí se někam do první 30tky. Start je společný s krátkou, a tak přede mnou 150 lidí a za mnou 300, to je na mě strašný maso, nemám jízdu v pelotonu tak pevně v rukou a dostávám z toho lehké obavy. Z nich mě vyvádí výstřel ze startovní pistole, lekám se, ale ještě několik vteřin trvá než se pozvolna odrážím a zacvakávám tretru. Překvapuje mě jak se jede už od začátku rychle. Já doufaje, že se pojede z kraje lážoplážo jako v loni, jsem se ani moc nerozjel, čehož posléze lituji. Po projetí úvodních kostek se snažím držet Kajman, prvních 15-20 km držím pořád okolo 150 místa, vlivem strašlivého tempa ani tolik nevzniká efekt prakové gumy, ale cítím že tempo přepaluji a začínám se pozvolna cedit lehce nataženým balík. Kajman mi mizí, okolo před chvilkou profrčel po levé krajnici Dreamer, posléze Mišutka je vedle mě, toho se musím držet stůj co stůj. Byl by pro mne zárukou kvalitního umístění, jenže tak na 35 vzniká menší dirka, snažím se to stáhnout, dociluji ale jenom toho že mě začínají brát křeče do břicha, nedá se svítit, musím zvolnit. Nabalují se okolo mne závodníci, kteří už jedou volněji a tak to v závětří pozvolna rozdýchávám. Přichází 40 km Honský pas, držím se dvou Veltěžáků, v jednom poznávám Ondru Váchu, překvapuje mne že se mi jede celkem dobře a nedělá mi problém se jich udržet. Z kopce mi pak kolo jede více než ostatním a získávám k dobru tak 50m, mišelinky vy jedete. Nechávám se ale pak dojet, před sebou nikoho nevidím, chci si vorazit, zařazuji se do skupinky 10 lidí a jedeme přijatelným tempem, druhý kopec přejíždíme v poklidu, jen lehce se to potrhá, ale potom zase sjede. Všichni tak nějak víme co nás čeká za pár kilometrů, pověstné kostky na Vysoké Srbské, když pod ní najedem tak jen ze zadu slyším: tak pojďme do stěny.také kdosi říká, že není hanba vycvaknou a vyjít po svých. Našteluji převody na 34-21 a jdu do toho. Po 100 metrech tam cinknu 23 a pak 25ku a konstantní rychlostí 7 km/h se šinu nahoru, síla je k tomu potřeba a nožky zabolí. Neprší, kosky jsou suché a názor s vycvakáváním nesdílím. Jsou tu povzbuzující diváci, což se mi moc líbí proto před vrcholem zrychluji a odměnou mi je potlesk, příjemně to zahřeje, že to naše mordování také někdo ocení. Na občerstvovačce pak nacházím kelímky s birellem, neváhám a několik jich do sebe naklopím, to je to co jsem potřeboval beru jonťák a vodu, ještě do sebe hodím banán a maže se dál. Netrvá to dluho jsme prakticky zase všichni pohromadě, je i čas prohodit pár slov z Veltěžákem o vzniklé situaci, je nás tu celkem 12 z toho 3 jedeme dlouhou a 9 krátkou je pro to abychom zvýšili tempo, roztočili pořádnej kolotoč a pokusili se dojet skupinku před sebou, kde cítím Mišutku. Snažíme se to zformovat a přesvědčit krátké aby spolupracovali. To se mám sice daří, ale tempo není podle mých představ, každý je na špici dlouho a tím zpomalujeme. Navíc na Bezděkově ztrácíme Ondru a jednoho kraťase a v pátém kopci hlásí druhý Veltěžák křeč, a tak jsem zbyl sám. Na vrcholku kopce nabíráme slečnu z krátké, tak to bude alespoň těch 15 km na rozdělení tratí veselejší, když je delší rovinka, tak si vyjedu, ohlédnu se jestli za sebou někoho neuvidím, ale nevidím. Jsem zklamaný z toho že jsem se neudržel ve výkonnější skupině před sebou a teď z Teplic pojedu časovku. Kraťasové před Bišíkem trošku povolí, ja sním housku se sýrem, co si vezu z občerstvovačky, ostatní se mi diví proč se takhle láduju před závěrečným kopcem, tak vysvětluji že to mám do cíle ještě 80km, začínají mě litovat že oni to maj za pár a já teď pojedu sám. Jen tak pro sebe si mrumlám že lituju já je, oni nepojedou Krkavčinu, Odolov ani Závoru, asi netuší o co přicházejí. Jak odbočí, dávám si gel, je pěkně hnusnej,fuj, zapiju to jonťákem zalehnu pořádně na řídítka a jsem připraven se třeba uhnat, jen abych někoho dojel. Po tak 5 km pořádný dřiny na delší rovince vidím na konci se mihnout barevný dres, to mě nakopne a v Adršpachu je mám. Po chvilce mi říkají že tu žádné kule nejedou a čekají až je sjede nějaká skupina se kterou se svezou. Tak si chvilku odpočinu, vlezu si na špici a tahám co to dá, všichni se poslušně jak vagónky vezou a poměrně s přehledem se mě drží, občas mě někdo vystřídá a připadá mi že jedeme poměrně solidní tempo. Po tak 10 km se otočím a vidím že nás je tak 25, 15 lidí si nás dojelo, tak to bude veselejší a bude s kým závodit. Navíc se před nás řadí motorka a posléze mi dochází že je to náš skupinový regulovčík a usměrňuje před námi dopravu. Před Kravčinou se za mnou ozve nazdar Pepo a on to starý dobrý známý Martin Knytl z Polarshopu z MTB maratónů za chvíli hází vtípek jak hobluju toho španěla. Mi to před chvilkou spadlo pod malý tác, sice jsem to za jízdy nahodil ale teď se trochu bojím aby se mi to nestalo znovu. Není zbytí, musím dát na malou a trošku začít mrskat nohama, povedlo se , na velkou dám až nahoře. Teď už do kopce určujeme tempo jen tři a zbytek se postupně trhá, po jednom postupně ke konci krkavčiny dva odjížděj, ale nechávám je bez povšimnutí, vidím že za mnou je tak 7 lidí a s nimi je bez problémů sjedeme, tak se potom i děje. Potom si nás ještě sjede několik lidí a před Odolovem nás zbývá tak 15. do kopce to vedu a tak si věřím že nejinak tomu bude i ve třech zbývajících kopcích. Dva nejaktivnější ale zase trošku odskakují, udržuji si od nich konstantní vzdálenost
  A nechávám to takto být a jen občas pozoruji kdo všechno odpadá za mnou, nakonec nás nahoru dojelo 5. beru si kolu vodu a banán a pobízím ostatní že musíme jet aby nám ti dva moc neujeli, hravě je docvaknem a pelášíme pod závoru, v serpentinách se opět děje to samé, ti samí dva borci se pokouší ujet, tentokrát to ale nenechavám jen tak a háknu se za ně. Ve třech tak kroutíme serpentiny a pekně se vzdaluje ostatním, ten kopec se mi zdá nekonečný, každej ale někde končí a na vrcholku máme už solidní náskok. Domlouváme se proto že při dobré spolupráci nás 4 za mirného klesání obtížně dojedou a že je lepší dojet pod bišík ve třech než v 7. Pádíme tedy do Teplic co to dá. U teplických skal mi je jasné že nás už nedoženou a navíc jeden nestačí zběsilému tempu a odpadá. Dávám si posledního karbošneka, kterého jsem si šetřil až sem a ve dvou najíždíme na Bišík, tady už buď jak buď. Jelikož jsem celý sjezd myslel na to abych nedostal křeče v posledním kopci jako v loni tak se mi zakusuje do pravé vnitřní strany stehna taková lehká křeč, která postupně zesiluje a tak se snažím nohy všelijak propínat za jízdy aby to ustoupilo, sláva křeč je pryč ale borec stále zamnou, proto do toho začnu víc šlapat a postupně se mu vzdaluji a najednou vidím na zemi nápis 2km a před sebou jednoho závodníka, lehce o dojíždím a předjíždím 1 km před cílem. Cíl protínám sám minutu před dalším na 122 místě v čase 5:19:51, o 20 minut jsem se zlepšil oproti loňsku, s výsledkem jsem spokojený, i když mohlo to být i lepší. V cíli čekám asi 5 min na Martina a probíráme závod, ukazuje mi jak včera vylepšil řadící páčku šroubovákem, fotí nás tam i fotograf, pak ale jedu na guláš a na pivo. Hned jdu ke Kolíkovi a sděluji mu své dojmy, z mého prvního závodu za Vinohradské Šlapky. Obdivuji Dreamera jak zajel skvěle. Mišutka byl sice nespokojen ale nevím s čím. Blahopřeji všem ostatním VŠ k dosaženým výsledkům. Smekám před Hankou Doležalovou jak jezdí. A já, nezbývá než trénovat a v oranžovém tu stovku pokořit. Ještě si prohlížím zlomené karbonové kliky od závodníka z Varty a za deště sjíždím dolu k autu, oblékám se do suchého a unavený jedu domů.
  Sportu zdar a cyklistice zvlášť
  
  
  
• Dreamer – Sudety Tour - 10 minut za Hruskou
  
  Ukol od Leni znel jasne, predem se omlouvam ze to nevyslo, snad nebudu muset vracet teamovy dres! :) Ale pekne poporadku a pekne "za tepla" ve strucnosti jak jsem dnesni masakr zavod videl!
  
  V sobotu vecer trochu zmatky jak s dopravou nakonec s Kolikacem domlouvame detaily, spat jdu v 22h a vstavam v 3:30 no fakt nic moc. U Kolikace stavim s autem v 4:45 venku kosa, nikam se mi moc nechce. U Penny na Zahradnim Meste prekladani kol k Jirusovi a jeho kamosovi, v ramci ekologie jedeme ve 4. Cesta pohodava, pred Hradcem ale pry dochazi benzin. Jsem v klidu, kluci moc ne :) U Alberta hadice nestrika, aha pumpa otevreno 7-22. Kluci jsou nervozni vic :) Pak nakonec pumpa naleznuta a jedeme dal. Rano jsem zkoumal radar, no nejake srazky se blizi, ale po Doksech uz dest zas chvili resit asi nebudu.
  
  V Teplicich jsme nejak v 7:15, nahore v cili parkujeme pekne primo ve statku kde je odpoledne obcerstveni. Slunce sviti a zacina trochu hrat, ale kosa je fakt velka kolem 9stupnu a jak jsem rozehratej z auta moc se mi nikam jet nechce jeste kdyz jsem nevyspalej. No nic jeste neco rychle dojist, dopit, zajit na WC a hned je nalada lepsi. Sjizdim na start kde se radim v 8:30 na celo 2. vlny. Bohuzel jsem loni nejel a tak nemam prvni vlnu, noo to asi nebude sranda, zavistive koukam na Kolikace jak si v klikdu v 8:40 jde na celo prvni vlny. Ale preju mu to! :) Moc jsem se nerozjel vlastne vubec protoze sjezd z ciloveho kopce na start se za rozjeti povazovat neda :)
  
  9:00 prask pistoli a uz to leti! No jede se hned docela srot, trochu se propadam ale za mestem uz drzim pozici a snazim se jit dopredu. Skoro to vubec nejde prede mnou tak 150-200 lidi blee :) Periferne hlidam kamose z Kanaru ktery je biker a je v tomhle sikonvnejsi ale ani on se moc neposouva. Skoro porad jedu uplne vlevo u skarpy a obcas se povede popojet. Obcas auto v protismeru nebo zuzeni, kdy se opet da kousek popojet. Kousek prede mnou i Petr Swaczyna i on mel problem se dostat uplne dopredu. Po pulhodine konecne vidim dres Kolikace a dalsich lidi s kteryma bych tak nejak mel vykonnostne jezdit. Zatahlo se, ochladilo ale tak 15-16 st asi je, par kapek pada ale na nejaky velky dest to nastesti nevypada.
  
  Jede se porad total podlaha po hodine jsem si snad jednou loknul vody to je cele. Holt jmena jako Hruska, Cink a dalsi profici na startu dela sve. Takhle se jede az na Honsky pas kde je prvni delsi kopec a trochu se to cedi a ja tak konecne muzu naplno dopredu. Hned se dela dira, Kolikac s Jirusem trochu odpadaji. Ve sjezdu nas ale po par km sjedou. Takze porad tak 120-150 lidi tvoricich prvni balik.
  
  Pak prijde Vysoka Srbska, no zas tak hrozny mi to neprijde, proste jsem za ty 2 roky nekde jinde s vykonnosti, takze ano boli to, ale vylamat se to da, Pancir je prudsi Z kopce mi to skoro ujede ale nejak se jeste dockaknem na rovince a na Bezdekov jedeme jeste v baliku, tam myslim odpada Jirus. Pak ale nekdo nechava na horizontu diru a dalsi rovinku pod kopec na Velke Petrovice sjizdime Peloton ale uz se to nepovedlo vidime je kousek pred sebou ale ujizdi to ujizdi blee :) Velke Petrovice je vlastne takovy dvojkopec po prvnim nasleduje kratky clenity sjezd a ostra leva, kde je je voda na mostka tak jedu rovne a malem nestiham odbocit vlevo ale stacim shodit na malou a pres travu se tam dostanu :) Tam uz mam toho stihani baliku a lidi co z nej odpadavaji dost, pred nami par dvojicek, trojicek mam chut vyrazne zvolnit ale nejak se kousu a snazim se dostat jeste o jednu dvojicku lidi dopredu. A delam dobre balik nam samozrejme uz finalne pro tuto chvili ujel ale davame se dohromady asi 5-6 lidi a jedeme.
  
  V rozdeleni trati dojizdime dalsi 3 lidi a smerem na Adrspach nas jede asi 7. Uz se zvolnilo, konecne muzu trochu pit a cpu do sebe gel. Mam ale mensi krizi a moc nestridam, doted jsem sjizdel celo asi tak 20x takze tech nastupu uz bylo az presprilis, nohy tezknou. Na 103km je Krcmov kde dostava jeden z nasi skupiny od jeho auta info ze celni balik neni moc daleko pred nami! Jedeme tedy opet srot, chvilku se svezeme za nejakym autem, moc fer to samozrejme neni ale vystupte si kdyz vsichni ve skupine jedou. Uz to ale bylo v momente kdy byl balik nadohled, za chvili mijime doprovodny auta nekde na 108km jsme opet v celnim baliku, jeee!
  
  Je tam dost lidi jeste tak 60 to jsem necekal tak jsem rad ze tu jsem, preci jen bych cekal ze do TOP50 bych mel maratony zajizdet, ale na tomhle je vzdy nejvetsi konkurence takze ani horsi umisteni neni ostuda :) V baliku se jede uz lepe, na Krkavcinu par lidi odpada ja jedu pekne tempo, v sobe dalsi Carbosnack a je to znat neodpadam. V baliku se tedy pak svezu az pod bajny Odolov, ve sjezdech mam samozrejme porad trochu problemy a jsem na chvostu, ale ted uz se nejede tak rychle ze bych to s par prislapnutimi nezvladl.
  
  Odolov jedu na 34x25 ty nej pasaze, par lidi za mnou, vetsina prede mnou :) Cele se to nadeli na male skupinky. Dle vysledku jsem mel nahore ztratu 1,5minuty. Nahore se jeste hecnu i kdyz jedeme jen ve 2 ale kus dal je pred nami asi 5 lidi ty by bylo dobre sjet. Ve sjezdu se to s vypetim dari tak super, je tu nekdo z Kolokramu s temihle dojet tak bych to mohl dat pod 5h! Citim hodne nohy, krec sice nemam, ale ze sedla musim hodne opatrne :) Chvalec se bojim jestli vydrzim s nohama, protoze hlava i telo jsou ok, zadnej hladak, nebo malo piti, jen nohy zatuhly. Chvalec nakonec zvladam se cti sjizdime Bedu Pruchu ktery asi odpadl ze skupinky pred nami.
  
  Do Teplic pak jedeme, spis se setri sily na final kopec. Jeste davam posledni gel co mam a uvidime, uz je mi tak nejak jedno jak nahoru pojedu. Zacinam pozvolna testuju co nohy. Krec neni tak postupne pridavam a par lidi ze skupiny odpada. Celo nasi skupiny se ale take trha a nabiram uz ztratu kterou nesjedu. VE finisi me ospurtuje kluk z Lawi ale asi jen diky tomu ze mi tam vjelo auto jinak bych to uhajil! Podle vysledku bylo mezi 31. a 43. mistem kde jsem skoncil pouze minuta rozdilu, to je pekny, kdyz vezmu kolik sil jsem zbytecne vydal sjizdenim v uvodu a po sjezdech.
  
  Prset zacalo pul hodiny po dojeti, nakladama kola a jedeme zpet, teplomer ukazuje 13 stupnu, v PRaze neprsi a je 24 tak pocasi dnes meteorologum moc nevyslo! Zavod pekny zajel jsem maximum co jsem asi mohl zajet, mozna o malicko vic nez jsem od sebe cekal. Sudety se povedly a ztrata pouhych 10minut za viteznym Hruskou je slusna vizitka!
  
  
• Ivča – Sudety tour – další maraton v řadě
  
  Na Sudety jsem odjížděla s malinko zvednutým sebevědomím, že se nemusím bát viset první úprk startovního pole, který mě dříve děsil. V neděli ráno odjíždím do Teplic nad Metují, kde mám sraz se Strejdou, který mi vyzvedl startovní číslo. Jedeme se rozjet a potom hurá na start. Hned vedle mě se staví pan Mišutka, někde poblíž Strejda, Fousáč, Fenix a soupeřka z Mamuta Petra Kotlářová se svými 2 dvorními domestiky manželem Lubošem a tentokrát i dalším kolegou z týmu.. Startovní výstřel a balík se pomalu rozjíždí. Tempo je jako obvykle příšerné. Jednu chvíli začínám odpadat, ale Strejda mě dotáhne do balíku s Kotlářovými. (Strejdo moc děkuji) Jede se dost rychle, ale ve skupině se to nechá vydržet. 40 km zvlněného terénu. U Otovic prohodím pár slov s kamarádem z Náchoda. Před Broumovem dojíždíme Fenix. Jedu stále za Petrou a ta za Lubošem. Při výjezdu na jeden brdek v Broumově Petra i Fenix zaváhaly a tím se dostávám před ně. Valíme to na Pasa a já poprvé v životě vidím zaváděcí motorku pomalejšího balíku. Nevěřím svým očím. Dokonce neodpadávám hned v první části kopce, ale až těsně pod vrcholem. Ve sjezdu si sjedu skupinu cca 8 lidí z krátké a ještě je s námi týmový kolega Petry. Držím se skupiny zuby nehty. Nechci jet sama, ale v kopcích jsou chlapi lepší. Držet se jich mě stojí dost sil. Přichází Srbská. V mém případě trochu ostuda. Hlava nechce poslouchat a tak dnes poprvé sesedám z kola. Skupina samozřejmě nečekala, ale na bufetu se daří chytit dalších dvou človíčků. Podobným způsobem kdy v kopcích se seskupení rozpadne a po rovinách se vytvoří jiné pokračujeme do Teplic. Pod Bišíkem jsem za necelé 3 h. Z toho mám docela radost. Ze trojice, ve které jedu se oddělil chlapík z krátké a dál pokračujeme ve dvou. Chlapík jede super tempo, malinko prostřídám a pokračujeme mírným stoupáním k Adršpachu a dál po trati. Před sjezdem do Dřevíče nabíráme ještě další 4 človíčky a svištíme pod Rokytnický kopec. Tempo je opět velmi slušné a na 120 km jsme cca za 4 h. Začínám cítit křečky a únavu. Asi přece jen ten začátek byl moc rychlý. Celá skupina zakufrovala na bufetu, tak jedu napřed, protože mi to do kopce už moc nepojede. Z Krkavčiny vytočit nohy a sešup do Rtyně. Tam už mám hrůzu jak dopadne Odolovák. Bohužel nic moc a dnes již potřetí chůze. Na bufetu už mám Kotlářovi v patách. Před posledním stoupání už jsou přede mnou a já vůbec nemám sílu je viset. No nic, dnes si pozice na podiu vyměníme. Do kopce mě před sebou svým povzbuzováním tlačí nějaký závodník, který mi nabídl hák do Teplic. Jel výborně. Já se musela oddělit v Adru při křečích do obou nohou. Pod Bišík dojíždím sama. Poslední kopec a hurá cíl. Po cestě vzhůru ještě předjíždím jednoho nešťastníka, který se motá ještě hůř než já. V cíli si podáme ruce s Petrou. Dostanu od ní čočku, že si jezdila maratony na pohodu a letos že v cíli sotva stojí na nohou. Tak aspoň něco ;-)
  Několikrát mně v hlavě problesklo, že ty maratony budou letos asi trochu více bolet než loňský KŠ. S Petrou jsme vyrovnané a tak je to souboj od startu až do cíle.
  
  
• Kolíkáč – Nucený transport
  
  Díky první vlně vcelku bez tlačenice vyletíme z Teplic, tlačím se ke špici a zatím se daří, velká jména okolo mě, někdo již v úniku, dostal jsem se na úplné čelo a teď to jen udržet . Je to hukot, nestačím nic sledovat, jen držet správnou stopu … Po asi 10km letu se ale začínám nepochopitelně propadat, není to o moc, ale nejsem schopen se znovu vracet ke špici, prostě toto musím nacvičit, sice nevím kde, takový balík nikde moc nejezdí , prostě jen v té makovici se přepnout. Jirus kousek ode mne, už sem přilítla šumavská stíhačka Dreamer, který hlásí, že na této pozici to už stačí, ale před námi je určitě přes 100 lidí, teď už je hodně nesnadné se propracovat dopředu, silnice natřískaná od kraje ke kraji, navíc auta proti a nečekané překážky zprava zleva, no smrad ze špalků je příšerný. První magnety nebo ostré zatáčky peloton natahují a my bohužel vlajeme jako na gumě ... jsem prostě tragéd.
  Takže když najíždíme do prvního vážnějšího kopce na Honský pas, nejsem vůbec v pohodě, kopec přetrpím, jedu tempo borců, co jsou okolo mě, nejsem schopen zrychlit ... takže se nemůžu divit, že ve sjezdu už jsou mnohametrové díry a čelo i s Dreamerem a Jirusem fuč. Sjíždíme se do grupy, vůbec se neženu na špic, pěkně ať tahají bílá čísla... Čeká nás ještě pár nenápadných hupů a rychlých sjezdů a světe div se, před Vysokou Srbskou jsme znovu součástí hlavního balíku. Šílený pohled na tu stěnu, která je zcela pokryta kolíbajícími se postavičkami, okolo povzbuzující diváci, zlepšila se mi nálada a bojovnost a věřím, že za Hronovem se to pospojuje.
  Ale bylo to bláhové pomyšlení, ve sjezdu se sice formujeme do asi 20-ti členné grupy, ale před námi nikde nikdo! To snad není možný ... Bezděkov ještě zkouším s jedním borcem odjet ze skupiny a pokusit se někoho sjet, ale je to marnost nad marnost, vyčištěná silnice před námi nám svěšuje nohy a necháváme se sjet. Naprostá frustrace na mě padla, vzpomínám na Doksy, Běleč, s jakým nábojem se jelo, teď jsem se zakuklil do nějaké ulity a jen přežívám na chvostu. Vykuckali jsme stojky u Petrovic a Žďáru, naštěstí to podle čísel vypadá, že většina pojede dlouhou, takže k Bišíku odbočila jen trojička. Můj projev se změnil v nucený transport, absolutně bez nálady a bez snahy přežívám na konci skupiny, občas mě sice zdánlivý kolotoč vynese až na špic, ale tam trávím minimálně času a hned zase lezu dozadu, musíme nabírat šílenou ztrátu na balík, který jede před námi, i když tempo je stále přes 35km/h., Dreamer a Jirus tady určitě letí přes 40km/h. Jedinou mojí zábavou se stala dokonalá lustrace skupiny podle věku, je jasné, že mým soupeřem je tu určitě Michal Běhounek a Karel Bernard, z ostatních ještě rozeznávám Tomáš Faltuse a Jirku Slavíka, ale Ti jsou mladší. Omlouvám se tímto celé grupě, že jsem moc nepotáhl, měl jsem pak trochu výčitky na Krkavčinu, kde se to začalo porcovat, když hlavně Ti co odtáhli roviny odpadali, ale holt taková je silniční cyklistika. Organizovat nějaký předpisový kolotoč, kdy opravdu točí všichni, to je prostě nadlidský výkon.
  No nic, takže jsme přečkali úsek, který je spíše z kopce či po rovině a přišla Krkavčina, nechtěl jsem si nikoho nechat ujet, takže jsem se natlačil co nejblíže špici a občas i udával tempo. Našetřené síly se hodily, dokonce to vypadalo, že jsme asi v 5 lidech odskočili, ale pod Odolovem jsme zase již v početné skupině. Dole jsem trochu netakticky zaváhal, takže jsem si před sebe pustil málem celou grupu a jen s hrůzou pozoruji, že nám odjíždí asi čtveřice borců, včetně Tomáš Faltuse z Veloservisu, je sice v jiné kategorii, ale zrovna ten by mě dnes nemusel zaříznout . Ale nedá se nic dělat, Odolov není kopec, kde se dá extrémně zrychlovat, tam je člověk rád, že to nějak vyláme, nahoře beru banán a vydávám se stíhat uprchlíky, kteří jsou na dohled. Ale docela za to vzali a nedaří se, čekám na další borce za mnou, ale ani ve více lidech nejsme úspěšní, no do háje, další dnešní chyba . Nutnost si ulevit, která mě již pronásleduje od Adršpachu, se vystupňovala do kritické fáze a sjezd do Chvalče přímo láká to provést za jízdy. Povedlo se, oděv i tretry zůstaly neposkvrněny, skupina sice trochu poodjela, ale v nájezdu na Závoru jsem u nich. Docela mi tento čurací kousek zvedl morálku a pošramocené sebevědomí, a když jsme předjeli již hodně okoralého Roberta Skřečka, chytám vrchařskou chuť a pokouším se dojet další prosvítající postavičky v serpentinách. Ale Michal Běhounek i Jirka Slavík mě stále kontrolují s menším odstupem, takže k Adršpachu letíme ve 4 lidech, cestou ještě nabereme jednoho z Cyklotreninku a tradiční finále Sudet na Bišík může začít . Sroluji poprvé dnes rukávy, rozepnu dres i vestu, ať pěkně ventiluji, prostě tuhle grupu musím vyhrát. Hlavně nedostat křeče, ale jak na to pomyslím, hned mi cuká v pravém stehně, no to potěš. Zvolňuji, do sedla, ze sedla, do sedla, jo ze sedla to bude lepší, hlavně na to nemysli, prostě jeď, jeď ... uff křeč se schovala, v háku za Michalem a Jirkou zdolávám poslední kilometry Sudet, na metě 2 km do cíle se pokusím zrychlit, jdu před ně, ale stále mi dýchají na záda, a hele dodávka Veloservisu a před ní Tomáš Faltus, jo jde to, síly tam jsou, jen ta křeč, ať se proboha neprobudí. Tomáš nemá sil reagovat, Jirka ani Michal už tu taky nejsou a před mnou ještě Jirka Nosek, když ho míjím tak skvěle a férově povzbudí, cíl je tu, aspoň malá náplast za nepovedený začátek je nalepena
  
  
  
• Mirek – Takhle rychle jsem maraton nejel
  
  Sudety Tour- na startu někde v půlce balíku. Po startu se docela jelo, když nebyl brdek nebo zatáčka, tak v úvodních 20km neklesala rychlost pod 50km/h. Na to, abych se posunul někam dopředu nebyla odvaha a asi ani výkonost. Někde kolem 30.km za Broumovem před námi někdo nechá díru, kterou už bohužel nesjedeme, to jsem myslel, že dojedu v kontaktu až pod Honský pas Na Honský pas ještě docvakneme skupinku před námi a dál jedeme v cca 30 lidech. Jede se mi dobře, až se mi zdá, že se flákám, rychleší tempo někde vepředu bych jistě snesl. Na špici si svoje odtáhnu a jinak jedu spíš chytře, před kopcem si najedu na čelo, abych to pak nemusel zbytečně sjíždět. Vysokou Srbskou na 60.km vyjedu tak 5 z naší grupy, na to jsem neměl převody, 39/25 je málo. Bezděkov a Velké Petrovice bez problémů první, zkrátka mi to připadá jako svižný trénink. V Teplicích se odpojuje krátká, ale pokračuje nás tak 25 na dlouhou. Ještě zdržení v Teplicích na šraňkách, alespoň jsem dal gel a pokračujeme svižně dál. Vlastně až do Dřevíče na 120.km se nic neděje. Je tu Krkavčina, tady už se jede hodně rychle, tempo udává někdo na Cannondalu, jede pěkně, já za ním 2-4 místo a skupina se hodně dělí. Ve sjezdu do Rtyně jsme ale kupodivu zase komplet. Najíždíme na Odolov, jsou tu i Hanka Doležalová, Lenka Sýkorová a Peta Tlamková, ty bojujou o vítězství. Na začátku Odolova opět stojíme na přejezdu, stojí tam lokomotiva a pak už se zase rozjíždí tempo. Nahoře jsem asi třetí, na bufetu nestavím a valím dál, sjelo se nás asi osm i s fantasticky jedoucí Hankou, další dvě holky zůstaly na Odolově. Brdky za Odolovem se jedou fest a pak už je tu Chvaleč. Opět se na nic nečeká, já to jedu nějak uprostřed skupiny, abych neztratil kontakt a začínám toho mít tak akorát Naše osmička se nerozdělila ani tady a tak už se jede, do Teplic. Závěrečný kopec si dávám jako prase, ale stejně hned na začátku nám dva odjeli, na ty jsem neměl, ještě předjíždím pár odpadlíků ze skupinek před námi. Z naší skupiny tedy třetí. První půlku jsem jel pod svoje možnosti, tam bych zvládl rychlejší tempo, otázka je, jak by to ale vypadalo na konci Asi to bylo spravedlivé, závod jsem si užil, vcelku to jelo, žádná větší krize nepřišla. 87. místo z 230 lidí, na Sudetech je prost konkurence veliká, na Hrušku ztráta 33 minut. Průměr 33,2km/h taky jde, na maratonech to zvykem nebývá, vlastně jsem takhle rychle maraton ani nejel. Počasí super, jediná kaňka na dnešním dni byl pád Míry na 8.km, kolo přestalo řadit, takže DNF. Jinak snad jen naraženiny, takže bude pár dní kňučet a snad se dá brzy dohromady. Rampušák se blíží.
  
  
• Radim – Sudety Tour aneb když sokol stíhá sokola (53x11)
  
  Sudety Tour aneb když sokol stíhá sokola (53x11)