Po minulé sobotě, kdy jsem si vylepšil osobák na "desítce" ve Kbelích, jsem se hned v noci a v euforii přihlásil na Pečky. Ráno jsem litoval již uhrazeného startovného, protože mě bolely stehny jako sviňa a přešlo to vlastně až ve středu. K tomu kloktáni Stopanginu a aplikovaní Pinosolu do frňáku, neb mandle a rýma dávaly o sobě vědět.
Nic nepodceňuji a krom tří krátkých výklusů jdu do závodu s odhodláním, respektem a energy gelem od Kolíkáče.
Zázemí závodu příjemné a bagetu ze startovní tašky jsem málem slupnul ještě před startem.
Krátký rozklus ve společnosti rakeťáků Míry a Gejzy, pozdravení s mladým Kaprem, který běží sobecky za Sojovice, legrácky na startu a prásk, dáváme se do pohybu.
Mačkám stopky a pro jistotu i mezičas při samotném průběhu bránou. Zvolna pelášíme a já hledám Mirka ze Záluží a vodiče na 45minut. Trochu mě znervózňuje, že stále vidím naše orange tak 50 minut před sebou, ale posledně se mi rychlejší start vyplatil, tak uvidíme.
Okolo 3km mě předbíhá vodič a já hákuju až na otočku. V protisměru peláší profíci neuvěřitelnou rychlostí a já jim nestíhám pořádně zatleskat, zdravím se s Mírou a pak Gejzou, který má již lehkou sekeru - dano je to z části tím, že byl nucen lovit ze silnice mobil, který mu v nestřežené chvíli drze pláchnul z kapsy
\
Počasí je ideální, především nefouká, což je prý neobvyklé. Po obrátce mě straší Mirek: "Jdu po tobě kocoure!" No jen pojď, já chci uviset pouze vodiče, Tvůj skalp by byl jenom bonusem.
Ale ejhle! Na 6 km mám ztrátu už 20m a do kopce se to jaksi natahuje. Přichází menší krize a ačkoliv držím mezi 4:30-40 vodič mizí v dáli. Bohužel peláší poněkud rychleji než je údaj na jeho zádech a já smutním a čekám, že mi každou chvilku Mirek zaťuká na rameno.
Trápím se až na 8km, kde jsem si původně myslel, že to kousnu a cestou zpátky doženu co se dá. Teď mi naopak seká a mám předposlední kilometr horko-těžko za 4:40.
Do cíle se snažím zrychlovat, ale sprint jako před týdnem to není, spíš taková běžecká parodie.
Před poslední zatáčkou volá kapr a žádá úsměv do objektivu, mám pro něj jen oči vola mířícího na porážku. V cílové rovince skoro nevnímám mimozemšťana Honzise, který po vlastním doběhu fotí již 9 minut ostatní závodníky.
Pak to pípne a já se fakt málem pobleju
Je tu hlava na hlavě a slečny s cvakajícíma klěštěma na pásky od čipu vypadají nebezpečně.
Pouze ze solidarity k bližnímu svému překonávám návaly zdola. Bohužel opakované tsunami žaludečních šťáv mi v žaludku vyvolá přátelské poplácání od Mirka, který doběhl hned po mě a je na rozdíl ode mě vesel.
Stopky ukazují 45:02, ale v čistém čase jsem to stlačil na 44:49, z čehož plyne, že jsem si hranici posunul o dalších 15 vteřin. Hurá.
Závěrečná rozlučková klasika byla zpestřena výhrou v tombole: hřejivá koňská mast až ze Švýcarska
Rozradostněn si kupuji láhev pozdního sběru s názvem Pečská desítka, vždyť je co oslavovat.
Pečky, Pečky, za rok se těším a děkuji za výživnou desinu.
(a teď jdu na to víno
)