Akce Běleč - silnice 2013

Akce Běleč - silnice patří do kategorie Extraliga Masters. Datum: 2013-05-19.

Nejdelší varianta má délku 111 km.

Propozice :: Celkové výsledky :: Diskuze

Historie: 2011 :: 2012

• Dreamer – Z kopce dolů jako Wiggins na Giru
  
  Pocasi na nedeli slibuje letni teplota a protoze se nikde jinde nic nejede, nezbyva nez jet do Belece, kterou sice moc nemusim kvuli tomu neprehlednemu sjezdu, ale loni jsem to nejak pri me premiere zvladl tak uvidime letos! Vyrazim pomerne brzy, takze na miste jsem nekdy v 8:30 a stihnu si tak objet jeden cely okruh, v domneni ze "natrenuju" ten mnou obavany sjezd. OVsem kdyz si to pri rozjideni projedete rychlosti pod 50kmh a pri zavode vam nestaci ani 60kmh aby vam celo neujelo, tak neudelate nic a veskery "trenink" je k nicemu :)
  
  Na startu tradicni sestavy od LAwi po BMC a k tomu Jirka Jezek. Tak to se asi dneska poleti. A take ze ano, po startu jsem jeste chvili vepredu ale uz ten kratky sjezd v Bratronicich jde preze me az moc lidi. Ale nijak to zatim neresim protoze pak je ten dlouhy usek po rovine kde se to stejne vse sjede. To se tak deje a blizime s k prvnimu sjezdu do Nizboru. Pred rokem jsem tu sel na UAC do uniku a do sjezdu najizdel zepredu, letos to ale moc nejde, protoze uz pred sjezdem se jede podle me 50+ kmh tim ze fouka mirne do zad. Lidi porad plnej balik, no dneska na to nemam lokty se tam vecpat a tak do sjezdu najizdim z nejake 30? pozice?
  
  To je docela bida, takze pod Nizborem kde jeste jedu opatrne kvuli sterku ktereho jsem si vsiml pri rozjizdeni se dal propadam. Pri najezdu do kopce mohutne zaspurtuju ale i tak vidim ze je to spatne, kousek prede mnou sice Honzis ale balik natazeny a celo tak 200m vepredu. A protoze celo jede naplno dal, tak i kdyz treba jedu stejne rychle jako oni, neni sance je dojet :) Nohy sice jedou, ale uplne cerstve nejsou, takze si tak nejak hlidam Honzise aby mi s nejakou formujici se grupou neodjel a dal to nehrotim.
  
  Nahore se nas posklada cca 15-20 a jsme prvni balik za celem, kde je taky tak 20 lidi odhadem. Je tam proste ta dira 200m ale najet tam po sjezdu jak rika MAlina do 10. pozice na to jsem dneska absolutne nemel, vsechny ty moje pady za zavodni karieru, vsechny pady a karamboly na letosnich jarnich zavodech jako Okolo Kalifornie pres Okolo Turecka az po Giro D Italia s Wigginsem neschopnym sjet poradne kopec, ktere sleduji po vecerech v televizi se secetly a ja jel sjezd tak jsem jsem ho jel.
  
  V prvni chvili jsem byl nastvany ze ted to bude nuda az do cile, ale to jsem se dost mylil. Bylo tam dost slusne jezdicich lidi, 2-3 borci z BMC, atd,. takze jsme docela porad jeli. Bohuzel na muj vkus se rychle porad jezdily i sjezdy pres Nizbor. Od tretiho kola jsme najednou zacali dojizdet i celni balik, vzdy pri navratu do Belce jsme ho pred Belci videli. V patem kole ta ztrata nebyla az tak velka, mozna tak minutu a neco, tudiz jsme vsechny kola jeli vicemene porad, moc se neodpocivalo. V kazdem kole jsem byl na chvostu, takze v kazdem kole jsem si musel skupinku spurtem docvakavat. Ale co, rikal jsem si ze mam na ne ztratu tak max 10 vterin a to jako vrchar musim sjet. Samozrejme kdyz se to nascita za 6 kol tak je to minuta, ale takhle to nejde brat :)
  
  Vsechny kola jako pres kopirak, hlidam piti, abych po 3 kolech mel vypity bidon coz se dari, snim banan, pak gel ktery taky pomuze. V patem kole dojedeme jednoho Webera, potom i nekoho z BMC, celkem jsme z toho celniho baliku sjeli tak 4-5 lidi. V poslednim kole jdu pres sjzedem do kratkeho pokusu o unik ale dojedou me. V poslednim kopci to zkousim Weber a BMC rozdelit jsme tam s Honzisem tak tak, za nami mezera, ale stacilo na chvili zvolnit a dojeli nas. Pak jsme dojeli jeste Bedu Pruchu.
  
  A je tu cil, bude se spurtovat, drzim se vepredu, posledni ted byt opravdu nechci z nasi skupiny. Nastoupi Weber a uz to jede, davam mozna moc tezky a pak moc lehky prevod, takze ztracim par pozic ale nakonec to trochu roztocim a hadam ze jsem byl nekde v polovine naseho baliku. Honzis tesne prede mnou o 2 mista, tak dobry, chvile kdy dam Honzise ve spurtu se blizi
  
  Celkove nakonec spokojenost, clovek kvalitne zazavodil a potrenoval, az v cili jsem zjistil ze ten sjezd minimalne do Nizboru byl uzavreny pro auta nahoru, no mozna vedet tohle dorpedu tak to tam taky vic poustim v protismeru, ale znate to, nahoda je blbec. Belec kazdopadne asi nikdy nebude patrit k mym oblibenym zavodum, radeji mam zavody kde rozhoduje opravdu vykonnost a ne jak rychle sjedete z kopce
  
  
  
• Honzis – Běleč nejni pro po*ery
  
  Zase jsem zavítal do Bělče, zase mi to hned ujelo … Ani nevim proč na tenhle okruh jezdím, páč jsem tu obvykle ještě víc marnej než normálně. Z Hostivice po větru to celkem jede, sestava Lawi, BMC, Ježek, Kudrna dává tušit, že se pojede a pro nás tragédy zbyde dost času na opalovačku, páč šest runde je sechs kol a to se hochu nechá šlapat! O desáté start, je nás poměrně dost, to však znamená dost daleko na špic ze zadních pozic, kam jsem se z první brázdy záhy dostal. Jako správnýmu tragédovi mi to ujelo už málem za Bratronicema na bočáku! Jedu si tak v balíku, na špic ani nevidím a vím, že bych měl bejt vepředu, páč ten sjezd do Nižbora rozhodne o naporcování balíku. Jo vím to, vím to moc dobře, bohužel hlava se dopředu prostě necpe a co nejni v hlavě, musí být v nohách a když to nejni ani v nohách … tak skončíte v propadlišti dějin na 10km a do cíle kilo … Oops, vypadá to hodně tragicky a to jsem první „schody“ dával na velkou. Nicméně čelo jelo sjezd řádově líp a v kopci to byl další řád, takže jsem skončil tam, kam patřím. Aspoň, že je tu ještě bídnější sjezdař Dreamer, Smejky, Hovorka a pár lidí co jakž takž něco odtáhnou. Skládáme se asi do 10členné grupy a pozorujeme, jak rakeťáci letí do Bělče nejméně s 1,5minutovým náskokem. Hoši, tak jsme zvrzli – ne že by mě to překvapilo … Průměr 36km/h hold nestačí - teď jen přežít pospolu, celkem fouká a do cíle fakt štreka. Překvapuje mě, že další rundy ani moc nehnijem, zpomalujeme na 31 – 32minut na kolo, celkem to odsejpá, ve sjezdu patřím ke slabším, páč mozek dovolí jen asi 61km/h a to je málo. Nicméně Dreamer je marnější než Wiggins na mokru a dycky si tam vsadí v prvním schodu wattovou špičku, aby nás sjel. Aspoň chlupatý hoch potrénuje. Někde ve 3tí rundě balík přestal jet a my je viděli na 3minuty, pak i na 1,5minuty, ale samozřejmě jsme je nedocvakli. Ve 4té rundě jsem vyndal z kapsy 150g Pikao – páč to tě nakopne jako 3karbošneky najednou a za 25kaček – neber to. Ale mačkat hliníkovou tubu v padesátce jako žádná hitparáda. V šesté rundě se už nikomu moc nechtělo, dokonce jsem se vyskytoval na špici a připadal si, že tam něco vytvářím a ne že se modlím, aby mě někde nenechali … Celkově jsme sjeli asi 3 odpadlíky z čela a vše bylo ve znamení čekání na špurta o 25tej flek. Neber to, pěkně se zgumovat o místo těsně nad čestnými DNF – že jo, kluci z Kooperativy. Dreamer zkusí něco už v lese před sjezdem, ale mě to nechává ledově chladným, páč to je čin hodný IQ vygumovaného cyklisty (sorry do Nýrska). V kopci se nahoře trochu přišlápne, ale všichni jsou tak v pr* že nikdo na nic kloudného nemá … Jo když tam někteří lovili malý placky už před Bratronicema tak co můžou předvést tady … Takže do Bělče taktizujeme - fouká hnusně proti, čeká se, kdo „vystřelí“ 30km/h – už se to mele, 400m do cíle, auta proti uhýbají do škarpy, my to mastíme do vsi úplně poblitý a já se soustředím na to, abych dal aspoň toho Dreamera a oplatil mu Prčice! Všici víte, že já su spurtér ještě lepčí než sjezdař, takže ... Ale jo, daří se - 53/17, tragéd Honzis pěkně visí v háku jako Cavendish a na pásce ještě znectí jednoho Veloservisáka a končí v první půlce našeho gruppeta. Yes, mise splněna. Akorát kucí z Lawi už vydýchaní v poklidu konverzují u cílové čáry. Ještě mi řekněte, že se jelo *ovno a já už příště fakt nepřijedu. Teď následuje méně zábavná mise – na hajzlu smýt ze sebe sůl jako důkaz že jsem si to prásknul, doplnit vyschlé bidony a prásknout si to na větru do Hostivice, prošitej jak deka. Z Unhoště myslim že nedojedu. Doma posekáno, litr pití na ex, 165km, totál grogy, ale aspoň jsem se opálil – aspoň něco za ty prachy.
  
  
• Kolíkáč – Učit se, učit se, učit se!
  
  Běleč, romantická vesnička u Kladna, dějiště tradičních Bělečských okruhů, na které mě upozornil v roce 2002 Adam. Poprvé jsem tam ochutnal atmosféru UAC, před rokem si tam splnil svůj premiérový pódiový sen. Letos se po delší době rýsovalo nádherné počasí, a tak jsem nemohl váhat, navíc ranní cesta na start přes vylidněné centrum Prahy, to již patří k závodům v okolí Kladna a Křivoklátu. Nikoho jsem nenalákal na brzké vstávání, ale stálo to za to, teplo, Hradčany nasvícený jak ve velkofilmu a navíc vítr v zádech, parádních 47km na rozjetí . Cestou Orlík z auta mě navnaďuje, že si to letos poprvé rozdáme v hromaďáku, ale on už je nad 50, tak snad jindy
  Věci k Myšákovi do auta, který mě barvitě popisuje sobotní časovku, pokec s Honzisem, Dreamerem, VSidem a HonzouB a start je tu. Naštěstí oddělený, lidí mraky, mladící vystartovali tak zhurta, až HonzaB přerval řetěz, tak to je smůla . My 40-50 více v poklidu, přece jenom 5 okruhů je docela nálož v našem věku . Myšák na špici a po prvních Bratronicích tam vlezu i já se VSidem a 3 orange tak ukazují, že tu taky jsou a určují tempo pestrobarevného klubka. Průlet lesem, kdy je to mírně z kopce a již je tu červenobílé označení signalizující první zatáčku sjezdu do Nižbora, safra, co jsem si to říkal? Vepředu, vepředu, buď vepředu! Nižbor ostrá pravá, VSid defektí předek, je to pěkně natažené, spurt do dalšího toboganu na nejnižší místo tratě, chvílemi štěrk, který zlověstně praská při přejezdu kolem, no klopit to raději moc nebudu. A to je chyba, první magnet, čelo má již 50-60metrů náskok a já vsazuji první wattovou špičku, tyto síly mohou pak pěkně chybět . S Myšákem jsme tam, rovina na vydýchání a jde se do nejdelšího kopce na trase. Tady se již probiji k čelu, ten horizont nahoře musím být v TOP5, ať se zbytečně nepráším. Povedlo se, nejlepší vrchaři se zatím jen zahřívají a nevsazují tam ty mladické, nerozvážné a bolestivé nástupy Někdo již sice vypadl, ale stále kolem 25 hlav pokračuje v chumlu dále. A takto se to vlastně opakuje, je to proložené pár nástupy a úniky, do kterých jsem většinou naskočil, s myšlenkami na minulý rok, kdy to vyšlo s Jirkou Sekerou a Mírou Kakačem. Ale vše je zažehnáno, skupina je silná a vyrovnaná, ale stejně co okruh, tak ztrácíme jednotlivé korálky. Ve 4 okruhu konečně funguje hlava a do sjezdu se vrhám na první pozici, jé to se pak následující kopec jel v poklidu . Tak je nás již jen asi 13-15 kousků, magnesium do sebe, dopít bidony a užívat si jízdu mezi těmito borci. Ale sjezd zase jedu zezadu, přece jenom již to není žádná selanka a ani odpočívající rovina mezi dvěma kopci na Dřevíč se nesvěsí nohy, ale zhusta se nastupuje! Ale jsem v kontaktu, jen se překulit přes horizont, blíží se pro mě rozhodujíc okamžiky, pěkně se to natáhlo, 4 odskočili, já vlaji na konci asi 5-ti členného vláčku, Vitas najednou parkuje v příkopu, auu, pěkně mě to bolí, teď, teď musíš zabrat a dolítnout to! Do háje, nejde to! Zvedni ještě ten zadek, zacvakej duálama... ne je vymalováno, nedám to To jsem teda pacient, takhle to podělat. No nic, vyklepat nohy, zezadu se snad přiřítí Vitas a nějak to domydlíme do cíle. Čelakovická mašina přilítla a připravila mi další nezapomenutelný zážitek a školení v bojovnosti. Vitas roztočil peklo, on ten blázen je snad ještě chce sjet nebo co? Vybaví se mi časovka s Kaprem, to bylo stejné, tak takhle se asi jede o mistrovský dres, tak to je úplně jiný level Bezmocně točím, párkrát alibisticky postřídám, ale magnet ke STOPce na hlavní před Bělčí mi vystavuje stopku, nohy se zastavily.... Jen bezmocně a nechápavě koukám, jak se Vitas přibližuje k hlavní skupině, která se spojila a v 8 lidech se blíží do Bělče. Nadávám si, chtělo se to kousnout a viset, ale to tempo a můj stav, to prostě bohužel nešlo již dohromady... škoda, cítil jsem se docela dobře, dokázal jsem reagovat na tempo na špici, jen ty sjezdy jsou slabina, to dolítávání po nich do skupiny stálo moc sil, které pak v závěru již chyběly. Běleč je skvěle zabezpečený závod, krásný okruh, jen prostě po těch sjezdech nepřijde rovina, kde se dá přijatelně dojet do balíku, ale přijde hned kopec, kde se slabší sjezdaři pěkně práší. Ale to je hold cyklistika, stále se musím učit a učit
  PS
  A klobouk dolů před Vitasem, prokázal neskutečnou morálku a formu, on si je nejen že dojel, ale ještě skončil na 3. fleku. Jednoduše pan závoďák! Za rok to chce prostě za víkend 2x do Ústí, už se těším
  
  
  
• Myšák – A zase ty křeče
  
  Ráno počasí jako vymalovaný.Hned mám lepší náladu,kterou mi včera vzal výkon na časovce.Jediný co mi časovka dala jsou bolavý nohy,ale uklidňuji se,že to není tak hrozný a že to rozjedu.
  
  V Bělči Orlík,Kolíkáč,Dremer,Honzis,HonzaB a čekám jestli dorazí i VSid.S ním počítám jako s parťákem.Máme v této kategorii tak nějak stejnou výkonnost a tak bych snad díky tomu nejel zase sám celý závod jako loni.VSid doráží a tak mi ke spokojenosti nic nechybí.
  
  Start je rozdělen do kategorií,takže společný start s vlčáky se nekoná.Super.Jelikož na mě půl hoďky před startem přišlo sra…..,tak jako rozjetí mi musí stačit hledání vhodného místečka v okolní krajině.Stihnul jsem vše i vzít si dva bidony a něco proti křečím.Přeci jenom bude teplo a je to dnes dlouhý.Můj první delší závod,tak uvidím.
  
  Je to tady.Start kategorie před námi bohužel odnáší HonzaB.Rupl mu řetěz.To je pech.
  My startujeme tři minuty po nich a já se stavím do první lajny.Zacvaknu v pohodě a húú už valíme proti větru do táhlého stoupání na Bratronice.Po každé mi to ujelo vždy v Bratronicích po pravé ostré,protože jsem byl vždy až ke konci balíku a protože chci tomu předejít ,tak lezu na špici a celý balík táhnu.Na horizontu fouká proti ještě víc,ale i přes to se snažím zrychlit,aby mě balík nepřelít a daří se a já konečně sjíždím do Bratronic z prvního fleku.Ostrá pravá v Bratronicích je tady.Berou mě asi tři,ale nejsem takový kaskadér a projíždím ji opatrněji.Hned do stoje a chytám jejich nástup.Sigma ukazuje 640 Watů.Je to sice v jejím podání jen metematický přepočet a hodně zkreslující,ale i tak mě tento údaj těší i jako to,že jsem schopen jim jet v háku.Nikdo mě nepředjíždí.To je pro mě nový zážitek.Tady jsem se vždy cedil a byl prošitej.Teď jedu v pohodě za nimi až na horizont a nikam se necedím.Najednou z leva Kolíkáč a za ním se vyváží Vsid.Na nic nečekám a chytám se jim do háku.To by byla fotka týdne.Oranžové trio na čele balíku v úniku.Ukázkově odstřídáme a hurá se na chvilku zašít do balíku.Stále se ale snažím zůstat v předních pozicích a párkrát se objevím i na špici.Sjezd do Nižboru je pro mě horor.Najít ideální stopu není kvůli střelcům vůbec možné.Párkrát o mě v 60km/h škrtli a na to zkrátka nemám a nechávám čelo jet a jen doufám,že si je v Nižboru docvaknu.Dole mám čelo sto metrů před sebou.Pěkně do stoje a točit pilu.Na sigmu nekoukám,jen hypnotizuji konec balíku.Vcelku mi to jede a tak čelo v pohodě dojíždím.Do první části kopce se jede konstantní tempo okolo těch 19-22km/h.Sigma ukazuje něco mezi 340-400W podle toho jak je třeba přišlápnout při vybírání stopy a to vím z tréninků,že jsem schopen ustát.Ve zlomu chvíli vytočit nohy a je tu druhá část.I zde se jede zhruba to samé a tak bez větších obtíží to z čelem vyjíždím.Je mi jasné,že ti borci okolo jedou tak napůl plynu,ale i tak je to super pocit ,jet při závodě třeba vedle Vitase do kopce.Pro mě něco z říše snů.V pohodě s nimi dojedu až do Bělče a je tu druhá runda.
  I tady volím tu samou strategii a lezu na čelo.Proběhlo to jak přes kopírák.Ostrou pravou v Bratronicích dávám opět z čelních pozic.Na horizontu,ale pro mě pohoda končí.Nástup a jde to pře ze mě.Gumuju se za borcem před sebou.Bočák jako prase a není se schovat a hodně mě to bolí,ale jsem tam.Na špici už nelezu,protože to začíná být víc nervozní než v prvním kole a podle toho vypadal i druhý sjezd do Nižboru.Všichni chtějí být vepředu,ale fyzicky to nejde a tak radši při vidině zasádrovaného Kapra nechávám ty blázny jet.Vidím,že se pěkně ve sjezdu cedí i Kolíkáč a tak dole jsem mu za zadním kolem.Dole zase pěkně do stoje a docvaknout čelo.Opět se to daří.V první části kopce se jede stejné tempo jako kolo před tím.Čekal jsem nějaké nástupy,ale zaplať pánbůh nepřišly.Tohle mi vyhovuje a jede se mi dobře.První část je za mnou a tak ještě ustát tu druhou část.Najíždí se do něj normálně.Žádné ostřejší tempo,žádný nástup,super, takhle to s nimi dám.Poslední zatáčka před horizontem a nějaký borec v bílo modrým dresu mi hází vlnu.Najede přímo do mě a nebere si přitom vůbec žádné servítky a ještě nadává,jako že za to můžu já.Musím hodně na brzdy abych neskončil ve škarpě.Hned mám dva metry díru.No nic,jdu do stoje a pomalinku si díru sjíždím a kde se vzala úplně nečekaně křečová víla.Byl jsem překvapen,protože jsem do té chvíle neměl jediný náznak nebo potíže.V duchu zamávám čelu na rozloučenou a pár desítek metrů vytáčím nohy.Chytám se dvou odpadlých korálků.V noze pořád cuká a tak se jenom vezu v háku.Nabíráme čtvrtého a při výjezdu na křižovatku před Bělčí vidíme čelo tak 300 metrů před námi.To mrzí ještě víc.Nejedou zase o tolik rychleji.Mohl jsem tam být taky.Ta představa jet zbývající tři kola ve čtyřech je pro moji zkřečovanou nohu úděsná a při průjezdu Belčí to mám chuť zabalit.Nevím co mě přesvědčilo jet dál,asi srdíčko.
  Třetí kolo se jelo hodně volně a to pomohlo nohám.V kopci z Nižboru po křečích ani památky a tak si užívám až do Bělče,kde nás bere zavádějící vůz kategorie 50.Jsem spokojen,že Kakač a spol startující tři minuty po nás,nás dojeli až teď.Chvíli jim to trvá a berou nás až do brdku v Bratronicích.Není jich moc,tak 5-6 lidí a Orlík mezi nimi není.Chvíli na to reagujeme zvýšením tempa,ale po chvilce nám ujíždí.
  V následujícím hupu jsou před námi tak 100 metrů a jeden z naší skupiny za to bere ve snaze je sjet.Hodně to bolí a začíná se ozývat křeč,ale vlaji za ním statečně.Opravdu je stahujeme a to mi trochu vlévá palivo do nohou a když borec odstřídá ještě malinko přidám plyn a netrvá dlouho a máme je.Cestou dolů do Nižboru se jede rozumně a nabíráme i nějaké korálky z kategorie co startovala před námi.Padesátníci jedou do cíle a tak do kopce jedou hodně zostra a po chvilce když jsem jejich tempo akceptoval mi přišla připomenou víla,že stále ještě čeká až jí vyzvu k tanci.S díky odmítám a nechávám je tedy jet.Přeci mě čeká ještě jedno kolo,tak chci hlavně dojet.Poslední kolo se jede snad nejpomaleji ze všech a do kopce z Nižboru se plazíme 13-14.No nic,alespoň budou síly na závěrečný sprint.Před Bělčí si hlídám jezdce ze svoji kategorie a čekám kdy nastoupí abych se vyvezl.Bohužel v tom inkriminovaným momentu se nám tam začali plést ti co jeli ještě jedno kolo a bylo vymalováno.V duchu si zanadávám a začnu se mezi nimi proplétat,ale to už mám tak čtyři metry díru.Chvíli to zkouším,ale díra se nezmenšuje a tak do cíle už dojíždím volně.
  Ale i přes to všechno mám dobrý pocit,že alespoň ty dvě kola jsem nebyl tak marnej jako vždy.
  Až v cíli se od Kolíka dozvídám,že VSid zase defektil.Někdo holt křeč,někdo defekt.V duchu si zaklepu na dřevo,že co se týká toho defektu se mi smůla vyhýbá.Možná díky doporučeným plášťům Continental Grand Prix 4000 S,co jak tak vždy koukám se pomalu,ale jistě stávají týmovými plášti.Jó najít tak ještě nějaký recept proti křečím.