Nevěřícně koukám na předpověď, po čtvrtečních srpnových Kolodějích, přišel na Sázavaka zase leden
. Navíc můj vzduchový filtr je stále zaneřáděn, takže sobotní deštivé ráno naznačuje krásný sobotní program na divanu u televize. Ovšem Kapr chce podepsat a orazítkovat licence, tak že by se udělal rodinný výlet za úvalskými keškami?
Kolo si do auta pro sichr dám, třeba začne svítit slunce
. Zapnuté stěrače nesignalizují změnu počasí, do háje, takový skvělý hromaďák, letos jich je na jaře zase poskrovnu a já budu čučet a závidět z auta těm magorům, co se klepou v dešti na startovní čáře?
Start, a už se gumuji za Kaprem, který sjíždí první odjetou italskou Lawi group. Uff, jede se slušná kaše, natáhlo se to do dlouhé lajny a každé zaváhaní se nemilosrdně trestá... Na svá bedra si bere sjíždění Kapr, skáču mu do háku a děj se vůle boží. Nejede se mi špatně, zleva již se řítí Malina a pokouší se je docvaknout tvrdým nástupem. Kapr jede stále přijatelné tempo, Hradešín za námi, doleva do děr na Masojedy. Již začalo drobně pršet, skáčeme v tom tankodromu, a už to lítá, bidon od Sala přede mnou, jedna klička, trefuji jámu, najednou vlevo couvající Malina, chci se ho zeptat, co se stalo, ale nějak nemám slov, pusa plná hlenů, a do háje již mám díru 10 metrů, Kapr groupe je asi v 5 lidech včetně skvěle jedoucího Bonza a pomalu se mi vzdaluje. Skvělýýý, takhle jsem si to přesně představoval, ohlédnu se, za mnou liduprázdno… a mám to chuť zabalit, otočit a zalézt do auta. Jako na dlani vidím, že Kaprova skupina pomalu stahuje ztrátu na vedoucí grupu, pro mě ovšem nehezký pohled. Naštěstí zezadu přilítne Salo, který se vracel pro bidon a za ním zavěšen i HonzaB s Liborem Domanským. Salo to ještě hecuje ke sjetí, vše marné, ale po chvíli nabíráme odpadlý vagónek v podobě našeho Bonza.
Přes skvěle ohlídanou Vyžlovku přeletíme a mažeme do údolí. Kluci jsou plni sil a elánu, a tak se špice nešetří, jen já jsem nějaký zabrzděný a moc se na špici nezdržuji. Skalice kostky chytám i menší zásek, ale jak kdyby na mě čekali, díky kluci. Do Sázavy se napít, cucnout gelu a jde se na Dojetřice. Hned od zdola jde do trháku Libor, já nasazuji konstantní tempo a jedeme za Liborem. Jak jsem pošetřil síly na rovině, tak mě ani nikdo nechce střídat, ve vesnici je Libor náš a v rozjetém vláčku to šněrujeme nahoru. Sjezd z Vodsliv do Chocerad je moje tragédie, ani z kopce mi to nejede, bojácně brzdím do každé zatáčky a dole ty díry jedu krokem. Nesmím se tedy divit, že do kopce na Ondřejov najíždím se ztrátou min. 50 metrů, a mám jak na dlani Sala a Libora, jak se pomalu vzdalují Bonzovi a HonzoviB. Na HP u pudingu, o kterém je už dávno rozhodnuto, se dáváme do trojice a již smířeni s osudem drtíme ondřejovské kočičí hlavy. Bonzo s HonzouB jedou parádně, jsem nakonec rád, že jsem tady s nimi, dává mi to zapomenout na ty moje divný stavy
. Stále máme na dohled odjetou dvojici, ale již nevěřím, že je sjedeme, ale náhoda v podobě autobusu nás nakopla a na kruháč na Mukařově jedeme šrot, který je odměněn, jsme zase v 5 lidech. Před cílem, chci sdělit klukům, že spurtovat určitě nebudu, odtáhli toho více, ale nějak přes ty hleny nemůžu mluvit
, a tak v cílovém brdku nechávám vše osudu. A když člověk jede bez ambicí a bez cílových nervů většinou to dopadne lépe, než si myslel. Žádné křeče, kopec se mu zdá i rovinatější
A tak jedu tempo Sala, a trochu nezaslouženě, se překulíme přes cílovou čáru o chvíli dříve než zbylé trio...
Pochvala a úcta k lidem co letošní Sázavák znovu skvěle připravili, výsledky a fotogalerii jsem hltal jedním dechem!
PS: a v neděli mi bylo lépe, a pak že kolo není lék
::
Propozice
:: Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Orange foto