Akce Rytířov 2014

Akce Rytířov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2014-03-15.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Foto 2

Historie: 2012 :: 2013

• Jean – Rytířov - cesta za sluncem
  
  Přátelé (ano, tak vás nazývám), važme si toho, co jsme dnes měli možnost zažít, byla to jízda Neříkám, že jsem na dnešní Rytířov nevyjížděl s otazníkem v hlavě, moderní technologie (nejen ty norské) hlásily, že to dnes nebude zadarmo. Šlo jen o to, zda zmokneme už v devět nebo až v půl desáté… Co mi vlévalo optimismus zpět do krve jste byli vy, rozjetý vláček z kterého se nevystupuje.
  Skvěle to shrnul Pantáta po svém defektu: „No co, vždyť o nic nejde, jde jenom o to, abych znovu nepíchnul.“ Pak si to vyšvihnul nad Verneřice ani nevím jak, smekám Pantáto… S ohledem na to, že dva ročníky ze tří se vyznačovaly něčím „spešl“ co se klimatických podmínek týče, dalo by se dojít k obecnému závěru, že „jezdit na Rytířov je nerozumné“, dala by se tím tady zaplnit diskuse na týdny dopředu, že Švédové a stejně tak i Rumuni doporučují raději nevyjíždět atd. Na to snad jen dodat: „Kdo chce kam, pomožme mu tam.“
  Kdo mě dnes opravdu bavil byl HonzaB, jeho hlášky o nástroji sloužícím k huštění atmosfér do duší neměly chybu, good job, vychechtaná cesta až na obávaný Jihoměstský Tourmalet. A zastávka v Ústí na benzínce, skvělé divadelní představení, až bych řekl one man show.
  Dnešní den mi připomněl proč to vlastně dělám (jednoho krásného nedělního odpoledne mě oslovil jeden magor v oranžovém oblečku, jestli bych náhodou nechtěl přístup na diskuzi), je to vaše motto: „Když šlapu, tak žiju!“, ale musím k tomu ještě dodat, že člověk je od přírody společenský tvor, takže by to mělo být spíše: „Když šlapeme, tak žijeme!!!“ Fotky prořízlých úsměvů od ucha k uchu z dnešního dne hovoří za vše. Takže dámo (Ivčo u Tebe smekám jako vždy hned dvakrát) a pánové, těším se na další příště...
  (Pokud vám můj krátký report přijde jako naprosto nesouvislý text, je tomu tak, je to prostý tok bezprostředních myšlenek.)
  
  
• Kolíkáč – Rytířovský souboj
  
  S potutelným úsměvem sleduji diskuzi, jak se tam probírá počasí horem dolem, ale sám vím, že oranžová banda nic měnit nebude a pojede se za každého počasí. Prověření jižní výletníci Jean a HonzaB zpříjemní ojetou trasu do Brandýsa, kde se to parádně oranžoví, Kapr, Bobek, Alf, Chose, zářivě svítící Look_as a Luděk Kvapil z BMC. Jen co jsme šlápli do pedálů, začíná jemně mrholit, naštěstí většina na zimácích se zástěrkami typu "kaprovka", jen Chose si užívá skotské střiky a Looks_as nemá dostatečnou délku, tak je odkázán jet v zadních pozicích. Před Kostelcem nabrat Ivču a v tvrdém protivětru to šněrovat do Mělníka. Vítr nás brzdí co to jde, tak s časovou ztrátou nabíráme čekajícího Pantátu a Pumpičku. Počasí je neodradilo, i když si teď většina nadává do magorů, ale to skupinové utrpení se lépe snáší. Jak řekl Luděk Kaprovi: "Hele, bylo by asi rozumné to ve Štětí otočit…" a Kapr na to odpoví: "Rozumné by to bylo, ale je tu 10 nerozumných lidí …". Cesta do Štětí na 70km výletu, to byla epika se vším všudy, blatníky ochránily zadky, ale boty a rukavice durchum durch. Naštěstí pohled na Středohoří naznačoval světlé zítřky a za Štětím přestalo pršet. Vítr začal sušit, i když teplotu fénu si představuji jinak . Lízneme Polepy a přichází tvrdá vrchařská dřina, Pantáta chytá defekt, Ivču s Pumpičkou vysíláme napřed, pak se zakusuje do kopce i větší část skupiny, já s HonzouB a Jeanem fandíme při opravě defektu. V tretrách chladivé brouzdaliště, ale první procenta stoupaní nás rozehřívají, navíc když Pantáta roztočí kola a skvěle visí. Nabíráme cestou ještě čekajícího Bobka a před Verneřicemi uragán jako sviň. Křečovitě držíme oblouky, pustit se na chvíli je nemyslitelné. Uff i ten sjezd do rodiště Vládi Šmicra byl jako na rozbouřeném moři. Ještě mohlo pršet a bylo by asi vymalováno . Rytířov se blíží, obdiv před Pumpičkou, jak si dává na svém historickém stroji se sytiči, o Ivče nemá cenu hovořit, ošlehaná ze zimních výjezdů, parádně drží závětrné pozice. Rychlý sjezd a prudký výjezd k rytířovské kašně, pár fotek, pár vzpomínek, pár hlášek, pár housek, pár hltů z bidonů a mydlíme to dolů. Pumpička defektí, zůstávám s ním, skupina sjíždí do Těchlovic, Kapr pro turistickou známku, Jean fotí majestátní Vrabinec. Pak se vyskládat do dvojiček a těšit s na pumpu v Ústí, kde Pumpička trefuje kanál a znovu defekt. Již si to dojde pěšky, kafé se pije ve velikosti XXL a pomalu u nohy rozmrzají. Pumpičkovo show s defektem a to již nálada graduje, slunce nám hřeje záda a bez Sebuzína dobýváme Litoměřice. Vítr se změnil v přítele, kdo nemá 53x11 jen zběsile motá nohama do prázdna, ale oranžový duch prostupuje všemi a navzájem si pomáháme. Mělník se sluncem, kostky k vyhlídce vylítne raketa Look_as jako první, rozlučka s Pantátou u pumpy, Bobkova velká strana, dolít bidony a těšit se na domácí kanape… ne zase to nemělo chybu, tadle parta prostě neomrzí … jak si napsal Kapr na Stravu: "Jedenáctka na zimních ořích, navzdory předpovědi Norů, kteří nevědí, kde je Rytířov, natož aby některý Nor vkročil do Rytířova, pokořila monument zimní sezony, úžasný výlet..." a jak Jean trefně upravil: "Když šlapeme, tak žijeme!"