Jako rozlučku se sezonou jsem zvolil tento, mnou oblíbený závod, který se mi vryl pod kůži se svými životními příbehy. Namátkou do historie, kdy v roce 2002 se účastním poprvé pod záštitou firemní akce, na tachometru najeto za rok 8km a tady hned dát 60km v kuse a se zbytkáčem z předešlého večera. Tuším,že čas byl někde kolem 3:35, pak rok 2004 s časem 3:25 a deseti zmeškanými hovory na telefonu od policie ČR a né zrovna z dobrou zprávou
, pak rok 2008 a čas 4:03, v roce 2012 nastává změna, během roku zakoupeno kolo, nějekej ten km najetej do práce a zpět a veliká výzva pokořit čas pod 3hod. To se mi o 8min daří a jako odměnu zakupuji mojí první silničku na nájezd objemů a také si odvážím ze závodu vzpomínku na oražový drez s nápisem "když šlapu,tak žiju"
Letos do Josefova dolu dorážíme už v pátek, sedáme s kamarádem Luboškem z Planet cykling (nebojte,stale ho lanařím k nám....) do místní hotelové restaurace, objednáváme polévku a dvojku čeveného.Obsluha nestíha a polévku donáší po 3/4hodině,na víno zapomíná, nakonec vlastně dobře, tímhle tempem jsme stihli vypít jen tři dvojky a v půlnoci a hurá do hajan. Nespím, stále doléčuji cucáním neoangínu bolest v krku a každých 10min. smrkám....
Ráno vyrážíme v devěd od hotelu směr první vlna, ale ouvej, už u muzea nezkutečná zácpa cyklistů, zvedáme kolo nad hlavu a po trávě předbíháme,začínám být nervní,že se nevejdem do korydoru 0-600 a taky ,že jo. Tipuji,že jsme tak kolem 500místa, nechávám kolo a jdu se podívat na Kapra, který je relativně v čele, je tam tak těsno, že i bez kola bych se nevešel. Vracím se k Luboškovi a přepínám hlavu na mod sport-závod.Ještě pár vyvedených fotek do klubového alba a šup do boje. Od startu zvedám zadek a jen křičím LEVÁ a rvu co to jde, některé o uvolnění prosím jmenovitě, vid Radime, takle atakuji místo za místem,houf bikerů je výkonostně rozdílný a každé předjetí stojí to dost sil, brzda-plyn-křik-nadávka-brzda-full gas... U přehrady se to natahuje a já si můžu konečně sednout do sedla, pomalu se začínají vytvářet skupinky, rvu to dál a přeskakuji skupinku za skupinkou. Na konci stoupání dochází dech a usazuji se v cca 10člené skupině, ale co nevidím na horizontu v balíku před námi
jak sluníčko po ránu na mně svítí teamový drez, že by Kapr nebo Štája, ale ten zatím nevozí náš drez
co je špatně,,,, spadl jim řetěz, defekt,, vždyt není možné se během 12-13km protlačit přec 400 bikerů. Přijímám tempo balíku a po metrech ukrajujeme náskok na skupinu s Kaprem, když mu dýchám na zada, začínám jmenovat všechny přezdívky Vinohradských šlapek, tuším,že jsem vyloudil i úsměv
. Přijde mi, že balík nejede a držím se vepředu, čas od času vemu za špic a poptáhnu, až na cca 35km za to vemu víc, docvakávám 100metrovou díru na skupinu před námi,dokonce i předjíždím tuto skupinu a nesmyslně držím špic, což byla veliká taktická chyba a taky do prvním brdku už nejsem shopen regenerovat a udržet tempo, jsem na chvoji . Takle posekanej visím za nit z čerstvé pavučiny až k poslední občerstvovačce na 52km, tam to vzdávám a vypadávám. 70m za sebou vidím Kapra, cpu do sebe gely a vyčkávám, jenže vzdálenost se nezmenčuje a tak pokračuji dál na samotku v režimu , už jen doject. Do cíle mně převálcujou dva vědší balíky, nejsem shopen je uviset,jen to stojí další síly,kterých už moc není. Před nájezdem do posledního lesíka a nasledného sjezdu na louku vidím za sebou další balík,kurna, přece nedovolím, aby i ten mně smetl, zvedám zadek. Na louce mně dojíždí,na spurt nemám,ale co se nestalo, mám asi halucinace a slyším známí hlas Luboška, otáčím se a on to nebyl sen, ale Lubošek osobně, chytáme se za ruce, roztahujem se, tak aby nás ze zadu nesjeli a projíždíme s výkřiky štěstí cílvý koberec. Jsem štastný jak malej Jarda, otáčím se a vidím dojíždějícího Kapra, který spadl z kola rovnou na zem. Jdu k němu, jestli nechce pomoct, naštěstí nepotřeboval. Za 10minut se všichni potkáváme u rozvařeného párku a naředěného guláše, přisedává Radim Skala s dobrou náladou z jeho časového rekordu trat,prohazujem pár vzpomínek,pár usměvů a ločíme se. Večer mě čekala náročná oslava narozenin.....
.
Byl to poslední rok, kdy jsem jel kategorii MA, už na startu jsem věděl, že letos to nejedu pro umístění,ale pro další zkušenost,kterou bych chtěl příští rok zůčtovat. Prvním předpokladem úspěchu je ovšem startovat z místa do cca 70 a ne z pozice 500. A jelikož už myslím i na další sezonu, tak jsem měl limit 2:30 a pokut bych zajel rychleji, tak dokončím již rozjednaný nákup časovkářského speciálu, nakonec jsem to dal za 2:15 a Orbea je doma....
Co dodat, mám za sebou první sezonu, kdy jsem přijmul cyklistiku,jako sportovní vyžití. Sezona mi ukázala veškeré radosti v podobě úsměvů, ftípku a ochutnání stupínků poražených i vítězu, ale taky značné rozpaky nad soupeři,jejich záludností a i ošklivý zranění....Ovšem ČT-AC, který jsem jel naposled v kategorii MA a krátký-dlouhý s návleky na kolena mi vrátil po posledních prohrách s technikou i zdravíčkem zpět na vlnu spokojenosti a životního optimizmu...
::
Propozice ::
Diskuze::
Celkové výsledky ::
Foto