Čespa –
jupí čerte, jdi radči dál...
Ano,hmmm ano, vše začalo v sobotu velmi podařenou akci. Na startu se potkávám se skalními šlapkami, pardon, zbytek byl na Rampovi... kde se na sebe usmějem a vyrazíme směr Křivoklád. Cestou nás zastavují divní lidé s krabičkami v ruce a posílají nás do kopce, to ovšem mnění situaci a my přestáváme mluvit, no vlastě se ani nevidíme. Na vrcholku kopce rychlostí komety míjíme čtečku,abychom se zase poskládali a dokončili myšlenku. To vše se opakuje šestkrát.Před pátou erzetou a v cíli vyjídáme sponzora " místní pekárna" mnam, ještě ted mám mák mezi stoličkami, pak se posouvám a snažim se rozluštit výsledky, to i přez konzultaci s Diablem se mi nedaří a zamířím k další atrakci a to je stánek s tureckou kávou. Rozebírám rébus s časomirou a do toho přichází Diablo, poprosím ho, aby mi řekl číslo, kterému rozumím, zaznělo dvě, ha... konečně, na to mi prsty v počtech stačili a setrvávám k vyhlášení. Ano,ano do ruky dostávám dna energy drinky a valím domu, abych se tu zítra o pár kilometrů jinde ukázal znovu. V neděli na peklu je účast slabší " já + pistacio" stavím se na startovní rošt s myšlenkou "není co stratit" a vyrážím. Držím se zdárně prvního balíku až do nájezdu do posledního kola,kde na horizontu za Křivokládem zaostávám cca 100m, no nic kouknu vedle sebe a je tu např. Jarda Rendl, Jonáš.. a další, říkám si, kurna,co tu vlastně dělám, asi sen. Takle s menčími kryzemi to doválčím až před Křivokládské kostky, v posledních kilometrech cejtím tuhost lýtek a jelikož mi šlo o prd, tak ani neotevírám ampulku Mg a přijímám, že i když na kostky vjíždím z druhého fleku,tak se stejně budu propadat. Díky kazetě 11-25 mi to vubec nevadí, ono s kadencí 55 se spurtovat nedá...... a i tak do cíle dojíždím na krásném 9-tém UAC místě. Super.