Celý týden stres jak todle vše zvládnu, nezkazit Kaprovi radost a minimálně celý tým co nejméně omezit. Chci jet 3tí, a kluci mě o to chvíli před startem sami prosí. Velmi rád z důvodu nezkušenosti přijímám. 5sec odpočítáváme pak už jen cvak, cvak 3tí cvak se opožďuje, takže jsem druhý a chvíli mi trvá než Honzu dostanu na 2hý flek. Daří se a jedeme. Jedeme jako auto po vsi. Vzadu by se dalo jet i více. Kapr řikal že si bude odstupovat sám, přichází hup, je mi ho líto jak si to tam vpředu dává a vzpomínám na to že střídat nemusím ale můžu, tak mu jdu prostě pomoct a lehce překračuji povolenou max. rychlost po vsi. 1, 2, 5, možná 10sec a za chvíli se to valí přeze mě. Tak snad si trochu dáchnul; pořád se jede, babetě by se uvařil motor... Mé proporce mi umožňují se dokonale schovat a téměř nešlapat. První polovina se mi jede bezvadně, ale stále mám rozpaky co budu dělat v 2. polovině ve stoupáku. Projíždím zatáčky v lajně. Stále 2 možná 5cm galusku od galusky. Honza trošku asi zaváhá, tak mu čekám aby se chytil. Odbočujeme do stoupání a jede se tempo. Jedu hranu, ale nechci brzdit, je to na mě moc, ale musím, odjíždí mi na 2 možná 3 metry, držím hubu , zvedám se a šlapu, jedou skvělé tempo asi 40, hákuju. Snažím se max. využít vzduchový vak. Přichází nejprudší stoupání, jede se 30, mám s tím co dělat, ale jinak to nejde, tak si to užívám, že jsem s nima až tady. Přichází sjezd a zvedá se silný protivítr. 65 ani 75 se nekoná. Prosvištíme prudkou pravou, a v hupu cítím že můžu hodně dopředu ale tak jak jsme o tom mluvili na poradě (je to velmi zrádné, lepší to vyjet v klidu, nahoře Ti dojde) tak se i děje. Nahoře jsem totálně našrot a kluci na mě musí čekat Ztrácíme 5sec možná i více, strašně mě to mrzí, ale nedá se stím nic dělat. Mrzí mě že kazím boj o vítězství, o umístění se tady vůbec nepřemýšlí. Tady se buď vítězí nebo prohrává.
Seskládáme se a opět se to maximálně rozjíždí do maximální rychlosti. Prudká pravá kolem zastávky kde se nezastavuje ani na znamení a už se v dáli blýská páska. Rozjíždí se to více a více a já už vím že je všechny tři vošpurtuju. 3 flek, Honza si dává, jdu do předu, hákuju Kapra, chudák, kejvá hlavou, má ji nafouklou jak balónek na pouti, kape mu z ní jak ze staré pračky, vidím že má dost, jdu ze sedla a prostě mu to dávám sežrat, tak jak jsem si tajně přál
Nádhera, nádhera, nádhera kterou prostě o samotě nikdy nezažijete a bez parní lokomotivy už vůbec: nechat se vléct jako vagónek, plivat za jízdy z okénka spolucestujícím do zadního coupé, a poslouchat jak ty koleje doudál doudál doudál.....
Bohužel prohráváme o cca 40sec na krásném stříbrném místě. Kapře, Honzo, děkuji za ten krásný stříbrný sen!!!
Tadle jízda rozdílných kategorií a výkonnosti by se měla prostě uzákonit. Dělá to barvu barvou, tým týmem, společné myšlení myšlením, cíl cílem. Ať chcete nebo ne cyklistika je prostě kolektivní sport
:: Propozice
:: Celkové výsledky ::
Diskuze ::
Foto ::
Foto mirras ::
Foto pavelbauer